Barack Hussein Obama změnil před třemi měsíci povolání. Vrcholný politik, senátor Spojených států amerických vyhlásil ambiciózní záměr být prvotřídním rodinným lékařem. Jméno pacienta? – Propojené lidstvo. Černý „medicinman“ slibuje státi se mocným kouzelníkem, byť mediálním už je; tolik rozdal i protichůdných slibů. Oznámil revoluci v léčbě mnoha zhoubných chorob. Prozatím však pacientům s metastázami rozdává leukoplasti a antibiotika. Napravuje nejhorší, co způsobila politika symbolizovaná jeho předchůdcem, poněkud barabarským bílým šarlatánem, jenž neprohlédl skrze kůže vigvamu do pověstné „globální vesničky“ celé planety.
Dobře, plán opustit posthusainovský Irák patřil ještě k volebním trhákům, i George W. Bush vposledku z Mezopotámie couval. Nezpochybnitelným radarem relativní proměny ovzduší se stala washingtonská nabídka Ruské federaci – geopolitický kšeft antijaderného knoflíku. Z oficiálních komuniké supervelmoci současně vymizelo paušalizující militantní názvosloví, frazeologie pro islámské radikály. Od nich byl dosud v zaoceánské agendě kousek k vyhrožování Teheránu, a právě vůči kosmické mocnosti Íránu, jenž má své reálné jaderné ambice, učinily Spojené státy americké – alespoň tak to má vypadat – malý krůček pro volícího člověka…
Charismatický prezident USA vyhrál volby dílem proto, že prohrát po Bushovi by byl majstrštyk v dějinách přesvědčovacích kampaní, dílem kvůli šťastné sázce na moderní sdělovací techniku. Speciální programy vyhodnocovaly osobní stránky voličů a podle toho dostávali občané přesvědčovací dopisy na míru. V nadnárodním pokračování agitace za co nejlepší vizuální efekt zahlaholil novosvětský prezident na Středním východě, neboť prostřednictvím televize oslovil muž s islámskými kořeny místní šíitskou populaci. Nabídl odstřižení od vztahů minulosti (včetně vlastnoručně prodloužených ekonomických sankcí), což znamená obrat o sto osmdesát stupňů. Nevíme, jak dlouho podaná ruka ke smíru vydrží; příliš na to nevsázejme, neboť právě teď dvojnásob platí, že silní nemají přátele, nýbrž své zájmy.
Když dejme tomu přetrvá nastíněný trend, uvidíme nevídané, uslyšíme neslýchané, a to od agresivní íránské revoluce roku 1979. Tehdejší svržení filoamerického šáha, jenž se opíral o krutou tajnou policii SAWAK, tedy detronizace korunovaného diktátora nábožensky exaltovanými republikány natrvalo rozzuřila religiózní Spojené státy. Vyhlašovaly sankce, konaly subverzivní akce, podporovaly silný separatismus a v osmileté válce osmdesátých let očividně neochvějně stály za „chemickým“ Irákem, kterýžto prostřednictvím jeho tehdejších představitelů právě teď soudí za nelegální prostředky boje s nepřáteli…
Severoamerická exekutiva ještě před pár týdny systematicky zneužívala obskurní výroky prezidenta Íránu Ahmadínežáda, jimiž popíral holocaust a sliboval státu Izrael zánik á la Sodoma a Gomora. Při této těžkotonážní propagandě logicky počítala s tím, že drtivá většina lidí západního světa naprosto netuší, kdo třímá v teokratickém státu nejvyšší moc či nakolik racionálně ji užívá. O objektivním srovnávacím popisu s politikou musulmanských spojenců USA, například ortodoxní Saudské Arábie, nemohlo být řeči vůbec. Recentně se prý máme těšit z proměny americko-íránských vztahů. Důvody stávajícího usmiřování demokratů se šíitismem jsou žel nanejvýš pragmatické, neboť noví, hospodářským pádem vyčerpaní vládcové žádají o pomoc v další prohrávané afghánské válce…
Jestli má snad přece nastat magická éra nápravy minulých chyb, potom bude mít Obama co dělat. Krom řečeného existuje mnoho bolavých mezinárodních míst, na nichž supervelmoci sejde: vazby na rostoucí Indii a Čínu, emancipující se Latinskou Ameriku, na tradiční evropské spojence v NATO, ale i Turecko. Inu, je toho nad síly obyčejného smrtelníka. Obamismus bude muset doložit, že sestává více než z čár, jimiž okouzluje sdělovací prostředky.
