Made in Czechoslovakia, aneb Pracoval jsem ve Škodaexportu
Podle velkých tvůrců a skutečných znalců jazyka, jakými byli Aristoteles, Bühler, M. H. K. Hallidaie, Jakobson, má jazyk pro člověka několik zásadních funkcí. Od Aristotelovy definice „vyjadřování myšlenek“ až po Jakobsonovu „šestku jazykových funkcí“: emotivní, kontaktivní, referenční, poetickou, faktickou a metajazykovou…“. Tyto všechny (a mnohé podskupiny oné šestky ) jazyk obsahuje.
Jazyk nás provází od dětství až do smrti, obklopuje nás v podobě řečené, psané, zpívané, tištěné… je s námi jako věčná berla poutníka na jeho i naší cestě poznávání a poznání.
A tak, my, lidé (ve své podstatě gramotní i negramotní) jazykem denně pojmenováváme to, co bylo, co je, podle vlastních představ i to, co bude.
Jazyk sám ve své historické velikosti nenařizuje, co budeme pojmenovávat, jak budeme pojmenovávat a je pod jeho rozlišovací majestát, zda jím řečené bude pravda, polopravda či bohapustá lež. Tato rozlišení jsou jen a jen na nás samých.
Jaksi jsme během času pozapomněli na věčné semínko setby goebbelsovské propagandy, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Ta byla významnou součástí katastrofy druhé světové války. A klidně a bez zábran jsme tuto metodu přijali za svou v dobách nedávných, ale, a o to je to horší, v době současné.
Ať čtenář promine za poměrně dlouhý úvod k recenzi nakladatelstvím OLYMPIA vydané, v záplavě předvánočních titulů jedinečné knize Zdenka Kalkuse MADE IN CZECHOSLOVAKIA, aneb Pracoval jsem ve Škodaexportu.
Na obálce této knihy je lapidárně vyjádřen její obsah: „Historie československého vývozu investičních celků.“
Pro pochopení, investiční celek je například elektrárna spalující uhlí, plynová i atomová, plynárna, cukrovar, pivovar… tedy laicky řečeno, závod se vším všudy, produkující to, k čemu byl postaven.
A ještě je třeba říci, že ne každý stát se může pyšnit technickou vyspělostí k postavení těchto investičních celků doma i v jiných zemích.
Pod značkou Made in Czechoslovakia byly v celém světě postaveny desítky investičních celků, které nebyly ve své kvalitě o nic horší, než ty konkurenční od jiných světoznámých firem. A samozřejmě, z hlediska dnešního tržního pohledu, přinášely do státní pokladny nebývalé zisky.
Kniha Ing. Zdenka Kalkuse, pracujícího třicet let ve společnosti ŠKODAEXPORT (výstavba a vývoz energetických investičních celků) je dokladem o působení „zlatých českých rukou“ po celém světě. (Prepáčme autorovi recenzie vyše tridsať rokov po rozdelení Československa, že podiel „slovenských rúk“ opomenul – pozn. Slovo.)
A je třeba podotknout, že podniků, jakým byl Škodaexport, jsme měli pro energetiku, petrochemii, potravinářství, textilnictví, sklářství s především velmi kvalitní strojírenství všeho druhu, celou řadu.
Obrazová příloha na konci knihy každou svojí fotografií dokládá velikost a um našich inženýrů, techniků a montérů, kteří jednou provždy a nebojme se říct, po celém světě, zanechali nesmazatelnou stopu o naší technické jedinečnosti.
Jedinečnosti, pokud ji vyjádříme v procentech, „tak jsme dokázali 90 % jakéhokoliv provozu vybavit produkty z vlastních podniků“. Dnešní situace je tak trochu, přiznejme, obrácená.
Ale Olympií vydaný titul Made in Czechoslovakia má ještě mnoho dalších atributů, které se skrývají za ztracenými předními místy naší země ze světových žebříčků.
Voltaire kdysi řekl: „ Je tuze nebezpečné mít pravdu ve věcech, v nichž se zmýlili mocní.“
A toto zmýlení prorostlo v černobílých hodnoceních toho, co bylo a toho, co je, do podivných floskulí, které čtenář, posluchač i divák již při nadechnutí se moderátora, politologa, vybraného „odborníka“ na všechno, v různých variantách tisíckrát slyšel. Zde neplatí, že „opakování je matkou moudrosti“, protože stokrát opakovaná hloupost je stále jen skloňovanou hloupostí“.
Tedy v námi řečeném, v masmédiích především, pojmenovávejme. Dobu, která byla mizerná, nazývejme mizernou. Privatizaci, která svévolně zničila řadu špičkových československých, později českých podniků, nazvěme nezodpovědnou a divokou.
Důchodcům, kteří vytvářeli národní bohatství, ze kterého jsme žili a žijeme, poděkujme a v tramvaji a v autobusu je pusťme sednout. A v mediálních debatách je nepoužívejme jako strašáky ničící naši životní úroveň.
„Zlaté české ruce“ poprosme, a udělejme vše, aby zase byly a nepřestaly být. A nepřestaňme si jich vážit.
A s tím vším, co bylo až do dnešních dnů námi vykonáno, si opakujme moudrá slova Talmudu „Říkej vždy pravdu, zvláště pak dítěti. Splň vše, co mu slíbíš, abys je nenaučil lži.“
A to vše s vědomím, že skutečně pojmenovávat nikdy není jednoduché…
Jedna odpoveď
Záslužný čin, táto kniha. To, že je autor Čech a rýchlo zabúda, že Československo tvorili dva národy (ak pominieme i ten moravský), sa mu dá odpustiť, ak popisuje osvetovo pre našu mládež,akou to mocnosťou v ekonomike sme boli, že sme exportovali do celého sveta investičné celky, tj.celé výrobné fabriky a technologické linky).
Na Slovensku sa vďaka ústavnej zmene k 1. 1. 1969 mohli rozvíjať slovenské podniky zahraničného obchodu, ktoré exportovali investičné celky. Spomeniem PZO TECHNOPOL Bratislava, akciovú spoločnosť, v ktorej som pracoval v rokoch 1983 – 1985, a za taký krátky čas som zažil ako exportér množstvo úspechov – Technopol exportoval množstvo technologických liniek a aj výrobných celkov, napríklad mlyny (aj do Sýrie a do afrických krajín), pekárne, silá, poľnohospodárske silá typu Vítkovice (tie modré…), kafilérie, deštruktorové linky, mliekárne, atď. Bol to skvostný pocit. Ešte v roku 2012 a 2013 sme exportovali cez TRENS a.s. v Trenčíne strojárske obrábacie centrá, na export išlo možno až 90 percent produkcie. Technopol ešte existuje ale po privatizáciách a mafiánskych prevzatiach (Kočner a pod.) je to už len budova – dvojička s prenajímaním kancelárií, fuj to… TRENS dali noví majitelia do krachu – pred rokom…
Takí sme sprostí…