Stačil jeden telefonát nebo e-mail z amerického ministerstva zahraničí, aby se demokracie v Rumunsku rozpadla v prach. Proamerické síly v té zemi okamžitě anulovaly výsledky demokratických voleb a vůle občanů se vypařila jako pára nad hrncem.
Incident z Rumunska je ale výstrahou všem občanům členských států NATO/EU. Mluví jasnou řečí: Pokud se občané rozhodnou zvolit v některých volbách politiky, kteří mohou upřednostňovat národní zájmy a nezávislost před slepou poslušností Spojeným státům, Washington zasáhne a vox populi jednoduše umlčí. Občan-volič se může jít klouzat, v jeho vládě, parlamentních komorách i v prezidentském sídle prostě usedne americká marioneta, ať by se vzpíral, jak chce. Marnost nad marnost.
Rumunský případ může být jistým zklamáním například pro voliče v České republice, neboť ti se těší, že se příští rok konečně zbaví vlády Petra Fialy a jeho spolupracovníků, ať už na úřadu vlády nebo v čele obou parlamentních komor. Horkým adeptem na vítězství u voleb je ale předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Je docela pravděpodobné, že to bude jeho hnutí, kdo v příštích parlamentních volbách zvítězí. Ať potom ANO sestaví vládu s kýmkoliv, bude v ní mít majoritu, a to představuje jistou naději, že stoprocentní neštěstí Fialovy vlády se promění v něco méně tragického.
Andrej Babiš pochopitelně zklame občany, kteří by si přáli, aby Česká republika získala větší míru nezávislosti na Spojených státech a jejich nástroji v Evropské komisi. Andrej Babiš patří Washingtonu a západním korporacím podobně jako kruhy, které stojí za Fialou a jeho lidmi. Tuto příslušnost osvědčil už během pandemie opatření a očkovacích orgií za covidu, při účelové a přesně načasované resuscitaci takzvané „vrbětické kauzy“, která vznesla nepodložená obvinění vůči Rusku právě v čase, kdy Washington už odpočítával týdny a dny dělící Rusko od vynuceného vstupu do války na Donbase.
Vládnoucí ANO a sociální demokraté se vůbec nepídili po důkazech, ani po tom, jaké zbraně se ve Vrběticích skladovaly a do jakého asi tak místa bojů měly být expedovány. Ani se nezajímali o to, proč proběhly dva výbuchy a proč vláda neměla nad skladem zbraní žádnou kontrolu. Zkrátka a dobře, Babiš věděl, nač se ptát má a na co nikoliv. Navíc, jako bonus pro Washington a svůj úkol z pilnosti, vyřadil z tendru na dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech nejspolehlivější firmu, tedy ruský Rosatom, čímž poslal rozvoj jaderné energetiky v ČR k ledu. Vyhánění ruských diplomatů, neohrožený udatný souboj s bronzovými sochami ruských maršálů v Praze, trapné kauzy s údajnými ruskými špióny a snad i úkladnými vrahy potulujícími se s kufříkem a diplomatickým krytím po pražském letišti (v kufříku byla lahvička ricinového oleje, nikoliv novičok), pak jen dokreslily oddanost tehdejší české vlády zájmům Washingtonu.
Z toho pohledu, zdá se, nemusí být výsledky příštích parlamentních voleb v České republice Washingtonu trnem v oku a americké ministerstvo zahraničí je třeba nezařízne tak, jak to učinilo v Rumunsku. Může „pouze“ vítězi voleb zakázat utvořit koalici s některou vlasteneckou stranou. Několik takových vlasteneckých stran se v příštím roce voleb zúčastní. Média hlavního proudu jejich existenci sice úspěšně tají před občany, ale může se stát, že se jejich lídři přece jenom aspoň maličko zviditelní. Samotné ANO, třebaže zůstává součástí amerického systému, zcela určitě představuje podstatně lepší řešení než setrvání Fialovy koalice u moci. Na rozdíl od ní slibuje naději, že bude plnit pouze výslovné příkazy Washingtonu, ať už plynoucí přímo nebo prostřednictvím Ursuly von der Leyenové. A nebude toto národní neštěstí ještě nějak navíc a často „obohacovat“ Hujerovými „švestičkami z vlastní zahrádky“, což byla ambice vlády Petra Fialy.
