Uplynul rok od začátku rusko-ukrajinské války. Jak válka na Ukrajině proměnila Ukrajinu, Rusko, ale i celou Evropu, pane profesore?
Válka Ukrajinu ničí. Ať dopadne jakkoliv, Ukrajina ztratí statisíce lidských životů, ekonomické ztráty budou ve stovkách miliard dolarů, kulturní život bude rozvrácen. Na druhé straně Evropa prožívá opojení z jednoty Západu a vůbec netuší, kam směřuje.
Porovnejte si jednání Mnichovské bezpečnostní konference a dnešní projev Vladimira Putina (21. 2. 2023). Je zřejmé, že jsou zde dva oddělené světy. Pokud jde o Ukrajinu, pro politiky na Západě začala válka loni v únoru, pro Rusko převratem v Kyjevě roku 2014. Ani jedna strana nedosáhla svých výchozích cílů. Ukrajina dále bojuje, Rusko se nezhroutilo. V zmíněném projevu ruský prezident hovořil o poklesu hrubého domácího produktu o 2,1 procenta a o inflaci čtyř až pět procent. Více než polovina ruského zahraničního obchodu se uskutečňuje v národních měnách, tedy mimo dolar a euro. To není zhroucení.
Jak vše zpětně hodnotit globálně?
Válka na Ukrajině svět změnila. Ukazuje se, že boje v Evropě světový jih nebere tak vážně jako například konflikt na Blízkém východě; jih se s konečnou platností odděluje od svých koloniálních metropolí, začíná problémy ve světě vnímat přes prizma vlastních zájmů. Válka snižuje specifickou váhu Západu, především Evropy, ve světě. Rusko se orientuje více na východ a jih, což se může stát pro budoucnost Evropské unie velkým problémem. Čína – jak je patrné i z „bílé knihy“ Globální bezpečnostní iniciativa, kterou včera zveřejnili v Pekingu – vystupuje jako globální stabilizátor, uklidňující faktor. To ovšem některým válkychtivým politikům vadí. Podle dostupných informací by měl 24. února veřejně představit čínský plán ukončení války na Ukrajině prezident Si Ťin-pching – plán, o kterém byly už informovány Kyjev i Moskva.
Ruská federace představuje podle českého Senátu nejvýznamnější hrozbu pro celosvětovou bezpečnost. Co o tom soudíte vy?
Největší hrozbu světové bezpečnosti představují nekvalifikované politické elity, které odmítají přijmout zákonnost změn, jež probíhají. Ve světě, v němž se ekonomicky probudily takové kolosy jako Čína a Indie, nemůže si Západ hrát na hospodáře, který všem diktuje pravidla.
Jaké jsou obranné možnosti Česka vůči ruské hrozbě?
Nevěřím v ruskou hrozbu Česku. Říkám to nerad, ale naše krásná země nemá v Evropě velký geopolitický význam – hlavní silokřivky nás míjejí. Praha je geopoliticky zajímavá jen pro ty, kdo chtějí ovládnout nejkratší cestu z Berlína do Vídně. A když už jsme vzpomněli Vídeň: viděla jste v sousedním Rakousku stejnou hysterii jako u nás?
Naše obranné možnosti jsou především v umné diplomacii míru. K tomu ovšem české politické elity ještě nedorostly.
I po roce trvá jakási, řekněme, opotřebovávací válka. Co nám uplynulý rok válčení může napovědět o tom, jak se bude situace v místě dále vyvíjet?
Zdá se, že moderní zbraně a zpravodajské prostředky, kterými disponují obě strany – Rusko vlastní, Ukrajina díky dodávkám ze Západu – znemožňují překvapivé velké průlomy fronty. Zatím to vypadá, že Rusko využívá svoji převahu k tlaku po celé linii bojů a hledá slabší místo. Vzhledem k hustotě opevněné obrany je postup pomalý, je spojen s „přemalováním“ obrany. A s čekáním na okamžik a místo, kdy a kde se obrana zhroutí. Převaha na straně Ruska je ovšem jednoznačná, nevěřím v její změnu dodávkami moderních zbraní ze Západu. Otázkou zůstává, co by se stalo, kdyby k těmto zbraním dorazily na bojiště tisíce „dobrovolníků“ z armád NATO.
Tajná služba pobaltského státu podle senátora Fischera upozornila na to, že Rusko směřuje k totální diktatuře a v ruské vládnoucí elitě se dostává do popředí ještě radikálnější frakce než doposud. Víte, o co se jedná? Máte o tom nějaké informace?
Nic podobného jsem nezaznamenal, ovšem informace o Rusku jsou v Praze velmi omezené. Jisté je, že atmosféra zemí, které jsou ve válce, je vždy vyostřená, a to včetně uplatňování práva. Na druhé straně prohlášení zpravodajských služeb podobného druhu mají především propagační charakter. Nejen pobaltských zpravodajských služeb. Jen na okraj: včera ČTK přinesla prohlášení Alexeje Navalného, ve kterém odsoudil ruskou invazi na Ukrajinu. Zvláštní totalita, když disident z vězení posílá do zahraničí svá protivládní prohlášení.
