Sedmdesát procent světové ropy, padesát čtyři procent zemního plynu. Takové zásoby bude od prvního ledna příštího roku kontrolovat ekonomické uskupení BRICS, které se vedle zakládajících Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jihoafrické republiky rozšíří o šest dalších regionálních mocností. Poslanec SPD Jiří Kobza sledoval konferenci, na které se přepisovala světová politika. Má dojem, že na rozdíl od českých novinářů. „Propagandisté zřejmě nedostali včas pokyny, jak BRICS poplivat, a Západ neví co s tím, protože mu zřejmě dochází, že tento vlak mu již ujel,“ krčí rameny.
BRICS, dosavadní spolek pěti velkých ekonomik, se od začátku příštího roku rozšíří o šest dalších členů. Je pro vás překvapením, že se organizace rozhodla k tak masivnímu rozšíření?
Nikoli, podrobnému studiu problematiky BRICS se věnuji několik let, zejména studiu zahraničních pramenů, protože v ČR se těmto věcem diletantský a ideologický mediální mainstream vůbec nevěnuje.
Již několikrát jsem v masmédiích upozorňoval na elementární logiku budoucího vývoje BRICS, že pokud bude pokračovat tlak na jednotlivé státy, výsledkem bude jejich užší spolupráce a že můžeme velmi oprávněně předpokládat, že ekonomická spolupráce přeroste do politické a ta nakonec i do obranné. Vývoj tyto moje prognózy potvrdil.
O restartu, rozšíření a posílení záběru činností se v BRICS hovoří již několik měsíců, jasnější kontury získala situace na různých schůzkách letos na jaře, kdy začaly od dosavadních členských států znít hlasy o první vlně rozšíření, která by se měla týkat cca pěti až deseti dalších zemí, přičemž nakonec je to šest.
Jakou očekáváte reakci ze strany Západu?
Navenek arogantní a zlehčující, opět budou znít povýšenecké hlasy o nadřazenosti tzv. liberálnědemokratického Západu, o jeho ekonomické dominanci, o totalitním charakteru zemí BRICS atd., ale budou to jen prázdné proklamace bez reálného obsahu anebo alespoň základního respektu k realitě vývoje.
Jediné, čeho je Západ ještě občas schopen, je uvalování sankcí na politicky nepovolné země. Ale jak vidíme v případě Ruska či Íránu, tyto sankce už v podstatě nic neznamenají, a ve svých důsledcích možná dokonce sankcionované země posilují, zatímco oslabují země, které sankce uplatňují.
Hovořilo se v souvislosti s přistoupením v první vlně zejména o Íránu a Argentině. Nakonec byly přijaty ještě přihlášky Egypta, Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů a Etiopie. Co podle vás ukazuje volba právě těchto šesti zemí z pohledu ambicí a vývoje BRICS?
Renomovaný web specializující se zejména na analýzy v oblasti cen ropy OilPrice uvádí, že BRICS si klade za cíl nejen posílit vzájemnou ekonomickou spolupráci, ale už jde také o vytvoření silné mezinárodní aliance. Jde tedy o strategicko-politickou záležitost.
BRICS se snaží rozšířit svůj geografický dosah a zahrnout čím dál více zemí z tzv. globálního jihu. Jádrem organizace ovšem zřejmě bude Afrika, Latinská Amerika a Střední východ.
V podstatě jde o plánovaný a organizovaný pokus o prolomení geopolitické dominance Západu. Včetně procesu dedolarizace, tedy oslabení pozice dolaru coby světové rezervní měny.
Proto bylo podle mého názoru pro první vlnu rozšíření klíčové to, že přistupující země jsou většinou lídry v oblasti vlastnictví a exportu energetických surovin, což je hlavně Saúdská Arábie, ale i Egypt, Írán, Etiopie a Spojené arabské emiráty. Což bude mít rovněž globální ekonomické a politické důsledky. Přijetí Argentiny je pak projevem snahy BRICS rozšiřovat se pokud možno rovnoměrně v různých oblastech světa a samozřejmě šlo také o vyhovění přání Brazílie.
