Tohle je Jonathan, nejstarší suchozemská bytost na planetě (nepočítaje v to některé stromy). Je mu 192 let. Narodil se roku 1832 na Seychelách a pak byl dovezen tam, kde strávil celý zbytek života – na ostrov Svatá Helena, kde 11 let před jeho narozením zemřel Napoleon Bonaparte. Jonathan zažil dobu, kdy tím, kdo vládl průmyslové severní Itálii, byl místokrál Lombardského a Benátského království, Čech J. V. Radecký z Radče. Zažil i živého Goetha, Puškina, E. A. Poea, Paganiniho, Chopina. Ale taky živého F. L. V(H)ěka, Havlíčka Borovského, prvního českého divadelníka Klicperu (o Tylovi nemluvě), prvního českého moderního básníka Máchu, prvního maďarského novodobého básníka Petöfiho, nejslavnějšího českého loupežníka Babinského, ze Slováků Štúra i Kollára, ba i vládce jich všech – posledního císaře Svaté říše římské a prvního císaře Rakouska Františka I. Jeho vnuk František Josef I. byl jen o 2 roky starší, než Jonathan. Dalajláma se za Jonathanova života reinkarnoval pětkrát…
Jonathan zažil Francii jako království, Spojené státy, které končily před (tehdy neexistujícím) Chicagem a na hranicích Texasu, Rusko, které mělo Aljašku a v tehdy španělské Kalifornii a v nezávislém Havajském království (kde tehdy nikdo neuměl slovo anglicky) mělo pět svých koloniálních měst. Sám Jonathan ale vždy žil v rodné Britské koloniální říši, která se za jeho mládí rozkládala na rekordním území čtvrtiny světa, což nikdy předtím ani potom žádný stát nepřekonal (a dnes jde o směšnou kolonii své bývalé kolonie…) Režimy a říše, které se honosily přídomky „tisíciletá“ a „na věčné časy“ se tvořily a zanikaly a Jonathan žil dál. Dnes už je sice slepý, ale dosud chodí, s chutí žere a páří se. Je ztělesněním přísloví, že všecka sláva je ta polní tráva, kterou žvýká před deštěm…
