Před necelými deseti dny proběhla volba nového prezidenta MOV (Mezinárodního olympijského výboru). Jedna z největších mezinárodních organizací, založená Pierrem de Coubertinem, se sídlem ve Švýcarském Lausanne, sdružuje celkem 206 „národních olympijských výborů“, což je více než Organizace spojených národů (OSN), v níž je 193 zemí. Odpovídá tomu i ekonomická síla MOV, jehož roční příjmy se blíží 1 miliardě dolarů, dosavadní předseda Němec Thomas Bach například prohlásil, že pro období 2025-2028 již zajistil financování ve výši 7,3 miliardy dolarů. Hry v Paříži 2024 sledovalo více než 5,3 miliard obyvatel planety.
Funkční období předsedy Thomase Bacha končí 23.června 2025 a z toho důvodu se MOV sešel na zasedání v řeckém Costa Navarino, s cílem zvolit na 8 let (do roku 2033) do svého čela nového nejvyššího představitele.
O funkci se ucházelo celkem 7 kandidátů
„Olympijská charta“ nedovoluje kandidátům poskytovat rozhovory a provádět volební kampaň, či se nechávat veřejně podporovat. Stejně tak se nesmějí vyjadřovat k jednotlivým kandidátům ani jejich volitelé z členských zemí MOV.
Volba nového prezidenta byla dlouho dopředu, především odbornými sportovními médii, označována za obtížnou. Sedm kandidátů jednak reprezentovalo kandidáty z největších mezinárodních sportovních asociací (WA – atletika: 214 zemí, FINA – plavání: 191 zemí, UCI – cyklistika: 172 zemí, FIG – gymnastika: 144 zemí, FIS – lyžování: 135 zemí) a jednak mezi nimi byla i známá jména olympijského hnutí (Sebastian Coe, Juan Antonio Samaranch ml., nebo jordánský princ Fajsal Al Hussein).
Předpokládalo se, že volba může trvat i několik kol a zasedání i několik dnů. Favorizováni byli nejen předseda Světové atletické federace, dvojnásobný olympijský vítěz (1980-Moskva, 1984-Los Angeles) britský mílař Sebastian Coe, ale také jeden z místopředsedů MOV Španěl J. A. Samaranch (jehož otec byl předsedou MOV celkem 21 let: 1980-2001). Jen na okraj pro zajímavost. V květnu 2023 navštívil J. A. Samaranch ml. Bratislavu a setkal se i se slovenskou členkou MOV Dankou Bartekovou, sportovní střelkyní, mj. bronzovou medailistkou LOH v Londýně 2012.
Kdo kandidoval na post prezidenta MOV
Sebastian Coe (Velká Británie, 68 let) – Současný šéf WA od roku 2015, dvojnásobný zlatý medailista z LOH v běhu na 1500 metrů, šéf organizačního výboru LOH v Londýně 2012, člen horní sněmovny Lordů britského parlamentu.
Kirsty Coventry (Zimbabwe, 41 let) – Jediná žena mezi kandidáty na post prezidenta MOV. Podporuje ji současný šéf MOV Thomas Bach. Dvojnásobná zlatá medailistka z LOH (2004, 2008) v plavání (200 metrů znak). Ministryně vlády Zimbabwe od roku 2018.
Johan Eliasch (Švédsko, 63 let) – Prezident Světové lyžařské federace (FIS), dlouholetý šéf firmy Head, výrobce sportovního vybavení a finančník.
Princ Faisal Al Hussein (Jordánsko, 61 let) – Mladší bratr jordánského krále Abdullaha II. Od roku 2019 člen výkonného výboru MOV.
David Lappartient (Francie, 51 let) – Prezident Mezinárodní cyklistické unie (UCI).
Juan Antonio Samaranch ml. (Španělsko, 65 let) – Hlavní favorit voleb. Viceprezident MOV. Finančník, investor, sportovní funkcionář. Syn stejnojmenného dlouholetého prezidenta MOV (1980-2001), zúročil jeho know-how i kontakty. Je členem MOV od chvíle, kdy jeho otec skončil ve funkci.
Morinari Watanabe (Japonsko, 66 let) – Prezident Mezinárodní gymnastické federace od roku 2017. Mohl se stát prvním asijským šéfem MOV.
Kirsty Coventryová. Foto: Wikipedia / Autor: Martin Rulsch
Do čela MOV byla ovšem – poněkud překvapivě – zvolena již v I. kole voleb, s potřebnou nadpoloviční většinou 49 hlasů dvojnásobná olympijská vítězka v plavání ze Zimbabwe Kirsty Coventryová (41 let). Mandát získala do roku 2033.
