
Zatímco čínský Šen-čen je svědkem historického setkání, týž den se v Berlíně schází tzv. Koalice ochotných, víc než pětatřicet zemí, které mají Ukrajině pomoci přežít další zimu. A dva dnešní články Politica popisují evropskou pozici dost zdrcujícím způsobem.
Tři země, které mají koalici vést, jsou podle Politico politicky slabší než kdykoli v posledních letech. Merz se letos na podzim udržel v úřadu jen o vlásek po volebním výsledku, který sám nazval katastrofou, Macron je historicky nepopulární a jeho tábor před prezidentskými volbami válcuje vlna podpory Marine Le Penové a Burnham se do Downing Street dostal v červenci bez všeobecných voleb a zahraniční politika pro něj zatím byla vedlejší. Druhý článek ukazuje, že spor Evropy nekončí výběrem vyjednavačů. Ještě důležitější je, že evropské vlády nemají shodu ani na tom, jak vlastně k jednání s Ruskem přistoupit.
Někteří chtějí maximálními požadavky, další nejdřív příměří, pak mír, pak záruky, další navrhují patnáctibodový plán a další mluví o helsinských dohodách z roku 1975. A Britové na nějaké případné unijní dohody vůbec nejsou vázáni. Neshoda přitom je i v tom, kdo má vyjednavačům dát mandát. Unie? Velvyslanci při EU? Ministři zahraničí?
Velmoci mezitím v Číně jednaly o jaderných rizicích, reformě OSN a energetických dodávkách, a právě energetika je dobrým příkladem rozdílu v uvažování. Moc v mezinárodní politice stojí na tom, co můžete nabídnout a čím můžete pohrozit. Spojené státy mají energii, zbraně a dolar, Čína továrny, suroviny a trh, Rusko zbraně, suroviny a ochotu riskovat, ale Evropa chtěla a dle všeho doposud chce vést svět tématem klimatu. Jenže na summitu v Šen-čenu se o energiích mluví jako o základu pokroku a technologií, ne jako o emisích a Evropa tam zkrátka nemá s čím přijít.
Zatímco se evropské vlády přou o zástupce, mandát i pořadí kroků v řešení regionálního konfliktu, v Šen-čenu se Trump nejprve sešel za zavřenými dveřmi s Putinem, poté se Si Ťin-pchingem a nakonec jednali všichni tři za zavřenými dveřmi o novém multipolárním světě. Evropa svou strategickou debatu smrskla téměř výhradně na Ukrajinu a na to, co vlastně chce s Ruskem dojednat. Kdo se soustředí jen na jeden regionální konflikt a ani na něm nedokáže vytvořit společnou pozici, těžko může určovat pravidla nového světového řádu. Evropu od stolu nemusí nikdo odstrčit, sama se od něj odsouvá tím, když se sama omezuje na roli regionální mocnosti.
(Status na FB, 19. novembra 2026)
Účet Klubu Nového slova – IBAN: SK8211000000002624852008