Alexandr Okuněv na snímku ze sociálních sítí.
Foto: Koláž z webu Důležité příběhy. Fotografie na pozadí: Lutz Schneider / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0
Už jste zachytili jméno Alexandr Okuněv (1988 – 24. 2. 2025)? Čím dál častěji mám pocit, že jsem usnul a probouzím se před sto lety. Někdy je mi ale líto, že tomu tak není ve všech rozměrech…
Svět tehdy, po první světové válce (ostatně jako po každé válce) neměl co jíst, což američtí politici vyřešili tím, že vyhlásili zákaz alkoholu, aby se země postavila na nohy černým kšeftováním s ním (dnešní Británie vyhlásila zákaz kouření a prodeje tabákových výrobků pro ročník narození 2009 a mladší…), zatímco v Rusku udělali revoluci tamní komunisti (jejichž dnešní předseda Zjuganov před pár dny prohlásil, že pokud bude Putin svou válkou dál ekonomicky plundrovat zemi, ruský kapitalismus půjde od válu už podruhé v dějinách.) Tolik podobnosti.
V něčem ovšem můj staletý sen oproti dnešku doslova spí na vavřínech. Ač tehdy ruská diktatura skutečně bojovala proti celému demokratickému světu, Evropa, která tehdy měla plné zuby pruské protislovanské doktríny Drang nach Osten, uprchlíky z Ruska přijala s mile otevřenou náručí. TGM dokonce nechal v nově založeném Československu zřídit školy s vyučovacím jazykem ruským i ukrajinským (!) na všech stupních: od ZŠ až po VŠ. A podobně se zachovaly další státy tehdejší Evropy: Francie, Jugoslávie, Bulharsko.
Střih.
Dnešní Rusové v zahraničí (jejichž stará vlast mezinárodně provádí v podstatě totéž, co před sto lety):
– v mezinárodních soutěžích nesmějí soutěžit pod svou vlajkou
– v Schengenském prostoru nesmějí nadále pracovat ve vědě a vývoji
– do Norska a Finska nesmějí cestovat
– v Česku, Polsku a Pobaltí navíc nesmějí vystupovat ani jejich umělci, přičemž
– ve všech těchto oblastech plus Německu jim mohou bez udání důvodu zabavit auto
– slovo RUSKÝ se v České republice stalo sprostým, i bývalé RUSKÉ krámky se raději přejmenovaly na UKRAJINSKÉ nebo KAZAŠSKÉ, kácejí se sochy a přejmenovávají ulice i těch sovětských osvoboditelů ČSR z druhé světové války, kteří se nijak nepodíleli na okupaci 1968 ani 2022.
(Zdroje zde: Protiruské sankce)
Psali jsme
Rozdělme Rusko. A Polsko ne? Svět Tomáše Koloce
Přitom:
a) Po zahájení pokračovací války na milion Rusů (před povolávacím rozkazem a na protest proti překročení hranic Ukrajiny ruskými jednotkami) emigrovalo do zahraničí.
b) Současná ukrajinská armáda čítá už několik útvarů, složených výhradně z dobrovolníků z řad etnických Rusů.
c) Včera jsme se navíc dozvěděli, že 22. února 2025, v den 3. výročí zahájení otevřené války mezi Ruskem a Ukrajinou se u pomníku osvoboditelů od fašismu v ruském Kaliningradu upálil 37letý Rus Alexandr Okuněv. Ačkoliv podle dostupných informací věřil, že se jeho oběť ututlá, i tak se upálil u vlastnoručního nápisu NE VÁLCE! a v dopise na rozloučenou vyjádřil přání „žít ve světě, kde panuje mír“.
Psali jsme
I jejich smrt jednou vyjde na světlo. Svět Tomáše Koloce
Mezitím Václav Bartuška, český „sametový“ student a dnešní velvyslanec ČR ve Spojeném království na fakt, že ukrajinskojazyční nacionalisti upálili 2. května 2014 v Oděse 48 ruskojazyčných aktivistů, reaguje takto:
„(…) Pokud se jim postavíte rychle čelem, jako to udělali třeba v Oděse, kde je prostě upálili, nebo v Dněpropetrovsku, kde je prostě zabili a pohřbili u silnice, tak máte klid (…)“
Co k tomu říct? Být dnes Rusem, věřte mi, nijak bych se za to nestyděl. Zato se čím dál častěji stydím, že jsem občan EU – ale hlavně Čech.
Zdroje: Seznam.cz, Novinky.cz, Aktuálně.cz, Consilium.europa.eu, Wikipedia
(Vyšlo na krajskelisty.cz)
