Ilustračné foto: Wikimedia
Nedávné, dle mého skandální prohlášení českého prezidenta Petra Pavla, že vznik Spojených států evropských představuje jedinou naději pro náš kontinent, rozvířilo vody našeho už tak zkaleného rybníčku. Nemůže být jinak, aby nějaký koncept z úst současné hlavy státu nebyl jen jakousi dutou ozvěnou postojů jistých západních lobby – a je tomu tak k naší škodě samozřejmě i teď. Jde o pokrokářskou ideu, která obnáší hluboké rozpory a rizika, o nichž se v hlavním proudu mluví buď jen šeptem, anebo vůbec. Pokud odložíme růžové brýle, okamžitě narazíme na realitu, jež v mnoha ohledech připomíná spíše historickou regresi než zářnou budoucnost.
Prvním a zásadním krokem v této propagandistické kampani je jistá sémantická mlha. Záměrné směšování pojmů světadílu Evropa a Evropská unie. Další z řady slovních pastí. První pojem je přece geografický, kulturní a historický celek s tisíciletou tradicí, jehož hranice se do značné míry překrývají s tradicemi křesťanství a antické učenosti, včetně práva. Zatímco EU je mladý politicko-administrativní projekt, jenž v neustále proměnlivé podobě existuje toliko několik desetiletí. Nemluvě o jeho sestupné vývojové tendenci, krizi vnitřní i jeho mezinárodního postavení.
Tvrdit, že zánik národních států ve prospěch federace značí automatickou „naději pro Evropu“, je proto klasickou ukázkou manipulace, kde se osud celého kontinentu svazuje s osudem jediné konkrétní (a momentálně značně úpadkové) instituce. De facto se za takovým postojem dá tušit snaha o budování nové železné opony – jen v opačném gardu.
Již dnes je Unie víceméně volnou konfederací. Přestože se z politických a diplomatických důvodů pořád operuje termínem „mezinárodní organizace“, míra zásahů do vnitřních záležitostí členských zemí oficiálně uváděný rámec dávno přesáhla. Směřování k otevřeně svazovému zřízení není ničím jiným než snahou formálně posvětit faktickou nadvládu nadnárodních struktur. Bruselskou byrokracií ztělesňovaných složek. Zbavit jednotlivé členy větších či menších měr národních autonomií ve prospěch dalšího z nedomyšlených supranacionálních plánů; nejlépe pak ruku v ruce s představou – i zájmy velkokapitálu motivované – „kreolizace” dosavadních pospolitostí.
Paralela se „starým“ Rakouskem a návrat do „stínu Vídně“ se zde nabízí s přímo mrazivou přesností. Tehdejší monarchie byla rovněž soustátím, kde se o klíčových otázkách rozhodovalo v ústředí, zatímco jednotlivé národy se snažily v rámci mantinelů vybojovat alespoň drobné ústupky. Takže z našich dějin známe období „drobečkové politiky“. Obecná historická zkušenost netoliko českého národa s (demokratickým) centralismem je jednoznačná: čím uzurpátorštější je jádro, tím slabší a přehlíženější se stává periférie.
Ve vzývaných „Spojených státech evropských“, k nimž si dovolil se fakticky již poněkolikáté přihlásit i stávající prezident naší ústavně svrchované republiky (!), by však pozice českého (případně slovanského) elementu byla ještě výrazně slabší než v dobách císařsko-královské monarchie.
Zatímco v 19. století tvořilo Slovanstvo významnou demografickou i společensko-politickou složku Říše, kvalifikovaná většina Unie by nás proměnila ve statistickou odchylku. Kapku v moři zájmů velmocenského tandemu Německo–Francie či jim podobných. Tím spíše, když tradičně se přeceňující Polsko vyznává zcela jiný geopolitický vektor: na Východ a do Pobaltí.
Je proto markantní i důvod, proč se Brusel a spol. tolik snaží o nepřestajné štěpení širší středoevropské vzájemnosti. Proti Orbánově Budapešti s Ficovou Bratislavou postupovali dokonce za pomoci ukrajinských kmotrů. U nás v posledních letech postačila ostudná podlézavost fialovců.
Když jsme vstupovali do NATO, vymývali nám mozek vícenásobným přímým protimluvem: portréty Brežněva s jeho doktrínou „omezené suverenity“, a současně proklamací, že není nad „sdílenou suverenitu“. Na ni navázala unijní atmosféra dalšího nonsensu „povinné solidarity“. Teď už kampaň postoupila o řád výš. Pan prezident Pavel proponuje „jedinou naději“ v definitivní přeměnu našeho státního celku v evropskou provincii. Totiž provincii EU.
Obdobný text publikoval Deník TO
