Vzpomínáte? Zhruba před dvěma roky stála posud formální choť nynějšího předsedy vlády Pavla Topolánková neochvějně za svým mužem. Že takhle prima to před volbami již nebylo, je jiná záležitost. „Časy se mění a my se měníme s nimi“, říká latinské přísloví. Premiérova choť se z nadšené příznivkyně Jánského vršku radikálně přerodila v někoho, kdo za stranu svého muže cítí stud a kandiduje do senátu proti jejímu představiteli. Jistý mediální výrok paní Pavly ale stojí nezměněný, pevnější žulové stěny. Když pochvalně hovořila o předákovi ODS, vytáhla arzenál citátů. Experti přes image ji přidělili výrok geniálního korsického stratéga a organizátora, Napoleona Bonaparta. Vůdce z provincie, jenž zažil ústrky pro svůj rázovitý jazyk. Bohyně Hegemona mu ale přála, takže při významnějším povyšování se „císař všech Francouzů“ ptával po štěstí doporučeného, byť schopného chlapce. Mirek Topolánek štěstí nesporně má. Platí to i tentokrát. Sotva nastaly třenice ve Straně zelených, ba jím vedené Občanské demokratické straně, nastokrát proklínaná parlamentní firma Melčák&Pohanka získává další akvizici. Expanduje a mnozí poukazují na mafiánské praktiky, které stály u jejího upoceného infarktového zrodu. Stopy drolení poslaneckého klubu sociální demokracie, jenž nedlouho po posledních sněmovních volbách komplet podepsal svou věrnost programu, vedou do nejvyšších pater státní budovy. Mluví se o za-strašování, vydírání či uplácení na základě propracovaného seznamu osobních profilů potenciálních přátel. O mafiánských praktikách, o Lucky Lucianovi. Jsou-li naši představitelé v koncích zásoby verbálních či neverbálních urážek a veřejných denunciací politických soupeřů nebo sarkastických médií, přiměří Českou republiku k Balkánu. To jsou samozřejmě silná přirovnání, jimž Jiří Paroubek přezdívá „slovní pyrotechnika“. Ale není nepravdou, že jihovýchod Evropy zahrnuje naše výkonná moc mezi priority zahraniční politiky. Jejímu niveaeau koneckonců přisvědčuje vztah k územní celistvosti nejmenovaného státu tamtéž. A propos – odtrženeckému Kosovu o velikosti Středních Čech v podstatě oficiálně poroučí mocný organizovaný zločin. Leč mluvme především o shora zmíněné, rostoucí firmě, jíž sluší nová vývěsní tabule: Melčák, Pohanka&synové. Symbolicky vznikla solidní socialistická rodinka s kapitalistickými manýry. Tuneláři. Svou akcii – netuší, že sami investují do Harvardských fondů – přihodili v době prezidentské volby poslanec Snítilý a před podpisem brdské úmluvy o radaru zákonodárce Wolf. Je jich rázem dost, a když odejdou z poslaneckého klubu Zelených jejich kolegyně Zubová a Jakubková, bude jich na kvintlík stejně co zástupců čtyřlístkové partaje. Nedává to pouvoir se řádně organizovat a získat taky vládní křesla? Budou si říkat ODS III, neboť dvojkou se stali zelení pod Bursíkem, případně získají registrační značku Bratrstvo modrého ptáka? Moderátor nedělní Partie v reakci na páně Wolfovu dezerci nikoliv bez logiky naznačil, že nějaký nenasytný vlk nejspíš systematicky řádí v ovčíně ČSSD. Hlavní bača Jiří Paroubek a jeho chytrý hlídací voříšek David Rath musejí být zoufalí. Socdemokracie má před krajským zápolením, přičemž úpí pod neustávajícími ranami stínové knuty nestraníka, Miloše Zemana. Netvrdím, že výmluvný, jenže povrchní nadháněč duší a zkrachovalý Napoleon participoval na každém lovu Občanské demokracie. Ačkoli liberál, byl skutečným kmotrem největší opoziční strany, organizace do jeho předsednictví marginální, a to stačí. Boj s démony, ač nakrásně žijí obklopeni maličkým dvorem na odlehlé Svaté Heleně, zůstává nejtěžším. Výzvou pro veleduchy. Autor je spolupracovník týždenníka Slovo
