Už jsem to tu párkrát konstatoval – jsem rád, že jsem se dožil dnešní skvělé doby! Žije se nám den ze dne lépe a radostněji. Ministryně obrany, generální štáb naší armády a všechen lid se nadšeně chystají na možnou válku s nepřítelem. Ukrajinští imigranti, mezi kterými je nemálo etnických Rusů s ukrajinským pasem a spousta účastníků vládou dotovaných all inclusiv zájezdů z Ukrajiny do České republiky (tak je nazývají Ukrajinci, kteří tu už desítky let žijí, pracují a na všechno, co mají, si museli vydělat vlastníma rukama) se prý pomalu chystají na návrat do svých domovů, které zatím válka ušetřila.
A včera? Včera jsme zažili něco jako Napoleonův návrat z Elby! Ale zatímco Bonaparte dorazil až do Paříže a vzal si od Bourbonů znovu celou Francii, Prigožin se před Moskvou nechal přemluvit Lukašenkem, otočil svá vojska a vzal zavděk Běloruskem.
Kdy a kde se odehraje nějaké to novodobé Waterloo, zatím nikdo neví. Vyhraje-li opět Svatá aliance, dočkáme se možná i restaurace Romanovců. Tedy pokud někde nějaký ten legitimní pretendent na ruský trůn pořád ještě žije. Legitimní potomek habsburské dynastie a tady i následník českých králů by se našel snadno. A náš nový pan prezident, který se před časem nechal slyšet, že déle než pět let by to stejně dělat nechtěl, a kterému teď může být vzorem i jeho oblíbená politická partnerka a slovenská prezidentka paní Čaputová, by mu jistě ustoupil.
Jsem starý dědek a na životě už nijak zvlášť nelpím. Někdy dokonce uvažuji o autoeuthanasii, abych těžce zkoušené vlasti ušetřil aspoň výplatu svého důchodu. Ale příležitost završit svůj život, plný zvratů k lepšímu, osobní účastí na korunovaci nového českého panovníka, byť jen v davu přihlížejících a se správným mávátkem v ruce, to bych vnímal jako to nejvyšší možné vyvrcholení!
(Status na FB 25. júna 2023)