Pokud několik společností ovládá trhy, mohou získat jednostranné ekonomické výhody, ovlivňovat politiku ve svůj prospěch a přenášet sociální a environmentální náklady na společnost.
Velké společnosti ovládají velké části ekonomiky, například digitální nebo finanční sektor. Tento trend se zintenzivňuje, zejména v důsledku digitalizace. Koncentrace hospodářské a politické moci poškozuje demokracii, společnost a hospodářství. Spolkový sněm a orgány EU musí v budoucnu umožnit kartelovým orgánům, aby v závažných případech rozdělily příliš silné korporace, uvedla německá organizace Lobby Control.
Vzhledem k tomu, že vlastnictví podniků a akcií je velmi nerovnoměrně rozloženo, vede koncentrace trhu k větší nerovnosti. Velké společnosti mohou také svou tržní sílu proměnit v politický vliv. Tímto způsobem mají možnost blokovat politická opatření, která jsou v rozporu s jejich zájmy. Právní předpisy, které podporují spravedlnost, chrání životní prostředí nebo posilují stabilitu finančního systému, tak ustupují do pozadí. Moc obřích korporací tak snižuje řídící schopnost politiky.
Tržně silné korporace zároveň samy přijímají rozhodnutí, která ovlivňují mnoho lidí. Problematickým příkladem jsou velké technologické společnosti. Jejich mocenské postavení ovlivňuje základní oblasti demokracie, jako je například způsob fungování veřejných debat. Zde o zásadních otázkách rozhoduje převážně několik jednotlivců, jako je Marc Zuckerberg nebo Jeff Bezos. To je v rozporu s demokratickými principy. Demokracie není slučitelná se stále větší ekonomickou nerovnováhou a koncentrací moci v rukou několika málo osob.
Politici a úřady v Evropě chtějí pouze omezit zneužívání tržní síly na úkor ostatních společností. Tyto pokusy však připomínají nekonečnou hru na kočku a myš. Komise EU vedla řadu velkolepých řízení. Uložila vysoké pokuty společnostem, jako je Google, za zneužívání jejich tržní síly. Tato řízení jsou však dlouhá a náročná. I když existují sankce, nevedou k rozpuštění základních mocenských pozic.
Proto potřebujeme další nástroje. Německá a evropská politika musí z oddělení učinit operativní nástroj antimonopolních a regulačních orgánů. Pokud existuje významná strukturální závislost na skupině a tato skupina je na trhu natolik silná, že to má závažné důsledky pro společnost, musí být takové rozpojení možné i bez prokázání zneužití.
Významným příkladem jsou velké online platformy od Amazonu po Google. Velké technologické společnosti ovládají velkou část digitální ekonomiky, jsou největšími lobbisty v Evropě a ovlivňují klíčové oblasti demokracie, jako je fungování veřejných debat. Jejich způsob fungování jako platforem pro uživatele a firemní zákazníky jim dává zvláštní moc: určují přístup na online trhy a jejich pravidla a mohou vyhodnocovat všechny interakce na svých platformách. Tímto způsobem mohou vyvíjet nátlak na závislé společnosti nebo třetí strany, ovlivňovat nákupní chování zákazníků ve svůj prospěch a poškozovat práva svých zaměstnanců.
Na mezinárodní úrovni se vedou konkrétní debaty o rozdělení technologických společností, zejména v USA. S oddělováním dominantních společností existují mezinárodní zkušenosti a precedenty. Kromě toho není neobvyklé, že podniky samy iniciují oddělení. Analýza společností v 90. letech 20. století odhalila celkem 2 307 fúzí a akvizic a 1 611 prodejů obchodních jednotek. Nadměrné korporace by se mohly rozdělit na funkční a životaschopné dílčí společnosti, aby se zachovala pracovní místa.
Potřebujeme komplexní a otevřenou debatu o tom, jak omezit nadměrnou moc podniků a negativní dopady této moci.
(Text uverejňujeme v spolupráci s českým webovým časopisom !Argument)
Úvodné foto: Flickr
