Kolej Yesterday

Brit Paul McCartney vystoupil na prahu léta prvně na Ukrajině. Po jevišti dobročinného koncertu pochodoval stárnoucí Brouk se „sešívanou“ modrožlutou vlajkou této postsovětské republiky, která je stále kulturně i politicky rozetnuta vedví. Etnicky rozpolcenou zemi pozdravil z pódia v jazyce západního břehu Dněpru, v ukrajinštině. Slavný Beatle nosil zástavu dvojjediné země, jež zrodila reformátorského vůdce Nikitu Chruščova. Bizarního muže přezdívaného Chroust, jenž možná nebubnoval jako Ringo Starr, ale zato neváhal hlasitě tvrdit mocenskou muziku. Dobýval kosmos, vyhrožoval jadernými zbraněmi a bušil do pultíku OSN paličkou opatku své polobotky. Předtím si toutéž bohulibou a taktní činností symbolicky rozbil hodinky. Ale to už je velmi dávno. Zaplaťpámbu do pomyslného propadla jeviště dějin zmizela Chruščovem a Kennedym vystupňovaná studená válka. Tak zní učebnicové zjednodušení. Jenže šedivá je teorie, košatý strom života; nadešel podzim a s ním pestrost barev a také nové ochlazení v mezinárodních vztazích. Někteří mocní jakoby se snažili vyvolávat ze záhrobí studenoválečnického ducha, nebo alespoň rétoriku. Planetární šílenství ruské rulety tvořené koloniálními válkami, nákladnými závody ve zbrojení a zápolením o nadprostor zase frčí. Jistý český filozof, za komunizmu na indexu, soudí, že od letů člověka do kosmu by se měla počítat nová éra, tzv. světověk. Zdá se to být zvláštní: s novými etapami lidstva a magickými vizemi se v „racionálně krátkém“ dvacátém století roztrhl pytel. Například sekularizované politické náboženství z Východu vidělo úsvit éry ráje, tentokrát nastoleného už na zemi, v revoluci roku 1917. Některé transcendentní prvky ze zvráceného pokusu o nové křesťanství převzali i sami odpůrci podobných doktrín. Svým způsobem, a také dosti paradoxně, například kritik marxistického historicismu Karel Popper či ideologové moderní jednotné Evropy. Případně ještě politolog Fukuyama se svým hegelovským vyústěním časů – koncem dějin. Ale to jenom na okraj. Na padesátimilionové Ukrajině rozťaté veletokem Dněpr a pohnutými dějinami si bývalý buřičský antiburžoa, sir McCartney, určitě uvědomil, že věci se musejí změnit, aby mohly zůstat stejné. Východním divákům se děkoval hlubokými, takříkajíc ruskými úklonami, ale i živou klasikou Západu, svým hitem Yesterday. Stalo se roku 2008 na samostatné Ukrajině, což by ještě před dvaceti lety působilo dojmem politické sci-fi. Tu velmi hezky zobrazila dlouho zapomenutá, nedávno škodolibě aktualizovaná porevoluční hra „Soudruhu, nezlob se!“ V ní aktér sešlápl výbušné políčko s hospodským výrokem, že Václav Havel jednou bude pánem Hradu a octl se na dva hody kostkou v blázinci. Tam státostranický režim Československa podle hesla „Sovětský svaz – náš vzor“ uklízel nepohodlné osoby. Současné Lukašenkovo Bělorusko, silně propojené s ruským medvědem, si s podobnými praktikami pohrává stále. Zatímco establišment země za poslední horké světové války silně decimované zneužívá místní dějinnou paměť k protizápadní agitaci, na srovnatelně zasažené Ukrajině je situace jiná. Ke zdejším dětským duším promlouvá z pultů hračkářství efektní, byť nevyvedená figurka Adolfa Hitlera. Panteon podobných paňďuláků „prosvětloval“ dětský svět ve Třetí říši, jež objevila ekonomicky silné „továrny na smrt“. Peníze až na prvním místě už zrodily či obrodily nejedno monstrum; v tomto případě naštěstí z pryže. To nám však zanechává poučení. Výlučné projekty a velké ideály revolučních změn nápadně často svádějí své aktéry z nových, neotřelých tratí na hlavní kolej, „Kolej Yesterday“. Autor je publicista