Přijetím nových členů se k bloku BRICS přesunulo dalších cca 30 % světových zásob ropy (v současnosti tedy BRICS ovládá 40 % jejích světových zásob. Zatímco země G7 12 %).
U zemního plynu se nově k BRICS přesunuje dalších 26 % světových zásob. To spolu se současnými 28 % znamená již 54 % světových zásob zemního plynu. Na země G7 připadá cca 7 % světových zásob zemního plynu a Katar jich drží 12 %.
Musíme si uvědomit, jakou obrovskou roli hraje nově uplatnění plateb v národních měnách a připravovaný přechod na měnu BRICS, v souvislosti s podílem světových zásob energie, které ovládají. Nezapomínejme také, že tři největší země BRICS, Rusko, Čína a Indie, jsou jaderné velmoci, a proto silové odstranění hrozeb oslabení dolaru, jak jsme viděli například v případě Kaddáfího snahy o zavedení zlatého afrického denáru jako rezervní měny (a jak dopadly účastné státy Libye, Sýrie a Irák), v tomto případě není možné.
Celkem čtyři ze šesti nově přistupujících zemí jsou z regionu islámského světa. Na druhou stranu je mezi nimi řada nevyřešených religiózních i jiných otázek. Lze podle vás najít nějaký důvod pro orientaci BRICS právě tímto směrem?
Opět na prvním místě strategický a energetický. A jde o další stupeň procesu odpoutávání se tzv. rozvojového světa od závislosti na USA, jelikož se jedna země za druhou v praxi přesvědčují o tom, že nic horšího než spojenectví s USA je nemůže potkat. Že to přináší jen ekonomický propad, bezpečnostní rizika, vnitřní rozvrat. Velkou práci v procesu smiřování rivalů v islámském světě odvádí Čína, jejíž brilantní diplomacie sbližuje Saúdskou Arábii a Írán a ukončuje strašlivou válku v Jemenu. Islámské země preferují vidinu rovnoprávného postavení a rozvoje před vzájemnými spory. Navázanost na dolar umožňuje cizím bankám kontrolovat inflaci, a proto mají i představu, že odklonem od dolaru a navázaností na čínskou měnu a v druhé fázi na měnu BRICS jim ochrání vnitřní ekonomiku.
Pojďme si vyjasnit, jaké jsou dnes vlastně vztahy mezi trojicí islámských novočlenů – Íránem, Saúdskou Arábií a SAE?
Mezi Saúdskou Arábií a Íránem dochází za zprostředkování Číny k historickému sbližování. Obě země mají velké historické spory, zejména o dominanci v islámském světě, spojené s rozdělením islámu na šíitský a sunnitský.
V obou zemích zároveň žijí velice početné menšiny opačných islámských směrů, než je ten ve státě dominující, takže je zde zájem spory neeskalovat, protože by byly zničující a krvavé, a zejména Saúdskou Arábii by mohla ozbrojená revolta místních šíitů doslova zničit jako samostatný stát, když saúdskorabští šíité žijí v nejbohatších oblastech, kde jsou hlavní naleziště ropy (region Hasa).
Obě země vedly v nedávné minulosti i různé sunnitsko-šíitské války v jiných zemích, zejména v Sýrii a v Jemenu. To bylo rovněž i vinou USA pro všechny zainteresované zničující a mír je i zde naprosto vhodnějším stavem.
Co se týče vztahu Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů, nebyly a nejsou zdaleka tak idylické, jak bývá někdy prezentováno. Obě země sice spolupracovaly během arabského jara na svržení režimu Muhammada Mursího v Egyptě i během jemenské války proti Hútíům, mj. také prosadily tříletou obchodní blokádu Kataru, kde šlo o energetické zájmy a která vyvrcholila odchodem Kataru z organizace OPEC, ale přesto je vztah těchto zemí plný napětí a nedůvěry, jež jsou hluboce historicky zakořeněné.
