Loni, těsně před Vánoci, dostalo se české veřejnosti díla, na které vlastně čekala desítky let. Iniciátor a tvůrce Československé republiky, jež povstala po první světové válce z trosek podunajské monarchie jako jeden z nástupnických států, a její první prezident Tomáš Garrigue Masaryk byl ve skutečnosti nejen do vysokého věku skvělý a agilní politik, nýbrž i vědec, univerzitní profesor, filozof a sociolog, hluboce a nejednou i bolestně se zamýšlející nad etickými neduhy doby, věřící otec početné rodiny, demokrat a především humanista, zároveň i osobnost lidsky nesmírně složitá, vůči sobě i jiným náročná a kritická, ne běžný ideologický rváč. Od smrti TGM uběhne v září sedmašedesát let. Až příliš dlouhá doba k zamyšlení se nad životem a dílem sebegeniálnějšího jedince, obzvlášť pokud chceme na několika tisících tištěných stránek nalézt dodnes platné myšlenky, ideový, politický a mravní odkaz. Nelehké práce se ujal zkušený masarykolog Jaroslav Opat, donedávna ředitel znovuustanoveného Ústavu T. G. Masaryka v Praze, mimo jiného autor studií Filozof a politik Tomáš Garrigue Masaryk 1882 – 1893 (Samizdat 1985, Köln – INDEX 1987, Praha, Melantrich 1990), Masaryks Europäertum als Begrif und politische Programm (in: Trigon 4, Kunst, Wissenschaft und Glaube in Dialog. Berlin, Dreieck Verlag des Forums Guardini, 1994), Masarykiana a jiné studie (1980 – 1994) (Praha, Ústav T. G. Masaryka, o. p. s., 1994), T. G. Masaryk Evropan světoobčan (tamtéž 1999) a Notes and Disputes with about T. G. Masaryk (in: Kosmas, Czechoslovak and Central European Journal, Volume 16, Number 2, Texas A&M University, 2003). V žádném případě nešlo o jednoduchou záležitost, o pouhé vybrání stěžejních myšlenek z jednotlivých Masarykových děl a jejich předložení dnešnímu čtenáři. Od narození T. G. Masaryka uplynulo přes sto padesát let. Jeho díla jsou úzce spjata s vlastním životem autora, s palčivými a aktuálními problémy tehdejších dob. Bez těchto vnitřních souvislostí: autor – společnost – dílo může smysl té které stati čtenáři unikat mezi prsty. Svým vývojem prošel za tu dlouhou dobu i český jazyk, a navíc Masarykův úsporný, až lakonický způsob vyjadřování činí jeho publikace čtenářsky nesmírně náročné, nechci-li přímo říci dnes místy skoro až na hranici srozumitelnosti. Svou úlohu sehrála taktéž pohnutá novodobá historie našeho národa a s ní související měnící se hodnocení postavy, díla i myšlenkového zázemí prezidenta Osvoboditele, tatíčka Masaryka anebo lžidemokrata a lžihumanisty! Rozhodně si nesmíme představit T. G. Masaryka jako odtažitého vědce-filozofa, vzdáleného životu společnosti a jejím kazům. Filozof-rebelant téměř od dětských capáčků bojuje za pravdu a právo, kácí modly, navzdory tvrdým dopadům na svou osobu, na své soukromí, ba dokonce i na svou rodinu. V soudobém českém tisku byl často zatracován coby „rouhač“ a „nepřítel holubičího českého národa“, „bořitel chrámů“ a „odpůrce Říma“ (např. v bojích za takzvané Rukopisy, při hilsneriádě atd.). Masaryk samozřejmě nebyl spasitel. Proti mesianismu a nadčlověctví všeho druhu se vždy stavěl celou sílou svého ducha. Stěžejní pilíře viděl ve vzdělání, mravnosti a v poctivé, vytrvalé drobné práci na velkých cílech. Stoupencům totalitních režimů byl Masaryk a jeho duševní odkaz pochopitelně nepřijatelný. Vždy. Ať už šlo o meziválečnou část českého katolického tisku, o epochu protektorátu i o období po druhé světové válce. Zhruba půl století prožila naše společnost v podmínkách totality. V šestiletém údobí mezi lety 1939 – 1945 to byla totalita fašistická, od února 1948 do listopadu 1989 – s výjimkou kratičkého období Pražského jara v roce 1968 – komunistická. Řečeno slovy pana Opata je osud Masarykova odkazu v Československu po druhé světové válce velké téma pro historiky, a nejen pro ně! Do roku 1948 se k zakladateli státu z roku 1918 hlásili tak či onak všichni činitelé zodpovědní za vývoj osvobozeného státu. Hlásili se ovšem rozdílně. Prezident Edvard Beneš, dlouholetý nejbližší Masarykův spolupracovník a osobní přítel, stavěl TGM a jeho dílo jako symbol úsilí o život v harmonii, jako ukazatele při hledání cest k seskupování různorodých politických sil a národa, jenž úkoly národa nikdy nechápal omezeně nacionalisticky, nýbrž evropsky a světově humanitně. Dokonce i ideologové KSČ v bezprostředně