Muriel Blaive: „Pokud mi to dovolíte, ráda bych ti řekla ještě jednu anekdotu, která, myslím, ilustruje… Během stalinismu existovaly takové propagandistické filmy o tom, jak se rolníci chtějí připojit ke kolektivizaci a tak, být v tom kolektivním hospodářství, v sovětském stylu a tak dále. Tak natočili ty úžasné záběry mladých lidí, jak se připojují ke kolektivům a jak jsou z toho šťastní.
A všichni chápali, že jde o propagandu, protože kdo se opravdu chtěl připojit ke kolektivním farmám? Nikdo, a ve skutečnosti spousta lidí byla místo toho poslána do táborů, protože odmítli připojit se ke kolektivizaci. No, v posledních letech můj institut prováděl výzkum o tom, kdo byli ti mladí lidé, kteří se filmu účastnili. Našli je, jsou to samozřejmě už velmi staří lidé, a udělali s nimi rozhovory, stejně jako s jejich dcerami a vnučkami, a bylo opravdu zajímavé, že příběh vůbec nebyl takový, jaký očekávali – že ti mladí lidé, kteří se filmu účastnili, byli ve skutečnosti věřící.
Věřte tomu nebo ne, nebyla to propaganda. Ve skutečnosti byli režimu za kolektivizaci velmi vděční, protože poprvé v životě nebyli chudými rolníky žijícími ze dne na den, ale měli jakousi sociální jistotu. Poprvé v životě měli zdravotní pojištění. Poprvé v životě jeli na dovolenou. Poprvé v životě viděli moře, díky komunismu, nikdy předtím nemohli nikam cestovat. A tak neměli vůbec ten špatný obraz kolektivizace, o kterém obvykle slýcháme.
Ale pak udělali rozhovory s dcerami a vnučkami a bylo legrační, že dcery už byly mnohem negativnější. Myslely si, že naše rodina byla kolektivizací tak trochu poškozena, protože jsme byli nezávislí rolníci, ale vzali nám půdu, a tak moji rodiče tak trochu trpěli, ale víte, jen trochu, no dobře, to je jedno.
A vnučky byly naprosto přesvědčeny, že jejich prarodiče byli oběťmi komunistického režimu, oběťmi kolektivizace, které strašně trpěly, protože každý ví, že kolektivizace byla opravdu, opravdu špatná. A tak se považovali za stoupence obětí komunistického režimu.
Je tedy velmi zajímavé sledovat, jak se stejný příběh měnil z generace na generaci a přešel z poměrně pozitivního k velmi negativnímu. A abych ten příběh dokončila, je to skoro jako karikatura, ale lidé z mého institutu, kteří tuto studii provedli, což je velmi zajímavé, byli propuštěni. Protože tohle není ten příběh, který chce můj režim slyšet.“
„Revizionistická: historička Muriel Blaive a Česká republika
(Status na FB, 2. júna 2026)
