Náhoda čiré formy mi v předvečer prvního máje, lásky času, podbízivě nabídla setkání s mladým neonacistou. Příslušníkem hnutí, které šíří nenávist. Vezl si v kupé, kde jsme se setkali, měsíční štěně bojového plemene. Něžně je hladil a rozvlekle vyprávěl o zamýšleném přesídlení do Norska, kde sice nikdy nebyl, ale kde (jak navenek ani na okamžik nezapochyboval) nalezne jeho nordická duše klid a spočinutí důstojného života. Poměry v České republice nenávidí; nemá tu práci důstojnou jeho osoby a osoby příkladné, hrdiny hodné toho označení, nenalézá. Nepatřím k lidem, kteří si libují ve formování názoru na podkladě někdy zcela nevěrohodných axiomů předložených druhou stranou – nejlépe podněcující k ignorování mínky třetího. Naopak občasná diskuze s těmi, s nimiž se, takříkajíc diskutovat nedá, přináší někdy poučení hluboké nad pomyšlení. Hovořil jsem proto s mladým „nordikem“, který ke mně očividně pojal důvěru. Zajímal jsem se, pídil po přesnějších vymezeních někdy velmi vágních, nicméně úhelných tezí, které však zajisté určují netoliko jeho žití. Výsledkem byly tradičně nekonzistentní ideologické názory plné překroucené mytologie, jež prokládal apelem na mé vnímání skrze „kořeny a krev“ a nadávkami na Adolfa Hitlera, „obyčejnýho Žida“. Pochopitelně jsem si na něj vzpomněl, když jsem o necelých dvacet čtyři hodin později stanul vprostřed příprav na střetnutí mezi bezpečnostními složkami a pravicovými radikály táhnoucími centrem Brna. A zažil zde rovněž ryzí manipulaci antikonfliktních týmů a neprofesionální, protože zcela nemístné, projevy nervózní agresivity krátce střiženého rámě zákona, lokálního velitele daleko od vřavy Svátku práce. K tomu vyslechl příslušně zabarvené komentáře a pokřik „výkvětu národa“: neonacistů, komunistické mládeže a mladých konzervativců. U posledně zmíněných jsem demonstraci proti „komárům“ nemohl oddělit od prvomájového úsměvu a zamyšlení nad souladem pojmů „mladý“ a „konzervativec“. Za explozí dělbuchů, rachotu policejního vrtulníku, klapavých přesunů novodobých rytířů na koních či s koňmi pod kapotou, za štěkotu pachy, horkem a psovody vydrážděných služebních psů i odmítání dotěrných televizních novinářů napadala mne sousloví o potvrzení či překonání historické paměti: komu všemu nebo proč jsou potřebné takto lačně očekávané šibřinky. Prvomájový průvod. Autor je publicista