poválečném Československu vydávali Masaryka za statečného borce pokroku, na jehož dědictví chtějí údajně navazovat. Ovšem základním vodítkem na cestě vpřed budou komunistům velké ideje Marxe, Lenina a Stalina. Komunisty zdůrazňovaná souběžnost Masarykových a marx-leninsko-stalinských idejí však neměla a vlastně ani nemohla mít v ideologii KSČ dlouhého trvání. V roce 1947 se definitivně zhroutila antihitlerovská válečná koalice a Evropa se rozpadla na dva proti sobě nepřátelsky stojící tábory. To se odrazilo i v novém zobrazení TGM. Při stém výročí Masarykova narození Václav Kopecký a Zdeněk Nejedlý rozdělili jubilantův život a dílo na dvě období: do revoluce ruských bolševiků v r. 1917, kdy mu přiznávali určité rysy pokrokovosti, a po revoluci, jejíž světový význam prý Masaryk nepochopil, a proto Československá republika od samého začátku stála na chybném základu. Proti odkazu TGM a jemu blízkých „mužů 28. října“ se pak rozpoutala masivní zuřivá kampaň, jež měla dokázat, ze Masaryk byl oddaným lokajem mezinárodní i domácí buržoazie, ba že pod maskou masarykismu vystupuje kontrarevoluční smečka zrádců našeho lidu na Západě a reakční živly u nás. Komentovat, kdo byl koho lokajem, by bylo zbytečné, píše J. Opat. Nicméně žádoucí je si uvědomit reálný smysl oněch kampaní. Ten byl evidentní. Existující totalitní moci šlo o destrukci demokratické, masarykovsky založené národní a státní identity Čechů a Slováků. Ta byla pro KSČ vážnou překážkou v satelizaci a vskutku lokajském podřizování Československa Stalinovi a strategickým zájmům SSSR nejen v ČSR, ale ve střední Evropě vůbec. Hromadné odstraňování Masarykových pomníků, názvů náměstí a ulic nesoucích jeho jméno na jedné straně a stavba mamutího Stalinova monstra v Praze na Letné na druhé straně bylo jen vnějším výrazem toho, oč šlo. Vlastní kampani předcházely a ji provázely likvidační údery proti velmi mnoha lidem, demokratům, kteří zůstávali věrni Masarykovu ideovému, mravnímu a státněpolitickému odkazu. Svůj „druhý život“, jak říká J. Opat, měl Masarykův odkaz i v dalších letech a desetiletích a má ho i dnes. Dle názoru autora je to však kapitola jiná, hodná zvláštní studie. Dějiny moderního světa už dávno zvážily všechny ideologicky předpojaté kritiky, které Masaryka v tom či onom odmítaly, a shledaly je lehkými. Pokud se v politice státu a jeho národů na čas prosadily síly, jež hlasy oněch kritiků vyslyšely, v případě Čechů a Slováků zejména po únoru 1948, byla to tragédie. Před soudem dějin naopak obstály Masarykovy ideje a mravní principy jako perspektivně nosné, verifikované evropskými demokraty, kteří oceňovali Masarykův evropský a světově orientovaný humanitní demokratismus. Ve dvacátém století lidstvo prošlo peklem dvou světových válek a v mnoha případech se muselo protrpět životem v podmínkách různých diktatur. Znovu a znovu prožívá svět nejrůznější existenciální krize, což činí podstatu Masarykova kritického vnímání světa a jeho činorodého humanismu opět aktuální. Neznamená to však papouškování Masarykových tezí. Síla jeho osobnosti vždy spočívala v tom, ze obracel pozornost svého okolí k palčivým problémům přítomnosti, snažil se, často až bezohledně, o jejich pravdivé poznání a osvíceně demokratické řešení. Problémy dnešního světa jsou pochopitelně jiné, než byly v předcházejících dvou stoletích, jsou však neméně palčivé a bolestné. Podle názoru J. Opata se právě zde otvírá nekončící prostor pro následování Masarykova přikladu: vždy znovu pravdivě poznávat problémy současného světa, včas odkrývat jeho skrytá nebezpečí a snažit se o optimální demokratická řešení. Toho jsou schopni pouze náležitě vzdělaní a mravně zodpovědní jedinci, jimž Masaryk tak zůstává stále aktuálním příkladem a jeho odkaz poselstvím života k životu. Pozdržela jsem se při citaci některých Opatových myšlenek, abych zdůraznila to podstatné. Skutečnost, že autor nás hutně a zasvěceně provádí životem a myšlením T. G. Masaryka v jediném svazku (534 stran), je v dnešní uspěchané době nesmírně závažná. Přiblíží a „srozumitelní“ nám dodnes platný odkaz osobnosti, již od dnešní generace nenávratně vzdálil čas a dlouholetý tlak totality. Autorka je filologička (Jaroslav Opat: Průvodce životem a dílem T. G. Masaryka. Česká otázka včera a dnes. Ústav T. G. Masaryka, o. p. s. 2003, 534 strán, 635 Sk)
