Politolog Oskar Krejčí na základě oficiálních údajů a několika odborných studií i specializovaných serverů ukazuje, jaká je odvrácená strana amerického způsobu života a zahraniční politiky Spojených států.
„Amerika je chyba, obrovská chyba.“ To prý prohlásil Sigmund Freud po návštěvě USA. Internet je plný úvah, proč to řekl – údajně mu vadilo, že mu říkali „Sigmunde“ a ne „doktore Freude“, americké jídlo mu prý způsobilo bolesti žaludku a podobně. Co když to ale bylo jinak – třeba viděl zvláštnosti sociálních vztahů Spojených států, které zůstávaly jiným pozorovatelům i účastníkům skryté? Třeba kriminální úskalí extrémního individualismu.
Zločin a trest
Statistiky jsou neúprosné a snad i proto je dobré si některé údaje čas od času připomenout. Podle údajů FBI bylo loni v USA spácháno více než 1,2 milionů násilných trestných činů, z nichž bylo téměř 17,3 tisíc vražd a 135,8 tisíc znásilnění. Washingtonský server Gun Violence Archive, který zpracovává údaje jak z oficiálních zpráv, tak i přibližně z 2,5 tisíc médií, uvádí, že letos do včerejší neděle bylo v USA spácháno téměř 51,2 tisíc násilných trestných činů se zbraní – z nichž více než 13,1 tisíc skončilo smrtí a téměř 25,4 tisíc zraněním. Masových střeleb pracovníci tohoto archivu letos zatím zaznamenali 320. A čísla každý den narůstají.
Ilustračné foto: Jobs For Felons Hub / Flickr
Snad první, co člověka napadne při čtení těchto čísel, je věčná diskuse o právu nosit zbraň. Americký režisér Michael Moore v oscarovém filmu Bowling for Columbine ale ukázal, že nasycenost populace zbraněmi je v Kanadě přibližně stejná jako v USA – a zločinů podstatně méně. Dospěl k názoru, že tyto země se liší „komercializací strachu“, z podnikatelských důvodů pěstovaným a využívaným strachem v USA. Lidé se víc bojí o životy a majetek, neopouštějí například svá obydlí, když v okolí řádí požár či záplavy, snadněji sahají po zbrani. Nervozita ve společnosti je patrná i na faktu, že – jak uvádí server Officer Down Memorial Page – letos do zmíněné neděle bylo ve službě zabito 131 policistů (od roku 1791 jich bylo usmrceno více než 23 tisíc). Z druhé strany podle serveru Mapping Police Violence jen letos policie v USA zabila 852 lidí. Loni policie ve Spojených státech usmrtila více než 1,1 tisíc lidí, přičemž černoši tvořili 25 % z nich, ačkoliv černošská populace představuje pouze přibližně 13 % obyvatel USA. Podle tohoto zdroje analýzy statistik ukazují, že černoch má třikrát větší pravděpodobnost být zabit policistou než běloch.
Dalším vysvětlením vysoké kriminality v USA by mohlo být, že tamní soudní systém je příliš benevolentní vůči zločincům, což je povzbuzuje či vede k opakování trestných činů. Podle posledních údajů londýnského serveru World Prison Brief (Institute for Criminal Policy Research; Birkbeck, University of London) je však ve Spojených státech ve vězení více než 2,1 milionů lidí. To je nejvíc na světě, dokonce mnohem více než v Číně, kde žije podstatně více obyvatel. Podle téhož pramene připadá na 100 tisíc obyvatel v USA 655 vězňů, což je opět nejvíce na světě – pro srovnání v Číně je to 118 vězňů. Ve Spojených státech tak zdomácněl pojem „vězeňsko-průmyslový komplex“, jehož součástí se staly i věznice provozované soukromými firmami
.
Demokratické impérium
Více než 13 tisíc Američanů zabitých letos střelnou zbraní je údaj, který teoretiky mezinárodní politiky musí mást. V moderních statistikách se totiž jako událost zvaná „válka“ uvádí ozbrojený konflikt, v němž za rok zahynulo nejméně dva tisíce lidí. A je tu ještě jeden rys, který otvírá diskuse o podobnosti domácí a zahraniční politiky. Obchodování s využitím uměle vyvolaného strachu – to není oblíbený postup pouze prodejců zbraní na domácím trhu, to je i modus operandi vojensko-průmyslového komplexu v oblasti mezinárodních vztahů.
Spojené státy daly světu mnoho pozitivního, a to v materiálním i duchovním smyslu. Jsou ale také jedinou zemí, která se od svého vzniku jen a jen rozpíná. Je možné se přít, zda motorem této expanze je imperiální kořistnictví či náboženský nebo liberální mesianismus. Jaká je ale cena tohoto rozšiřování území, moci a vlivu? Podle studie Jamese Lucase zveřejněné na serveru Global Research – ten je provozován Centrem pro výzkum globalizace sídlícím v kanadském Montrealu – nepřetržitá série válek, převratů a dalších subverzních operací USA po celém světě způsobila pouze po 2. světové válce smrt více než 20 milionů lidí. Tato studie vypočítává akce USA v 37 zemích. I když se počty zabitých jeví jako nadsazené a pravděpodobně zahrnují i druhotné ztráty jako smrt v důsledku nemoci, během vynucené migrace a dalších tragédií nezpůsobených přímo v bojích či terorem (což jsou ovšem také válečné oběti) – i desetina z daného počtu je hrůzně veliká.
