Boje kněží se mi hnusí už od doby, co jsem jako dítě četl Tři mušketýry, kde na straně mušketýrů bojuje sympatický mušketýr Aramis, vlastním jménem opat René d´Herblay, zatímco gardistům velí potměšilý kardinál de Richelieu. Ač z ateistické původní rodiny, už tehdy jsem cítil, že hlavní vlastností Ježíše Krista (nechci se rouhat, ale tuším, že právě tou, která má spasit i nás…) je, že nikdy proti nikomu nebojoval, ale naopak všechny miloval. Později (zejména poté, co mého kamaráda, husitského kněze, zbavili kněžství za to, že poukázal na to, že krade jeho šéf, či během roku a čtvrt mého zaměstnání na římskokatolickém biskupství královéhradeckém) jsem si nechuť k válkám kléru, ať už kuloárním nebo zjevným, jenom prohloubil. Přesto bych se k jedné z těch, které se dnes bojují, chtěl vyjádřit.
Na pražského římskokatolického arcibiskupa Graubnera, který odvolal Marka Orko Váchu z vedení farnosti, tvořené studenty (tedy lidmi v tom citlivém věku, kdy si pod vlivem blízkých autorit tvoříme názory, které s námi pak často vydrží až do smrti) se v těchto dnech snáší sprcha obvinění za všechno – naposled od sexuologa Radkina Honzáka, který veřejně zapochyboval, zda Graubner četl „Nový Zákon“ a obvinil ho, že se vozí ve zlatém kočáře. Kromě toho, že Nový zákon se píše s malým z – nevím, jak dnes, ale dokud byl Graubner arcibiskupem olomouckým, vím, že bydlel v obyčejném panelákovém bytě, zatímco např. náš hradecký biskup si za soukromý byt zabral celé patro barokního Aliprandiho paláce. Graubner též založil nadaci pro oběti českého exekučního zákona 120/2001 Sb.
Když jsem pracoval na BiHK, čas od času, jen tak abych si ulevil, jsem si pustil známou scénku z České sody, kde na otázku Petra Čtvrtníčka, kde takhle na jaře lze potkat Boha, prostřihli nějakého kněze, jak vypočítává: „lesy, louky, budovy…“ (přičemž každému došlo, že šlo o jeho restituční nároky). Souhlasím, že všechen český klérus, nejen ten římskokatolický, si zaslouží naložit za svoje hmotařství, pod nímž se Boží hodnoty často úplně vytrácí – a i za jiné typické nemoci „kapitánů církve“ (jimž my, prostí věřící, přezdíváme „čepice“), mezi něž patří třeba i chronická uhýbavost a neschopnost říct z pozice své funkce jasné, správné a radikální slovo v pravý čas. Dnešní propaganda a umělé bouře proti pateru Graubnerovi mají ale jiné kořeny – úplně stejné jako propaganda a umělé bouře proti světskému slovenskému premiéru Ficovi. Spor halíkovců-váchovců s dukovci-graubnerovci, který se odehrává v dnešním římskokatolickém kléru, je politický a kopíruje spor v celé dnešní světové společnosti, kde se vede nesvatá válka mezi progresivisty a konzervativními zastánci zdravého selského rozumu. Shrnuto: Neříkám, že bych P. Graubnera vždycky za všechno chválil (na mši a ke svátostem chodím k o dost jiným kněžím – už proto, že na mě mají čas, protože je netíží starost o církevní diplomacii a rybníky), ale v tomto sporu v zásadě stojím na jeho pozicích a považuji za nutné vyjádřit se na jeho obranu.
Status na FB, 17. februára 2025, do titulku (a R. Fico) doplnilo Slovo
