Tím „my“ ovšem nemyslím sebe jako třeba Rudolf II. v podání Jana Wericha, když ve filmech Císařův pekař a Pekařův císař radostně volal: „Omládli jsme! Omládli jsme!“, ale nás, voliče Miloše Zemana. Vyhráli jsme však jen volby. Jestli jsme vyhráli také dalších pět let cesty kupředu, ukáže až čas.
A bude to záležet nejen na vyšší moci, ale i na nás, na tom, jak budeme ochotni se angažovat v celospolečenských záležitostech, jak budeme připraveni chodit se svou kůží na trh a jak budeme schopni se v případě potřeby postavit křiklounům s červenými kartami, rudými trenkami a urážlivými transparenty. Jakož i všem vrhačům vajec či různé špíny na hlavu státu.
A samozřejmě také vůči všem demagogům, včetně neblahé šedé eminence české politiky Miroslavu Kalouskovi.
Zatím si v tom držme palce a připijme staronovému prezidentovi republiky na zdraví. To bude totiž potřebovat nejvíc!
Když volí snob snoba,
mají smůlu oba.
Když prohrají dva snobi,
tak se radost násobí!
Snad mi vážení čtenáři a spanilomyslné čtenářky odpustí lacinou parafrázi kdysi veleúspěšné televizní reklamy. Ale když ona se přímo nabízí. V letošních prezidentských volbách v Česku totiž nešlo ani zdaleka jen o souboj Jiřího Drahoše a Michala Horáčka s Milošem Zemanem, ba dokonce ani ne o souboj Miloše Zemana s antizemanovskou panskou koalicí, ale především o utkání obyčejných a dlouhodobě nespokojených lidí práce, kteří jsou od nepaměti solí země, s těmi bohatšími a privilegovanějšími, jakož i s jejich přizvukujícími snoby. A protože ti jsou koncentrovanější v Praze a větších městech, šlo do jisté míry i o bitvu mezi Prahou a zbytkem republiky, mezi většími městy a venkovem a samozřejmě také o generační zápas mezi naivními mladými a zkušenějšími starými voliči.
Tady by nikoho nemělo mýlit, že ve druhém kole vyhrál Jiří Drahoš nejen v Praze a Středočeském kraji, jehož obyvatelé zhusta dojíždějí do Prahy za prací i zábavou, ale také v Libereckém a Královohradeckém kraji. Tam mu totiž dobyli vítězství dobře situovaní Pražáci, kteří vyzbrojeni volebními průkazy vyrazili lyžovat na Ještěd, do Jizerských hor a do Krkonoš, kde v některých destinacích málem způsobili kolaps u volebních místností.
A co bude dál? To se ukáže. Že se poražení nebudou chtít smířit s očekávanou politickou ofenzivou tandemu Babiš – Zeman, je téměř jisté. Na internetu se začínají objevovat varování před údajně plánovanou Tyrkysovou revolucí. Ale tomu se zdráhám uvěřit. A na barikády se mi kvůli tomu nechce ani v nejdivočejším snu. Jsem totiž starý pacifista.
Takže si počkejme! Však ono to nějak dopadne. Když ne dobře, tak špatně určitě. Já zatím zůstávám skeptickým optimistou.
