Pokud by došlo k válce mezi NATO a Ruskem na východním křídle Aliance, profesionální armáda by nestačila a stát by musel přistoupit minimálně k výběrové mobilizaci, varoval náčelník generálního štábu Karel Řehka. Podle jeho slov válka na Ukrajině ukázala, že je nezbytné, aby se do obrany zapojila celá společnost, nikoliv jen armáda. Tato slova vyvolala pozdvižení, co vy na to, pane profesore?
Pan generál má pravdu: vzhledem k potenciálu Ruské federace by současné stavy Armády České republiky (AČR) nestačily. Zase by se objevila hesla typu „Vše pro frontu“, nemluvě o tom, že pro ruské zbraně by Česko nepředstavovalo vzdálený týl, ale hlubší frontu.
Je tu samozřejmě problém: oficiální informace ukazují, že sklady AČR nepřekypují těžkými zbraněmi. Mobilizovaní by tak akorát obdrželi pěchotní zbraně, tedy výzbroj pro strážní službu – nebo by se stali potravou pro zbraně protivníka jako pěchota na linii fronty.
Slova generála Řehky je tedy nutné brát jako vážné varování. Je nezbytné udělat vše pro ukončení bojů na Ukrajině a co nejvíce omezit možnosti neuniformovaných i uniformovaných přívrženců války v České politice.
Pro ParlamentníListy.cz reagoval i Lubomír Zaorálek, kterému připadá velmi nešťastné, že dnes vedou armádu ti, kteří ji dovedli tam, kde dnes je. „Naprosto slepě budovali expediční sbory místo toho, abychom se soustředili na teritoriální obranu. Teď mají to, co si nadrobili,“ uvedl Zaorálek. Měli jsme se víc soustředit na teritoriální obranu?
Měli jsme být aktivnější v diplomacii míru. V tomto geopolitickém cyklu naše teritorium nikdo neohrožuje, ani Ruská federace. Jsme na úrovni Rakouska, které ale nevykazuje tolik hysterie mezi politiky a novináři jako Česko. Na druhé straně, obrana teritoria proti velmocem… Nikdy v dějinách jsme neobstáli. Česko je země, která má především budovat integrovaný záchranný systém.
Další politici upozorňují, že se bavíme o něčem, co nenastane, a pokud ano, bude se to týkat aktivních záloh, tedy vycvičených civilistů. V tuto chvíli jde prý spíš o předvolební tah namířený proti jednomu z kandidátů. Co si o tom myslíte?
To, že se otázka míru objevila jako významné téma až v druhém kole prezidentských voleb, svědčí o nezralosti obou kandidátů. O přihrávačích z volebních týmů nemluvě.
Když to shrneme. Předseda vlády Fiala prohlásil, že jsme ve válce. Ministryně Černochová bubnuje do útoku dnem i nocí. Ukrajinské vojáky cvičíme na našem území. Na Ukrajinu posíláme další a další dodávky zbraní. Náčelník generálního štábu Řehka mluví o mobilizaci. A na Hradě budeme mít generála. Když ale někdo mluví o válce, je to na jednu stranu strašení. Jak si to celé přebrat?
Česko půjde do války, když tak rozhodne NATO – tedy Washington; vojenské aliance mají velitele. Totéž platí i naopak – když NATO dospěje k názoru, že je třeba přestat s vyzbrojováním Ukrajiny a jít na ústupky, Česko se přizpůsobí. V tom není mezi prezidentskými kandidáty rozdíl.
Spojené státy americké schválily další balík vojenské techniky a vybavení v hodnotě 55 miliard korun. Evropská unie schválila na pomoc Ukrajině v tomto ohledu dalších 500 milionů eur. Ve středu navíc Německo rozhodlo, že vydá povolení, aby tanky Leopard 2 putovaly na Ukrajinu. Co k tomu říci?
Dodávka německých, amerických a britských těžkých tanků je další eskalací, tedy politickým rozhodnutím pokračovat ve válce na vyšší úrovni. Zatím se mluví o přibližně dvou stovkách těchto tanků. To by znamenalo vytvoření deseti či patnácti nových tankových brigád. Časově tak někdy v květnu. Pak nastávají problémy se servisem, především s opravárenským, a to pro příliš pestré druhy zbraní.