Existují i úřední přehledy. Podle dokumentace užití ozbrojených sil USA v zahraničí v letech 1798 až 2017, kterou zpracoval a pravidelně aktualizuje Congressional Research Service nejen pro členy Kongresu Spojených států, použil Washington vojáky v mezinárodních vztazích za uvedené období přibližně 200krát. Povětšině ve střední Americe plus Karibiku a v Asii. Za uvedenou dobu USA formálně vyhlásily válku jinému státu v jedenácti případech. Ostatní – od námořní války s Francií (1789) po Korejskou válku (1950–1953), Vietnamskou válku (1964–1973), válku v Perském zálivu (1991), bombardování Jugoslávie (1999) či válku s Irákem (2003) – proběhly bez vyhlášení války. Lidské a materiální náklady na tyto akce uvedená studie neuvádí.
Nedokonalost bytí
Jestli Sigmund Freud skutečně mluvil o „americkém omylu“, možná měl na mysli tamní zvláštní politickou kulturu. Na jejím formování se nepodílel jen sladkobolný příběh lidí toužících po demokracii, který s oblibou vyprávějí liberální učebnice, ale také kořistnictví a sektářství. První angličtí přistěhovalci nepřijeli do oblasti dnešních Spojených států na samém počátku 17. století pracovat, ale chtěli po vzoru španělských dobyvatelů zajmout indiánského náčelníka a vynutit si tak od jeho poddaných zlato. Slovutní otcové-poutníci z roku 1620 utíkali z Evropy před osvícenstvím a demokratické principy vztahovali dovnitř své náboženské komunity, nikoliv na lidi v okolí. Americká revoluce je sice první antikoloniální revolucí, ale nebyla vzpourou původních obyvatel-indiánů, ale britských kolonistů proti britské metropoli. Základem multikulturalismu v USA je dovoz otroků a vysídlení indiánů. Jak ve své studii uvádí americká historička Jenny Wahlová, v roce 1860 žily ve Spojených státech přibližně čtyři miliony otroků s tržní hodnotou blízko čtyřem miliardám dolarů; a jak trpce poznamenává americký historik Arthur Ekrich, „americká sympatie s rudým mužem se stala efektivní pouze tehdy, když indiáni již neměli žádné další území, které by mohli ztratit“. Jenže Spojené státy jsou i domovinou radikálních osvícenců, jako byli Benjamin Franklin či Thomas Jefferson, který dal světu stále inspirující Deklaraci nezávislosti.
Každý, kdo byl byť chvíli v USA, tam jistě viděl spoustu krásných míst, dobrých lidí, ohniska technologického pokroku i nádherná umělecká díla. To ale nejsou celé Spojené státy; realistický obraz žádné země nemůže být jen bílý, nebo černý, dokonce nemůže být ani černobílý. USA jsou velmi pestrou zemí, kde se jednotlivé oblasti liší nejen přírodní scenérií, ale někdy i převládajícími kulturními vzory a sociálním rozvrstvením. Platí, že Spojené státy jsou stále v mnohém příklad pro ostatní. Otázkou však zůstává, zda mohou být vydávány za vzor ve všem a zda má být tento vzor vnucován násilím. Ke Spojeným státům patří i to, že FBI registrovala loni téměř 7,2 tisíc deliktů z nenávisti. V této skupině jsou především, ale nejen, činy motivované etnickou, náboženskou nebo sexuální záští. Z více než čtyř tisíc etnických či rasových útoků jich nejvíce směřovalo proti černochům (přes dva tisíce), následovaly útoky proti bělochům (741) a Hispáncům (427). Z více než 1,6 tisíců nábožensky motivovaných incidentů jich bylo v minulém roce nejvíce namířeno proti židům (938) a muslimům (273). Z více než 1,1 tisíce útoků motivovaných sexuální nesnášenlivostí jich nejvíce mířilo proti gayům (679). Sociální a politické problémy žádné země nelze vyřešit jazykovou „korektností“ či samozvaným známkováním jiných názorů či serverů jako „antisystémové“.
Mnohé nasvědčuje tomu, že se sociální i politická nervozita z USA šíří do Evropy. To doprovází nešťastná snaha některých politiků napodobit v Evropě situaci za Atlantikem například amerikanizací školství, omezováním sociálních služeb, podbízením se v zahraniční politice Washingtonu. Zdá se, že prostoduchá idealizace amerického způsobu života je jedním z hlavních zdrojů „sluníčkářské“ či liberální podpory bezbřehé migrace.
(Komentár vyšiel v českom webovom časopise !Argument 26. 11. 2018)
