Celosvětové pozornosti se těší pozoruhodný příběh, kdy americká armáda udělala laskavost americké policii, respektive americkému soudu, když z Venezuely vyzvedla podezřelého obžalovaného, kterým je venezuelský prezident, aby se tento i s manželkou mohl osobně zpovídat americké spravedlnosti. Motivy této akce, stejně jako její provedení, ovšem provázejí rozpaky.
Jestliže důvodem únosu prezidenta Madura je obvinění z drogového a teroristického spolčení za účelem pašování kokainu do USA, je divné, že si americký prezident ve svých komentářích plete v každé druhé větě kokain s ropou. Vyvolává to podezření, že ho kokain až tak netíží a ve skutečnosti ho štve venezuelský vývoz americké ropy, nacházející se nějakým nedopatřením ve Venezuele.
Brát Donalda Trumpa za slovo nemá cenu. Samotnému Donaldovi na vlastních slovech nezáleží. Je mu jedno, co tvrdil včera, neposlouchá se, co právě fabuluje a zjevně neřeší, co řekne zítra a co pozítří zpochybní či vymlčí. Není větší marnosti než chytat amerického prezidenta za slovo. Je to jako chytat vzduch. Důležité je analyzovat skutečnost, nikoli kecy: Slova se říkají, chléb se jí.
Samotný únos připomínal spíše venezuelskou telenovelu než hollywoodskou akční přestřelku. Venezuelská armáda poklidně přihlížela, jak nad Caracasem poletují americké vrtulníky, zajišťující odvoz prezidenta. Američané na oplátku venezuelské armádě nic důležitého neponičili. Celá akce nezpůsobila ani vojenský převrat ani protivládní demonstrace. Američané místo s venezuelskou opozicí komunikují s venezuelskou viceprezidentkou, která trvá na tom, že prezidentem je odvlečený prezident. I za této situace si ale Trump lže do kapsy, že Venezuelu „řídí“. Vskutku povedená zápletka!
Američané prohlašují, že Jižní Amerika je jejich hemisféra. Přesvědčit jihoamerické státy, že patří Spojeným státům americkým, musí US-Američané po zlém, neboť po dobrém to nejde. Nikdo je totiž nemá rád. Co je ale horší, všichni se jich přestali bát. Nelze zastrašit toho, kdo se nebojí. Toho, kdo se nebojí, lze jenom vyřídit, anebo respektovat. Trumpovi je respekt ke komukoli cizí a na to, aby někoho vyřídil, nemá dostatečnou politickou podporu. I kabaretní únos Madura ocenila pouze třetina Američanů.
Říká se, že zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Donald Trump je vlivný muž, kterému každý zvedne telefon. Není mu to ale nic platné, protože je stále méně toho, co může nabídnout, i toho, čím může vyhrožovat. Neumí se v politice důstojně pohybovat, a tak se v ní jenom zoufale plácá. Trumpova venezuelská telenovela je toho názornou ilustrací.
Nechal si doručit do New Yorku cizího prezidenta, za kterého je doma náhrada a klidně může chvíli chybět. Je to docela drahá hračka, když tím dal celému světu najevo, že USA se vyčleňují ze společnosti, jež ctí mezinárodní právo. Jenom zoufalec dělá reklamu právu silnějšího, když konkurence sílí, zatímco on sám slábne. Zdá se, že i ti Venezuelané si na prstech spočítali, že jim od Trumpa nic moc nehrozí a nestálo jim za to sestřelit mu pár vrtulníků a potopit nějakou letadlovou loď!
(Komentár vyšiel na Parlamentni.Listy.cz)
Foto: Archív I. H.
Jedna odpoveď
Dobrý deň.
Obávam sa, že politiku a činy prezidenta USA hodnotíte (hodnotíme) a posudzujete príliš povrchne až naivne.
On sám, jeho garnitúra a na jeho vieru personalizované think tanky produkujú presne to, čo vrcholný neúprosný kapitalizmus očakáva od svojich špičiek.
Ísť bezohľadne a bez škrupúľ za čo najväčším ziskom a prospechom.
Je to v podstate aplikácia čistého machiavellizmu v reálnej dobe.
Sú to premyslené a chladnokrvné kroky
po celom svete pre širokozáberový prospech USA .
V zmysle postulátu – my si to môžeme dovoliť a nik nám v tom nezabráni.
Doba antivojnových protestov vo Vietname vyčpela a nevráti sa.
Iný čas a iné generácie.
Možno si tiež domýšľať, že v istom ohľade SVO operácia Ruska na Ukrajine inšpirovala USA v tom zmysle,
že keď si to dovolili oni, tak aj my.
Dôvody a príčiny nie sú podstatné a ani to,
že svet má z toho brucha a hlavy bolenie.