Nově zvolený český prezident Petr Pavel připustil, že se lze dostat do situace, kdy osvobození určitých částí ukrajinského území bude znamenat více ztrát na životech, než společnost dokáže unést. Musíme být podle něj připraveni na nejhorší. Těmito slovy řádně vytočil ukrajinského ministra zahraničí. Co vy na to?
Velmi se mi líbila citovaná prohlášení budoucího českého prezidenta. Je třeba myslet za horizonty války, která jednou skončí. Zdá se, že schůzky s Macronem nebyly zbytečné. Ze všech variant konce války na Ukrajině se jeví jako nejpravděpodobnější ta, která bude znamenat teritoriální ústupky Kyjeva. Na tom žádná mediální hysterie či protesty ministrů nic nemohou změnit. A už vůbec nezáleží na tom, co si přejeme – vy nebo já.
Přes stránky Ministerstva vnitra se lze dostat na zprávy krizového informačního týmu. Ten upozorňuje, že se ve veřejném prostoru množí nejrůznější „mírové iniciativy“, které volají po zastavení bojů na Ukrajině, někdy dokonce požadují i ukončení západní vojenské podpory Ukrajiny. „Tyto iniciativy se zaštiťují humanismem a pacifismem, jsou však manipulativní, sloužící především ruským strategickým zájmům…“ To pak vede ke zpochybňování mezinárodních závazků ČR v rámci NATO, protože v zájmu míru je prostě dovoleno cokoli včetně možné zrady spojenců. Pane profesore, vnímáte v naší republice hrozbu zrady spojenců?
Především právo na život je výchozím lidským právem. A právo na život je právem na mír. Ti, kdo dnes odsuzují mír, myslí si, že je možné nad Ruskem v této válce zvítězit. Hovoří o „strategickém vítězství“, čímž se myslí úplná eliminace Ruska jako samostatné mocnosti. Nezlobte se, že teď trochu odbočím – útoky proti „mírovým štváčům“ se neobjevily až v tyto dny, sahají do dávnověku. Poučná je ale především nedávná minulost. Americký psycholog Gustave Gilbert měl možnost v Norimberku hovořit s nacistickými válečnými zločinci. V knize Norimberský deník pak mimo jiné cituje slova Hermanna Göringa týkající se absurdního souhlasu většiny německé veřejnosti s hitlerovskými válečnými aktivitami. „Přirozeně, prostí lidé válku nechtějí. Ani v Rusku, ani v Anglii, ani v Americe, a ze stejného důvodu ani v Německu.“ Podle Göringa není v tomto ohledu žádný rozdíl mezi diktaturami a demokraciemi. Podstatné ale je, že lidé vždy nakonec uposlechnou rozkazy vůdců. „Je to jednoduché. Vše, co musíš udělat, je říct, že jim hrozí nebezpečí, a obvinit pacifisty z nedostatku vlastenectví a vystavování země nebezpečí. To spolehlivě zabere v jakékoliv zemi.“
A pokud jde o zradu spojenců: většina z těch, kdo kritizují postup západních vlád na Ukrajině, se cítí součástí Západu. Jen si myslí, že současné vlády chybují. Jako v případě Jugoslávie či Afghánistánu. Jejich kritika je snahou pomoci spojencům zachovat si tvář. Rozumím tomu, že to mnozí tak nechápou, ale na faktu to nic nemění.
Prezident Biden navštívil Kyjev a potvrdil další balíček pomoci ve výši půl miliardy dolarů. Zahrnovat by měl další vojenské vybavení včetně dělostřelecké munice, houfnic a raket. Koncem tohoto týdne Bidenova administrativa „oznámí další sankce proti elitám a společnostem, které se snaží vyhnout nebo nahradit ruskou válečnou mašinerii“. Váš komentář?
Sankce škodí oběma stranám. Jak jsem uvedl, inflace v Rusku je menší než v Evropské unii. Zatím to vypadá, že se obě strany budou letos snažit pokračovat ve svém dosavadním snažení, jenom přidají na intenzitě. To není dobrá zpráva.
Pane profesore, na konec, váš závěr po roce války?
Tragédie. To je první, co mne napadá. Umírají povětšině mladí lidé, kteří za nic nemohou. Chaos ve světě narůstá, zvyšuje se nepředvídatelnost. Vladimir Putin včera oznámil, že Rusko pozastavuje svoji účast na plnění smlouvy o strategických zbraních. A dodal, že v případě, když USA obnoví zkoušky jaderných náloží, Rusko tak také učiní. Vracíme se do poloviny padesátých let minulého století. S generací politiků, která nezažila velkou válku a většinou vůbec nechápe, o čem je řeč. Není to dobré. Snad už ta válka letos skončí.
Rozhovor vyšiel na Parlamentní.Listy.cz 22. februára 2023 pod titulkom: Bojovníci NATO na Ukrajině. Göring. Krejčí a překážky míru