Porazila jasně své protikandidáty, jejichž počty hlasů byly až o řád nižší:
- Juan Antonio Samaranche ml. – místopředseda MOV 28 hlasů
- Sebastian Coe – prezident WA (atletika) 8 hlasů
- David Lappartienta – prezident UCI (cyklistika) 4 hlasy
- Morinari Watanabe – prezident FIG (gymnastika) 4 hlasy
- Johan Eliasche – prezident FIS (lyžaři) 2 hlasy
- Faisal Al Hussein – jordánsky princ, člen MOV 2 hlasy
Hlasovalo 97 delegátů.
Celkem 12 členů MOV nemohlo – podle reglementu MOV – hlasovat, protože se o funkci ucházel jejich krajan.
Až po volbě nové prezidentky MOV začala světová média trochu spekulovat o důvodech zvolení první prezidentky MOV v jeho historii a současně představitelky afrického kontinentu. V Zimbabwe byla od roku 2018 ministryní mládeže, sportu, umění a rekreace. Kandidáti z velkých, především evropských zemí (Velké Británie, Španělska, Francie, Švédska) nebo z Japonska neobstáli, přestože se mohli opírat o i podporu svých světových federací, které reprezentují (snad vyjma fotbalu a tenisu) nejvyšší počty národních sportovních federací.
Z dostupných otevřených mediálních zdrojů lze charakterizovat více důvodů takové volby.
Dva z těchto důvodů se opakovaly nejčastěji. Výsledky velkých světových soutěží posledních let (olympiády, mistrovství světa…) signalizují trend stále častějšího přesunu pořadí (i na medailových pozicích) pro sportovce Asie, Afriky a také Jižní a Střední Ameriky.
V těchto zemích, dříve trochu pejorativně označovaných jako „rozvojové“, jde nejen o velkou podporu ze strany vedení jejich států, ale rychle se tam zlepšuje i sociální situace, infrastruktura a především v Asii rostou moderní stadiony se špičkovým zázemím. Zahraniční média se shodují, že právě představitelé těchto států v MOV volili Kirsty Coventryovou.
Za druhý, velmi často zmiňovaný důvod, je světovými médii označována podpora (lobbing) současného odstupujícího prezidenta MOV Thomase Bacha, který sympatie a podporu zimbabwské kandidátky nikterak neskrýval.
Poněkud v pozadí zůstávají (ve světovém tisku…) při vyjmenování důvodů zvolení právě Kirsty Coventryové, některé náměty kandidátů na změny v organizování olympijských her. Například japonský kandidát Watanabe se dlouhodobě zasazuje o revoluční organizační změnu – a sice, aby se Hry uskutečnily simultánně v pěti městech. Ekologickou udržitelnost prosazuje J. Eliasch (Švédsko).
Až po zvolení nové prezidentky MOV jsou více zmiňovány i názory kandidátů na zpřístupnění olympiád sportovcům „všech zemí světa“ (K. Coventryová), nebo přímo na návrat Ruska (Běloruska) na olympijské hry (D. Lappartient, J. A. Samaranch ml.).
Jiný názor měla WA (Světová atletika), která se zasazovala o zákaz startu Rusů už od olympiády v Rio de Janieru (2016). Sebastian Coe neskrýval k Rusům svůj radikální postoj, což byl i důvod jeho rozkolu s úřadujícím prezidentem MOV Thomasem Bachem. Ten jako protiargument používal i skutečnost, že to byl právě S. Coe (prezident WA), který získal svou první zlatou olympijskou medaili v běhu na 1500 metrů na LOH 1980 v Moskvě (+ stříbrnou na 800 m…) a položil tím základ svého sportovního věhlasu. Hry v Moskvě trpěly bojkotem 67 zemí, včetně Velké Británie. S. Coe se ale zúčastnil her v Moskvě (spolu s dalšími 170 sportovci V. Británie…) na základě svého individuálního rozhodnutí. Coe, který byl jedním z favoritů volby, nakonec obdržel jen 8 hlasů.
Novou prezidentku MOV budou, v tomto smyslu, čekat i náročná jednání v souvislosti s přípravou dalších olympijských her – LOH 2028 v Los Angeles (kdy by prezidentem USA měl být ještě D. Trump…) a také ZOH 2026, které byly přiděleny Itálii (Cortina d’Ampezzo) či ZOH 2030 ve Francii (Alpy+Nice).
Kirsty Coventryová – účastnice celkem 5 olympiád
LOH 2004, resp. 2008: 2 zlaté, 4 stříbrné a 1 bronzová medaile (znak a polohový závod)
Mnohonásobná mistryně světa, vítězka Her Commonwealthu a světový rekordmanka v krátkém i v dlouhém bazénu…
Foto: Wikimedia
_2.jpg){kind=link}