Úspěchy ukrajinské armády v oblasti Charkova a Chersonu spadají do doby, kdy fronta byla dlouhá přibližně tisíc dvě stě kilometrů a z ruské strany na ní bylo přibližně 150 tisíc vojáků. Tehdy v řídkém osazení fronty z ruské strany pronikaly malé rychlé ukrajinské jednotky do týlu a v případě úspěchu byly posilovány. Dnes je fronta dlouhá něco přes osm set kilometrů a je na ní přibližně dvojnásobek ruských vojáků než před čtvrt rokem. Taktika se mění.
Podívejte se na povahu bojů. Kdo ve srovnání s boji druhé světové války chybí? Není vidět námořnictvo, nepoužívají se výsadkové jednotky a hloubkové tankové průlomy. Důvod je prostý, přesněji dva důvody. Výrazně vzrostla kvalita protitankových a protilodních zbraní, a to jak u pěchoty, tak i u dělostřelectva, taktických raket, letadel a vrtulníků. A za druhé, příprava lodí, výsadkových jednotek a shromaždiště tanků jsou dobře vidět z družic a malých dronů.
Nezdá se, že by slíbené dodávky tanků Ukrajině mohly situaci zásadně změnit. Podle aktuálních informací amerického serveru The GlobalFirepower.com má v současné chvíli Rusko ve zbrani přibližně o 600 tisíc vojáků víc než Ukrajina, má o 10,5 tisíce víc tanků než Ukrajina, o téměř 115 tisíc víc obrněných vozidel, o 500 víc útočných helikoptér… Na straně ukrajinské armády je terén, do hloubky vybudovaná obrana a spojenci v NATO. Boje mohou dále eskalovat i bez použití jaderných zbraní. Na ty by nezodpovědní váleční nadšenci z Prahy neměli zapomínat – Rusko má téměř šest tisíc jaderných náloží. To nevykompenzuje žádná mobilizace, a to ani v rámci celé Severoatlantické aliance.
Zní i názory, že ani Pavel, ani Babiš nás do války zatáhnout nemůžou, když už se ČR účastní protiruských sankcí, posílá na Ukrajinu zbraně a provádí na našem území výcvik ukrajinských vojáků. Už dávno ve válce opravdu jsme. Jak to rozklíčovat?
Pořád je tu kvalitativní rozdíl mezi materiální pomocí a nasazením vlastních vojáků. Velmi nebezpečný rozdíl.
V kampani zaznívá, že hrozí „nová totalita“. Jak podobné řeči vnímáte?
V západních liberálních demokraciích narůstá chaos a ostré štěpení na protikladné strany. S tím přirozeně sílí nebezpečná snaha hledat jednoduchá řešení v podobě nejrůznějších náhubkových zákonů a kriminalizace politických kritiků. Navíc úpadek kvality vládnoucích elit přibližuje to, čemu se říká „nové autoritářství“. Zhlédnutí se ve vojenské uniformě v době krize ukazuje i na posun nálad značné části veřejnosti tímto směrem.
Prezidentský kandidát Andrej Babiš zrušil kontaktní kampaň kvůli výhrůžkám smrtí. To se ještě snad nikdy v historii nestalo. Co k tomu říci? Jak je to vůbec možné? Na mítincích byla vidět obrovská nenávist.
O tom jsme mluvili. Osobně se domnívám, že v případě vítězství Andreje Babiše by Česko zamířilo k barevné revoluci. Jan Werich by asi řekl, že emoce dnes cloumají nejen majestátem.
Co volby rozhodne? Mezinárodní otázky, nebo ekonomické a sociální?
Rozhodne dlouhodobá mediální masáž, která rozštěpila společnost tak, že na argumenty teď už skoro nikdo neslyší. Výsledek voleb byl dán řadu měsíců dopředu, otázkou jenom bylo, kdo proti Babišovi nastoupí v druhém kole. Tady je snad jediné překvapení voleb – opětovné selhání akademických funkcionářů v politické kampani.
Na adresu „buranů“ z venkova, kteří volili Babiše, se snesla spousta urážek. Generál Pavel prý ještě teď bude mlčet, ale pak si to s venkovem vyřídí. Především Pražští si stěžují na „vidláky“, kteří jim pokazili Pavlovo vítězství v prvním kole. Co vy na to?
Každý nový prezident hned po zvolení oznámí, že chce být prezidentem všech – tedy i těch, kdo pro něho nehlasovali. Nebude se mstít, bude myslet na příští volby. A bude mít mnoho starostí, velmi mnoho starostí s pěstováním obrazu pečujícího otce v těžkých dobách.
(Rozhovor vyšiel na ParlamentníListy.cz 28. januára 2023)
