„Existuje jedna existenční hrozba: je jí Donald Trump“, je „nebezpečím pro demokracii“ aneb 26 miliónů Američanů si myslí, že je oprávněné použit sílu, aby se Trump nestal znovu prezidentem
A jak s tím souvisí Evropa? Páteční předvolební úvaha…
V červenci byl v USA zveřejněn průzkum University of Chicago, katedry společenských věd, projektu o bezpečnosti a hrozbách. Z průzkumu vyplývá, že 6,9 procent americké populace tj. cca 18 miliónů lidí si myslí, že použití síly je oprávněné, aby Trump byl znovu prezidentem. Někdo si může říct jasně, vždyť proto o něm Demokraté včetně Bidena, Clintonové a Harris veřejně říkají, že je nebezpečím pro demokracii a existenční hrozbou. To jsou přece ty zástupy jeho dezolátských voličů, co věří konspiračním teoriím o deep state a nosí na hlavě rohy.
Šokující ale je, že ten samý průzkum říká, že 10 procent Američanů, t.j. nějakých 26 miliónů si myslí, že použití síly je oprávněné, aby se mu naopak v prezidentství zabránilo.
Proč šokující? No protože to mají být přece ti mírumilovní voliči Demokratů, co chtějí pro všechny lepší svět, co se bojí o životní prostředí, co se bojí ztratit právo potratit v sedmém měsíci, co se bojí o masivní podporu LGBTQ a tranzice, co se bojí, že Trump zavře hranice uprchlíkům nebo toho, že Ukrajina díky němu s Ruskem prohraje.
Jak se zdá, sice tihle lidé nenosí na hlavě rohy, ale ve své snaze utvořit tzv. „lepší“ svět pouze podle jejich představ jsou možná mnohem nebezpečnější, a to nejen proto, že jich je víc. Proč? Protože i když můžeme ty násilníky na Trumpovo straně nazývat třeba zpátečníky, oni se pouze přesně tohoto světa, který zásadně zasahuje nejen do jejich práv, ale i odpracovaného blahobytu, obávají.
Takže pokud se ptáme, co bylo dřív, zde je podle mého jasné, že svět měnící vejce bylo v tomto případě dříve než vzpouzející se slepice.
V Evropě si stále naivně myslíme, že existují jakési politické středové strany podle starého rozdělení na pravici a levici. Podle mého je to pouze dozvuk historických skutečností minulého století a spějeme také k dvoupólovému táboru, což ukazuje vývoj v Holandsku, Francii, Německu, na Slovensku, Maďarsku nebo u nás. Na vyšší úrovni nám to dokazuje třeba i absurdní „cordon sanitaire“ neboli „sanitární kordon“, který vytvořily bývalé středové strany v EP kolem frakcí Patriotů pro Evropu a Evropy suverénních států.
Hlavní fráze, kterou už léta posloucháme, je naprosto stejná jako v USA vůči Trumpovi, a to, že stejně jako on jsou i Orbán, Fico, Babiš, Le Penová, Wilders nebo Weidel extrémisté, kteří jsou „nebezpečím pro demokracii“, protože prý nesdílejí tzv. „demokratické hodnoty“.
Jonathan Turley, profesor ústavního práva na prestižní Univerzitě George Washingtona ve Washingtonu DC, velký obhájce prvního dodatku, kdysi jeden ze sta nejcitovanějších „veřejných intelektuálů“ v USA a druhý nejcitovanější profesor práva v zemi, oceněný Aspen Institutem i časopisem The Week se skoro 3/4 miliónem sledujících na Twitteru, označuje současnou dobu za dobu „hněvu“ a napsal o tom i knihu. Hněv se podle něj stal jakýmsi vášnivým a dokonce návykovým prvkem pro stoupence základního poselství, ale pro společnost je nebezpečný a destabilizující.
Kritizuje především Demokraty m.j. Bidena, Clintonovou nebo Harrisovou právě za jejich opakované prohlášení o „existenčních hrozbách“ a „nebezpečích pro demokracii“ protistrany, díky nimž se někteří z jejich řad cítí oprávněni páchat trestné činy ve jménu „záchrany demokracie.“ Podle něj se radikalismus rozšířil z vysokých škol, ale nyní je ve všech sférách společnosti. Píše, že „vrcholná forma sebeklamu je zachraňovat demokracii pácháním politického násilí na těch, s kým nesouhlasím.“
To, co popisuje Turley, se ale netýká pouze USA.
Smutnou připomínkou je pokus o vraždu slovenského premiéra pro „záchranu demokracie“. Přitom je zcela přirozené, že čím více a úporněji jsou prosazovány „hodnoty“ označované Demokraty jako ty „demokratické“, které navíc vedly a vedou v mnoha případech k selhání základních pravidel soužití původní společnosti nebo k zásadním ekonomickým výkyvům, tím více se přirozeně zvedá na základě přírodních zákonů regulérní a stále silnější odpor proti nim, nehledě na to, jak jsou označovány. A jelikož si ta jedna strana pro své často pochybné hodnoty ukradla pojem „demokratické“, zcela logicky opačné názory a hodnoty spadnou do škatulky „nedemokratické“ nebo „pro demokracii nebezpečné“. A ty je prý nutné omezit například tzv. „bojem proti dezinformacím“.
Křečovitá snaha tzv. „demokratického“, dříve středového a nyní stále slábnoucího tábora, upevnit moc všemi prostředky jako např. omezováním svobody projevu nebo blokací informačních kanálů, neochotou spolupráce s protistranou v podobě vytváření různých „sanitární kordonů“ nebo označováním opačného tábora jako nepřátel, existenčních hrozeb a „nebezpečí pro demokracii“, znásobuje u stále rostoucího opačného tábora velkou nedůvěru ve stát, který již není schopen opravdu demokraticky vyvažovat protichůdné zájmy. A to je – jak můžeme sledovat na zmíněném průzkumu z USA – velmi nebezpečné.
Já osobně s Turleym souhlasím. V takové třaskavé atmosféře by státník, pokud nechce v nejhorším případě občanskou válku, opravdu neměl protistranu označovat za „existenční hrozbu“ nebo „nebezpečí pro demokracii“.
Také jako státník v třaskavé atmosféře nepovolám vojáka, aby lidem nadával do vlastizrádců, kolaborantů a sviní.
(Status na FB 20. septembra 2024, titulok SLOVO)