Pojmenovávat, přemýšlet a předvídat…

Česká jadrová elektráreň Dukovany. Foto: Wikipedia

Jsme nakladatelství, které vydává mimo jiné publikace i učebnice pro vysoké školy Ukrajiny a poskytuje je jim zdarma.

Souběžně s edičním plánem na příští rok připravujeme s Ivano-Frankovskou národní technickou univerzitou nafty a plynu a ČVUT vznik Česko-ukrajinského institutu, který by se stal specializovaným vzdělávacím centrem pro pracovníky v energetice a zároveň by poskytoval možnost firmám účastnit se obnovy Ukrajiny.

Často, zasvěceně i naivně se o obnově Ukrajiny mluví, masmediální hesla i pořady neposkytují validní informace, návštěvy podnikatelů zůstávají na úrovni mnohomluvných konferencí.

A toto nepojmenovávání skutečného stavu vyvolává naprosto zkreslenou představu o potřebách země, kde probíhá válečný konflikt.

Poskytované zbraně jsou jednou miskou vah a ta druhá, která je naplněna jen zpola, představuje potřeby nezbytné k životu. A jednou z potřeb k životu nezbytných je vzdělání na všech jeho stupních. Zřejmě proto, že nepředstavuje přemrštěné zisky jako zbraňové systémy, zůstává jaksi v pozadí podnikatelských a jiných zájmů. Vzdělání je třeba podporovat a jeho kvalitu chránit v každé vzniklé situaci a nedovolit jeho zplanění do propagandistických proslovů a amatérských eskapád.

Ono totiž vzdělání má jednu neuvěřitelnou vlastnost a tou je předvídavost. A předvídavost upozorňuje a charakterizuje určité jevy dřív, než se stanou a pokud se staly, upozorňuje i mimo oficiálně nařízené postoje, na jejich nesmyslnost.

Pamatuji, jak jsme vysazovali větrolamy, jarovizovali pšenici, narovnávali potoky a řeky, odvodňovali mokřady… vše v „politiky doporučeném společenském“ zájmu, aby byla splněna momentální politická hesla, vyhovující potřebným statistikám, ale která byla hloupá. Bez ohledu na to, co během let způsobí.

Stejně tak v současné době, kdy naříkáme na sucho, se málokdo ptá, kolik sluneční energie se odrazí z tisíců hektarů fotovoltajských elektráren a kam se ztrácí, když reálná spotřeba na výrobu jedné MGW je cca 20 %?

A stejně tak větrné elektrárny? Obří vrtule, jejich rychlost na konci rotujících listů překračuje stovky kilometrů ve výšce nad třicet metrů, ovlivňuj proudění vzduchu nebo ne? A jaký mají vliv na prostředí, ve kterém stojí a pracují… Klademe si tyto otázky?

Současná doba, která je stále více, občas zbytečně, zrychlována technickým pokrokem ve všech oblastech, jaksi zlehčuje lidským vývojem získané a prověřené zkušenosti, do pozadí staví populaci starší padesáti let a místo normálního života nabízí počítačové otroctví a digitální sirotčinec. Tak trochu zapomínáme při zbožštění umělé inteligence, že ji vymyslel člověk a s trochou předvídavosti bychom si měli zopakovat přísloví: „Dobrý sluha, ale zlý pán.“ To se říkalo o ohni a platí to, jak nás současnost přesvědčuje, stále.

Při úvahách o podobě budoucího edičního plánu se mi k přečtení dostal článek: Může přijít udržovací šok po Rosatomu. Takto se může Západ připravit. Autoři článku Armen Agas a Tom Cutler.

Rozsáhlý článek, který upozorňuje na vznik možných problémů v jaderné energetice, neboť technologie Rosatomu jsou ve střední Evropě i dále ve světě, podrobně specifikuje nutnost výchovy odborníků na údržbu jaderných elektráren.

Nejedná se o údržbu, kterou může vykonávat kdokoli. Klade vysoké profesní nároky na odbornost, přesnost a plánování.

Dva světově uznávaní a význační pracovníci, Armen Agas a Tom Cutler / charakteristika obou je v závěru článku / se shodují na tom, že bude v blízké době, mezní situaci podobný, nedostatek profesionálních kádrů na údržbu a provoz jaderných elektráren.

Pracovníci Rosatomu, dík různým nařízením a sankcím, nemohou nebo nebudou moci ještě po dlouhou dobu vykonávat údržbu jaderných technologií v zemích mimo Ruskou federaci. Je tedy třeba položit si otázku, kdo je reálně zastoupí?

Československá a česká jaderná energetika i přes krátkozraký proces „divoké privatizace“ má v naší zemi, a nejen v ní /dokázali jsme jadernou elektrárnu nejen vyprojektovat, ale její podstatné části i vyrobit/ dlouholetou, špičkovou a samozřejmě vědeckou úroveň.

Je tedy v čem pokračovat a na dobrých základech stavět.

Současnost nás všechny nakonec přesvědčila, že funkční jaderná energetika představuje energetickou soběstačnost státu.

Otázka, která by měla být skutečně vyslovena a měla by směřovat do řad a úřadů za jadernou energetiku odpovídajících činitelů je: „Proč nebýt těmi, kteří budou organizačně a obsahově prvními a kdo bude vzniklou přibližující se situaci národně i mezinárodně řešit?“

Možnost vzniku takového centra by nejen posílila naši energetickou vědeckou i praktickou prestiž, ale především zajistila výchovu potřebných pracovníků v jaderné energetice.

Je tedy nejvyšší čas se zamyslet nad systémem přípravy odborníků schopných vykonávat všechny profese spojené s chodem a bezpečností jaderných elektráren.

Není to proces, který je možno naučit ve večerních kurzech, či revitalizačních nástavbách. Příprava výchovy profesionálních pracovníku údržby jaderných elektráren by měla začít okamžitě. Měla by se stát jednou ze státních priorit a Ministerstvo průmyslu a obchodu by ji mělo zařadit na přední místo.

Článek Toma Cutlera a Armena Agase je podrobným varováním před „stavem nouze“, kterému ale lze předejít, když budeme místo povrchních masmediálních debat, politických šarvátek a politických omylů skutečně budovat před lety proklamovanou občanskou společnost.

A v etickém kodexu občanské společnosti budeme: Pojmenovávat, přemýšlet a předvídat.

O autorech:

Tom Cutler je prezidentem společnosti Cutler International, LLC. Dříve byl ředitelem pro evropské a asijsko-pacifické záležitosti na americkém ministerstvu energetiky a také dvakrát předsedal Výboru pro plánování ropy NATO. Je autorem knihy The Military Demand for Oil a řady souvisejících publikací o energetické bezpečnosti.

Armen Agas je ředitelem strategie ve společnosti Skyline, dvojúčelové firmy v oblasti letectví a obrany, místopředsedou Richard Richards Foundation. Jako odborník na finance a bezpečnost radí prostřednictvím SARN v oblasti problémových aktiv a podporoval obranné nákupy a spojenecké aktivity na Ukrajině a v Iráku.