Představitel Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Joseph Borrell svou roztomilou akcentovanou angličtinou pro Christiane Amanpour v televizní stanici CNN právě ledabyle prohlásil:
„Spojené státy a Evropa podporují Ukrajinu ve vlastním zájmu, nikoliv kvůli obyvatelům té země. Nemůžeme dopustit, aby Rusko v této válce zvítězilo. Pokud by se tak stalo, zájmy Spojených států a Evropy by utrpěly vážnou újmu. Nejde o pouhou velkorysost. Nejde o podporu Ukrajiny, protože máme Ukrajince rádi. Je to v našem zájmu a je to v zájmu Spojených států jako globálního hráče.“
Až tedy příště v diskuzi (i té veřejné) uslyšíte takovou tu stále se opakující floskuli, že případný mír je věc Ukrajinců a že Západ jim do toho nemůže mluvit a tyhle podobný řeči, tak můžete říci, že to není pravda. Borrell veřejně tvrdí, že v té válce jde o zájmy Spojených států jako globálního hráče (ty řeči o Evropě ať si strčí za klobouk). A to je nejen absurdní při pragmatickém pohledu na dnešní svět, ale především to je absolutně nehumánní vůči obyčejným Ukrajincům, kteří jsou kvůli tomu posíláni na frontu.
(Status na FB 26. marca 2024, titulok SLOVO)
Jedna odpoveď
Ono je „nehumánné“ aj voči bežným občanom krajín Európy (Európskej únie) vťahovať a vtiahnúť nás do ostrej, divokej a šlialenej vojny, ktorá nie je naša. Bežní občania Európy nechcú žiadnu vojnu. Im to vôbec a k ničomu netreba. Politikov a diplomatov máme a platíme aj na to, aby urovnávali konflikty, nie na to, aby nás (len) vťahovali hneď a priamo do ostrej do vojny. A to pod falošnými zámienkami a nesmiernym rizikom. Takých politikov – ani v Európskej únii – nám netreba. Sú zákernou škodnou a vystavujú nás veľkému riziku pre vzdialené cudzie záujmy. je to vari normálne ? Nie, to nie je normálne. Európa vedel žiť, pracovať a obchodovať – aj s Ruskom – bezkonfliktne, úspešne a profitabilne. Tak na čo nám európanom, má byť vojna s Ruskom dobrá ? Číri nezmysel. Ukrajinci nech si z urobia poriadok sami so sebou. Nech si z hlavy vyhodia neofašistické ambície (neofašistickú fantazmagóriu a šlialenstvo tohto druhu), prejavia vôľu znova zmeniť ústavu, a v nej obnoviť neutralitu, obnoviť druhý úradný jazyk ruský, prestanú s etnickou diskrimináciou, a láskavo nech sa vrátia do „normálu“.
Nech si uvedomia, že nikto im navráti ani zbytočne vyhasnuté životy, ani ich poničený majetok. A nech už vojna skončí všelijako, začnú ako, mnohí z nich skončia ako „bedári“. A to vari chcú obyčajní ľudia Ukrajiny alebo toto nešťastie im chýbalo? Sotva. Teraz je už definitívne na obyčajných ľuďoch Ukrajiny, či im stojí za to, bojovať za vzdialené cudzie záujmy a do posledného ukrajinca? No a na túto otázku si však musia zodpovedať (hlavne) oni sami.