Událostí týdne je výbuch potrubí s plynem pod Baltem. Zatímco média hlavního proudu momentálně berou každého experta, který je ochoten ukázat na Rusko, v Polsku se neudržel europoslanec Radek Sikorski a svým poděkováním USA poslal veškerou válečnou rétoriku vniveč. Tak to vidí komentátor Ivan Hoffman, kterého věc přivedla k obsáhlejšímu zamyšlení nad vztahy USA a Německa, které je výbuchy poškozeno nejvíce.
Pominula hrozba, že Severními proudy 1 či 2 doteče do Evropy levný ruský plyn. K výbuchům na mořském dně se sice oficiálně nikdo nehlásí, ale bývalý polský ministr obrany a zahraničních věcí, současný europoslanec Radek Sikorski už na twitteru zareagoval fotografií havárie, ke které připojil stručný komentář: „Thank you, USA.“
Kdo ví, zda Američany potěšil. Útok na plynovod je sabotáž, a ta se obvykle svádí na nepřítele, univerzálního viníka všeho zlého, v daném případě tedy na Rusko. Zatímco naše média horečně hledají experty, kteří by důvěryhodně vysvětlili, proč si Rusové zničili ropovod a byznys, Sikorski kašle na to, jak má sabotáž vypadat, neumí si radost ze zničeného Nord Streamu nechat pro sebe a spěchá být prvním gratulantem skvělým Američanům.
Propagandisté se chytají za hlavu a říkají si cosi ve smyslu okřídleného „iniciativní blbec je horší než třídní nepřítel“.
Kdo chce porozumět americké zahraniční politice, čte Georga Friedmana, šéfa renomované soukromé konzultační a zpravodajské agentury Stratfor. Friedman konstatuje, že dlouhodobou prioritou USA je zabránit spojení německých technologií a ruských zdrojů, že USA nemají stálé partnery, ale stálé zájmy, a koho USA neovládají, ten je potenciálním nebezpečím. Podle Friedmana Amerika permanentně válčí proto, že to má v genetické výbavě. Nepotřebuje války vyhrávat, stačí, když konkurenta destabilizuje, vyvede z rovnováhy. Že by USA za své postavení světového lídra vděčily obraně hodnot jako je svoboda anebo demokracie, to od Friedmana neslyšíme. USA jsou podle něj hegemonem díky nejsilnější námořní flotile.
Žijeme ale v měnícím se světě, o kterém už úplně neplatí, že se naivně zbrojí na minulé války. Existují červené linie, za nimiž jsou hrozby, na které nikdo není připraven a kterým se nelze ubránit. Američané mohou udělat radost Sikorskému a Zelenskému poškozením plynovodu, přičemž ekonomická destabilizace Evropy, potenciálního globálního konkurenta, je pro USA příjemný bonus. Protiruská angažovanost Američanů ustane ve chvíli, kdy by hrozilo, že Rusové odpálí v moři u Ameriky bombu, která pošle na pobřeží šedesátimetrovou vlnu.
Budoucnost ukáže, zda to Sikorski s vděčností vůči USA nepřehnal. Nezávislost Evropy na Rusku může znamenat závislost Evropy na USA, a to za situace, kdy se Američané soustředí na zničení Číny a přestanou se zajímat o rozvrácenou Ukrajinu a krachující Evropu. Sikorski ovšem neupřesnil, za co Američanům děkuje. Zajímavější, než odkud plynovod vede, je kam vede. Sikorski se může domnívat, že sabotáž byla preventivně namířena proti Německu, aby Američanům nepřerostlo přes hlavu.
Němci se ovšem rozhodli svou budoucnost spojit se sluncem a větrem, takže se určitě nebudou zlobit na spojence, který to s nimi myslí dobře a snaží se o jejich energetickou nezávislost na levném plynu… Co z toho plyne pro nás? Silné Německo je hrozbou, ale slabé rovněž. Tak jako vždycky.
(Text vyšiel na ParlamentnListy.cz 2. 10. 2022)
