Řekl bych, že ne. Stvořit něco či někoho lze jen vědomou činností. A já si nemyslím, že by lídři EU stáli o nového Führera. Ale není vyloučené, že ho z blbosti nechtěně zplodí. A jimi znásilněná Evropa nám ho pak proti své vůli porodí.
Nejspíš už nebude mít knírek pod nosem ani patku do čela a dost možná, že to nebude žádný zamindrákovaný prcek. Dokonce to může s Evropou myslet i dobře. Cesta do pekel je přece až příliš často dlážděná dobrými úmysly. A tak začne migranty, kteří nelegálně, nebo dokonce násilně vstoupí na evropské území, zatýkat a s klepety na rukou eskortovat do jejich vlasti. A nepřizpůsobivé imigranty zavírat do koncentračních táborů.
V těch jim, doufejme, nebudou hrozit žádné plynové komory a krematoria, ale jen nucené práce. Totální nasazení. A snad bude mít nový Vůdce aspoň tolik vkusu, že nápis „Arbeit macht Frei!“ nad branami lágrů bude v angličtině. Což takhle „Work make freedom!“? To by šlo, ne?
Jen aby v těch lágrech pak neskončili i dnešní lídři EU a jejích vedoucích sil. Pardon, chtěl jsem říct vedoucích států. Juncker, Tusk, Merkelová, Macron a mnozí další. To už by nebyla jen ironie osudu, to by byl přímo historický škleb. Nebo snad hysterický?
Diktátoři se totiž neobejdou bez lidových mas. Ale lidové masy jim začnou popřávat sluchu teprve ve chvíli, kdy se ocitnou v bezvýchodné situaci.
Když například nemine týden, aby někde v EU nevjel nějaký imigrant nebo jeho zradikalizovaný potomek autem do lidí, aby se opásaný náložemi neodpálil někde uprostřed davu či alespoň někoho neubodal s výkřikem „Alláhu akbar!“ na rtech.
Kdyby mi nebylo tolik, kolik mi je, nejspíš bych emigroval někam do Jižní Ameriky nebo na Dálný Východ. Takhle mi nezbývá než doufat, že se mešit v Praze a dalších českých, moravských či slezských městech ani zrodu nového Hitlera nedožiji. Že evropští lídři dostanou konečně rozum.
Ale někdy už ztrácím naději!
Až zmizí poslední humanista
a zbyde po něm jenom busta,
i tanky natřené na růžovo
zrudnou nad chybou vítězovou!
