Ségolene je pro Blaira

Příští rok si Francie bude vybírat novou hlavu státu na následujících pět let. Na rozdíl od minulých voleb se Paříž může těšit na zajímavou kampaň: kandidátů o post v Elysejském paláci je mnoho a nikdo se netají svými aspiracemi. Francie se možná nechá inspirovat příkladem Finska či Chile a zvolí do prezidentského úřadu ženu. Největší šance se připisují Ségolene Royal z opoziční Socialistické strany (PS). Ségolene v rozhovoru pro Financial Times poprvé naznačila, kdo je její politický vzor. Tou osobou je Tony Blair. Ségolene (52 let) je družkou Francoise Hollanda, předsedy Socialistické strany. Přes svou podporu rodinné politiky Ségolene se dosud za svého životního partnera nevdala. Přesto spolu žijí více než 25 let a mají děti. Do povědomí široké veřejnosti se dostala hlavně až v regionálních volbách v roce 2004, kdy se jí podařilo porazit v kraji Poitou-Charentes tehdejšího premiéra Jean-Pierra Raffarina. Její rozhovor pro Financial Times a zejména pochvala britského premiéra Tonyho Blaira vyvolala v PS vlnu pozdvižení. Velká část stranických kolegů jí dokonce hlavně „blairismus“ vyčítá. Je to ale však vůbec poprvé co Ségolene promluvila o svých politických plánech a o svém programu. Podle ní, by si Francie v některých otázkách mohla vzít příklad z labouristické politiky Tonyho Blaira. To se však jiným členům PS příliš nelíbí. Proti se postavil hlavně Laurent Fabius. Ten se již dříve postaral o rozdělení strany, když byl proti přijetí Evropské ústavy. Navíc, Laurent se bude pravděpodobně také ucházet o prezidentskou funkci a právě populární Ségolene by mu mohla překazit plány. I proto někteří protivníci uvedli, že Ségolene udělala „chybu“, která by jí prý mohla srazit z žebříčků popularity. A co Ségolene vlastně prohlásila? Uvedla, že Blairova politika v otázce zaměstnanosti mladých „byla úspěšná“, a to díky „větší flexibilitě“ vlády. Pochvalně se vyjádřila i o britské veřejné správě. Podle Ségolčne by Francie neměla trvat ani na třiceti pěti hodinovém pracovním týdnu. To je však už vážná věc, takové výroky by mohly její kandidaturu skutečně ohrozit. Francie považuje třiceti pěti hodinový týden za speciální vymoženost sociálního státu. Každý, kdo by se pokusil jakkoli pozměnit pracovní podmínky bude muset čelit obrovské vlně protestů a stávek. Nejen proto jsou její slova odvážná: v poslední době vláda pracuje na novém pracovním zákoně, který francouzská Socialistická strana silně kritizuje. Její slova tak byla poměrně špatně načasovaná. Ségolene Royal ještě před interview obsadila první místo v anketě, kdy by pro ni v druhém kole prezidentských voleb hlasovalo 51 percent dotazovaných. Je jen otázkou času a hlavně samotných Francouzů, jak se k nepopulární politice postaví. Ségolene zatím naznačila ochotu jít do voleb s programem, který může mnoho potencionálních voličů odradit. Francii ale čeká tvrdý boj, pokud Ségolene přece jen ve volbách uspěje, nebude to zadarmo. Zatím se však ještě musí rozhodnout, zda do voleb přeci jen půjde. Podle svých slov se bude radit se svým partnerem Hollandem. Ségolene prohlásila, že pokud její přítel bude chtít sám kandidovat, tak odstoupí z voleb. To by ale byla škoda. Článok bol uverejnený v internetovom denníku Britské listy www.blisty.cz