Šlo například o územní spor o oázu Al-Burajmi anebo o samotnou podobu Spojených arabských emirátů, kdy Saúdové vetovali začlenění Bahrajnu a Kataru do tehdy nově vznikajícího státu. Pak tam byly i časté spory o kvóty na těžbu ropy atd.
Na druhou stranu z oněch zemí se desetitisíce poutníků každoročně účastní pouti do Mekky anebo do posvátných šíitských měst v Iráku, do Nadžafu a Karbaly.
A v pozadí jde i o konkurenční boj, kdy by Saúdové reformou ekonomiky chtěli nahradit Dubaj coby dosavadní obchodní, dopravního a turistický uzel v oblasti.
Tyto animozity by se mohly členstvím obou zemí v BRICS otupit, resp. některé z nich by ztratily důvod existence.
Lze v takto vysokém počtu a rozmanitých zájmech očekávat urychlení integrace, o kterém se v rámci BRICS také mluvilo?
Pokud to chápeme jako snahu o náhradu dominance dolaru, potom ano. Tento počet ostatně není tak vysoký, např. v porovnání s Evropskou unií. O snaze o urychlení integrace svědčí i záměr BRICS na rozšíření aktivit a záběru jeho Nové rozvojové banky jako alternativy ke stávajícím mezinárodním finančním institucím ovládaným Západem.
Čistě hypoteticky: může dosavadní spíše hospodářská povaha seskupení přerůst v politickou alianci, která by měla jako celek i geopolitické ambice?
Určitě ano, mnohé tomu nasvědčuje. Jak výběr nových členských zemí, tak rozšiřování aktivit, orientace na energetické zájmy a finanční otázky apod. zcela jistě přerostou (především díky arogantní nešikovnosti západní politiky) do bezpečnostní spolupráce. Je to jen otázka času.
Tato vlna rozšíření BRICS není zdaleka poslední, zájem o vstup do organizace má dalších více než třicet zemí, formální žádosti o vstup podalo šestnáct z nich, např. Alžírsko, Bangladéš, Bahrajn, Venezuela, Vietnam, Indonésie, Kazachstán či Nigérie. Pokud uspějí, bude BRICS se svojí měnou ovládat světové energetické zdroje lépe než dolarový OPEC.
Na konferenci chyběl Vladimir Putin, Rusko zastupoval ministr zahraničí Lavrov. Jak podle vás osud spolku dále poznamená ruská válka na Ukrajině?
Tato personálie souvisela s mezinárodním zatykačem na Vladimíra Putina, kdy se pořádající Jihoafrická republika chtěla vyhnout trapnostem a nepříjemnostem, a tak se s Ruskem předem dohodla na tomto formátu.
Není pochyb o tom, že Lavrov a Putin jednají nejen zde ve shodě, resp. že Putin je tím, kdo rozhoduje.
Válka na Ukrajině a její různé konsekvence stejně jako řada nesmyslných sankcí proti Rusku a Číně mohou BRICS více sbližovat. Ostatně jeho první rozšíření je toho nejlepším dokladem a důkazem oprávněnosti našich prognóz.
Odehrálo se na konferenci něco dalšího, co vás zaujalo?
Ani ne tak na konferenci jako tady v ČR, kdy masmédia pozoruhodně zatvrzele mlčela o tom, co na konferenci zaznělo. To samo o sobě má značnou vypovídací hodnotu. Propagandisté zřejmě nedostali včas pokyny, jak BRICS poplivat, a Západ neví co s tím, protože mu zřejmě dochází, že tento vlak mu již ujel.
Snímky: www.wikimedia.commons
Rozhovor bol publikovaný na www.parlamentnilisty.cz 28. augusta 2023
