Mým tématem bylo vlastně vždy pokroucené mediální zpravodajství. Každý kritický čtenář musí po křiklavě tendenčních a propagandistických zprávách za covidu nebo v prvních dvou letech ukrajinského konfliktu uznat, že naše média nejsou nestranná. A ani ta veřejnoprávní.
Situace je bohužel všude na Západě převážně stejná a dokud se to nezmění a média nebudou z principu kritická a nedůvěřivá k narativům, která jsou nám ze strany politiků předkládány, nemůžeme se považovat za lepší systém než v nedemokratických státech. Jasná tendenčnost způsobila, že médiím už málokdo věří a jako vrchol se tato nedůvěra místo nápravy začala vysvětlovat tzv. dezinformacemi.
Určitou naději dává nyní na první pohled malá věc. Již tři největší americké deníky se rozhodly nepodpořit konkrétního kandidáta na prezidenta v nadcházející volbě. Jedná se o deník Los Angeles Times, deník USA Today a také neuvěřitelně The Washington Post, poprvé po 36 letech. The W. Post podporoval nepravidelně téměř 100 let demokratické kandidáty (kromě 3 republikánů).
Vyvolalo to bouři a stalo se nevídané, majitel ctihodných novin The Washington Post Jeff Bezos (Amazon) se ozval a vysvětlil to v komentáři. Tak vám přináším překlad:
—
„V každoročních průzkumech veřejného mínění o důvěře a pověsti se novináři a média pravidelně umisťují na samém dně, často těsně nad (americkým) Kongresem. V letošním Gallupově průzkumu (průzkum agentury Gallup) se nám však podařilo klesnout až pod Kongres.
Naše profese je nyní nejméně důvěryhodná ze všech. Něco, co děláme, zjevně nefunguje. Dovolte mi uvést analogii. Hlasovací zařízení musí splňovat dva požadavky. Musí přesně počítat hlasy a lidé musí věřit, že hlasy počítají správně. Druhý požadavek je odlišný od prvního a stejně důležitý jako první.
Podobně je tomu u novin. Musíme být přesní a musí se nám věřit, že jsme přesní. Je to hořká pilulka, ale v druhém požadavku selháváme. Většina lidí věří, že média jsou neobjektivní. Kdo to nevidí, nevěnuje realitě pozornost, a kdo s ní bojuje, prohrává. Realita je neporazitelný šampion. Bylo by snadné svalovat vinu za náš dlouhý a pokračující pokles důvěryhodnosti (a tím i pokles vlivu) na jiné, ale mentalita oběti nám nepomůže. Stěžovat si není strategie. Musíme se více snažit kontrolovat to, co můžeme kontrolovat, abychom zvýšili svou důvěryhodnost.
Prezidentská podpora nijak nepřeváží misky vah ve volbách. Žádný nerozhodnutý volič v Pensylvánii neřekne: ,Dám na podporu novin A‘. Nikdo. Prezidentská podpora ve skutečnosti vytváří dojem zaujatosti. Vnímání nezávislosti. Jejich ukončení je zásadní a správné rozhodnutí. Eugene Meyer, vydavatel listu The Washington Post v letech 1933-1946, si myslel totéž a měl pravdu. Odmítnutí podpory prezidentských kandidátů samo o sobě nestačí k tomu, abychom se na žebříčku důvěry posunuli příliš vysoko, ale je to významný krok správným směrem. Přál bych si, abychom tuto změnu provedli dříve, než jsme ji provedli, ve chvíli, kdy jsme byli dále od voleb a emocí kolem nich. Bylo to nedostatečné plánování, a ne nějaká záměrná strategie.
Rád bych také upřesnil, že se nejedná o žádnou protislužbu. Kampaň ani kandidát nebyli o tomto rozhodnutí na žádné úrovni ani žádným způsobem informováni. Bylo učiněno výhradně interně. …
Nedostatek důvěryhodnosti se netýká pouze deníku The Post. Stejný problém mají i ostatní novináři. A je to problém nejen médií, ale i národa. Mnoho lidí se obrací na podcasty, nepřesné příspěvky na sociálních sítích a další neověřené zdroje zpráv, které mohou rychle šířit dezinformace a prohlubovat rozpory. Washington Post a New York Times sice vyhrávají ceny, ale stále častěji se bavíme jen s určitou elitou. Stále častěji mluvíme sami se sebou. (Nebylo tomu tak vždy – v 90. letech jsme dosáhli 80procentní penetrace domácností v metropolitní oblasti Washingtonu.)
Ačkoli nechci a nebudu prosazovat své osobní zájmy, nedovolím ani, aby tyto noviny zůstaly na autopilota a upadly do bezvýznamnosti – předběhly je neprobádané podcasty a výpady na sociálních sítích – ne bez boje. Je to příliš důležité. V sázce je příliš mnoho. Svět nyní více než kdy jindy potřebuje věrohodný, důvěryhodný a nezávislý hlas, a kde jinde by měl takový hlas zaznít než v hlavním městě nejdůležitější země světa? Abychom tento boj vyhráli, budeme muset vyvinout nové síly. Některé změny budou návratem do minulosti a některé budou novými vynálezy. Kritika bude samozřejmě nedílnou součástí všeho nového. Tak už to na světě chodí. Nic z toho nebude snadné, ale bude to stát za to. Jsem vděčný, že se mohu na tomto úsilí podílet. V deníku The Washington Post pracuje mnoho nejlepších novinářů, jaké můžete kdekoli najít, a každý den se pečlivě snaží dobrat pravdy. Zaslouží si, abychom jim věřili.“
—
A výsledek? Trochu jako když u stanfordského vězeňského experimentu Philip George Zimbardo řekl dozorcům, že experiment končí a už nemají týrat vězně.
Redaktor Robert Kagan (manžel Victorie Nulandové) podal výpověď, 200 tisíc ,liberálně-demokratických‘ předplatitelů ukončilo předplatné (ca 8 procent) a další redaktoři se psychicky hroutí nebo rezignují. Demokracie je bolestivá, někteří ,demokraté‘ to neunesli a podle nich prý tímto krokem začíná fašismus “
Podle mě je „nepodpora“ ale naprosto demokratická.
(Status na FB 29. októbra 2024)
