Všude sledování. Všichni nás sledují, všichni o nás shromažďují údaje. Slyšíme nářek nad ztrátou soukromí a ten nářek je oprávněný. Ale všichni taky vědí, že se to zastavit nedá.
Nedá? Něco málo by se možná zachránit dalo. Chtělo by to ale vyvarovat se hlavních omylů. Třeba nesmyslného soustředění na státní správu. Ve skutečnosti o nás shromažďují různé údaje stovky subjektů, přičemž většina z nich je nestátních. Ty subjekty jsou schopny si informace o nás vzájemně prodávat a vyměňovat a skládat z nich přesný obraz i toho, co by mělo zůstat zakryto. Jestli toho nejsou schopny dnes, tak brzy budou. Technologie už existují, takže je jen otázka dostupnosti a investic. Rýsuje se obraz světa, kde každá dostatečně velká firma ví téměř všechno o každém jednotlivci, pokud ji to zajímá. Včetně toho, co o něm nevědí ani jeho nejbližší.
Je jen jediný hráč, který to může omezit. Stát. Jedině stát může vytvořit poměry, kdy shromažďování údajů bude trestným činem. Jedině stát to může vymáhat. A jedině stát může zakročit, když někdo nezákonně získané informace zneužívá. Potřebné technologie přitom existují. Víte třeba, že velké banky mají počítačové nástroje, které prohledávají celé systémy a kontrolují, zda tam nejsou uložené takové informace o zákaznících, které by tam neměly být? A to jsme na začátku.
To bychom ale museli mít státy a vlády, které chrání své občany. A i tak podle všeho vstupujeme do éry s daleko menší mírou soukromí. Můj odhad je, že si na to zvykneme stejně snadno, jako si některé zvykly na koupání nahoře bez.
A že nedostatek soukromí umožní vládě, aby nás přinutila k vegetariánství, správnému životnímu stylu, správným obrazům na stěně a já nevím co? Proti tomu pomůže jediné. Aby u moci nebyli lidé, kteří to budou chtít. Protože když u moci budou, mohou nás k tomu donutit i středověkými technologiemi.
(Status na FB 15. septembra 2023, titulok SLOVO)
