Psal se rok 1959. V něm letěla do vesmíru sovětská kosmická raketa s Lajkou. Na moskevské studentské koleji, v korpusu „B“, jsme za hluboké noci zvěděli úžasnou zvěst; za člověka vyletěl do vesmíru pes. Úžasnou zprávu sdělila sovětská tisková agentura TASS. Běželi jsme radostí bez sebe – my Češi, Slováci, Moravané gratulovat svým kamarádům – Rusům, Bělorusům, Tuvincům, Litevcům, Ukrajincům, Baškirům…
Byli nevrlí, že jsme je vzbudili; těžko jsme je pochopili. Nesdíleli naše nadšení. Naše radost byla větší než jejich, aspoň jsme si to mysleli.
Při letu Jurije Gagarina to již bylo jiné.
Dobytí Měsíce
V rozmezí desetiletí se navršily nové a nové události. Američan Neil Alden Armstrong 21.července 1969 v 02, 56 GMT (greenwichského času) vstoupil na planetu Měsíc. O 15 minut později se k němu na měsíčním povrchu připojil Edwin Aldrin. Dali se do práce. Z velké zvědavosti jsem zakrátko běžel pražskou Hellichovou ulicí, abych splynul v davu v prostoru kolem velvyslanectví USA v Československu.
Češi a Slováci se radostí objímali. Šťastní kamelotům vytrhávali z rukou úžasnou publikaci „Na Měsíc a dále“. Vydal ji Národní úřad kosmonautiky NASA. Podařilo se mi získat čtyři barevné výtisky, jeden jsem schoval pod košili.
Běžel jsem se svým úlovkem na Malostránské náměstí; netušil jsem, že při cestě na tramvaj mi budou bránit četné „Uši Vlasti milené“, služebně odhodlaní civilové – Bretschneidrové a budou mi z ruky fotomagazíny demonstrativně trhat.
Tenkrát se mi však podařilo přece jeden výtisk dopravit do Zahradního Města.
Zvědavost je imperativ
Snažím se být u mnohého, téměř nechybím u žádného příjezdu ruských Nočních vlků, kteří každoročně v máji brázdí cesty z Moskvy do Berlína. Přes Prahu! Slušní lidé je slušně zdraví. Jedou se poklonit padlým předkům. Líbají zemi, v níž jsou jejich dědové pochováni.
Jedna pražská figurka tam vždy pravidelně drží před pohřebištěm padlých rudoramějců na Olšanských hřbitovech karikovaný portrét ruského prezidenta Vladímíra Putina s Hitlerovým knírem pod nosem. Stejný, jako vyvěsili čeští „demokratičtí radní“ na radnici v Liberci.
Jsem pokaždé zvědavý na demonstrativní kolony Armády USA, které Českou republikou projíždějí, aby odstrašily neviditelnou silou i svou zastaralou vojenskou technikou předpokládanou agresi Ruska.
Časy se mění, co bylo není
Jsem pozorným účastníkem rozhovorů se svými polskými druhy, jak mi jásavě sdělují pocity své hrdosti nad budováním mohutného polského Trump Campu (z vlastních zdrojů) na svém území. Sdělují mi nutnost kategorického odstrašení Ruska. A ptají se:
„A kdo vám nakonec pomůže, až ruský medvěd i na Česko vycení své ostré zuby?“
Radostně přijímají neověřené zvěsti o oficiálně nezveřejněných faktech nynějšího budování dvou leteckých základen Armády USA na území Slovenska.
Bez peněz do zámku nelez!
Je léto 2019, horký červenec; rád navštěvuji místa spojená s moderní českou i se slovenskou historií. V roce 1947 jsem byl s rodiči u toho, když Jihlavou projížděl na letní dovolenou pan prezident Edvard Beneš se svou paní Hanou. A zastavil se na chvilku na Masarykově náměstí. Směrovali do letního sídla hlavy státu na zámek v Náměšti nad Oslavou.
Pamatuji na tu slávu kolem cesty hlavy státu přes naše město, vzpamatovávající se z hitlerovské okupace. Měli jsme v klopách trikolóry a mávali jsme československými vlaječkami. Tatínek mého kamaráda Leoše Neckáře, zámečník, vyrazil za jedné noci na raznicí odznáčky do klopy s Benešovým portrétem a z hliníku odlil jeho plakety.
Pak spadla klec; dva letní pobyty prezidenta Československé republiky Edvarda Beneše na zámku v Náměšti nad Oslavou byly po desetiletí před veřejností zatloukány. Ani v jednom turistickém průvodci nakladatelství Olympia nebo v Encyklopedickém slovníku není sebemenší zmínka o prezidentu Benešovi v souvislosti s moravským městem.
V nynějších dokumentech Informačního centra Náměště nad Oslavou čteme: „Bedřich Vilém Haugwitz koupil Náměšť v roce 1752. Kromě řady stavebních akcí obohatili Haugwitzové kulturní, zvláště hudební život, kterého se aktivně zúčastnila i řada poddaných. Haugwitzové vlastnili zámek až do roku 1945, kdy byl zámek zkonfiskován a upraven na letní sídlo prezidenta republiky. V roce 1950 byl zámek částečně zpřístupněn veřejnosti. Další prostory byly zpřístupněny až po roce 1989. Zámek byl v roce 2001 prohlášen národní kulturní památkou.“
Ve foyeru zámku s pokladnami je zasklené tabulové fotoleporelo majitelů i s rodinou fotografií Haugwitzů z protektorátní doby Bőhmen und Mähren, z roku 1943.
O pozdějším přebývání prezidenta ČSR Edvarda Beneše ani zmínka. Tabule mne odkazuje na rodinné vstupné 310 Kč.
Beneš už ani nestojí příliš za řeč
Což takhle dát si u vchodu třeba pamětní desku, že zde v jednu dobu přebýval i nástupce prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka Edvard Beneš, jeden ze zakladatelů Československé republiky?
Skoro na vlas je všechno podobné,s tím, co bylo, nikoliv však úplně. V Turistickém magazínu z května 2019 „Léto na Vysočině“ je prezentace zámku Náměšť nad Oslavou, který je ve správě Národního památkového ústavu. Nalézám odkaz: „ Zde je hudba doma“. V ní textovou zmínku o tom, že je to bývalé sídlo prezidenta Edvarda Beneše a známkové foto Benešova pracovního stolu; od průvodců se dozvídám, že nábytek býval pro pobyt prezidenta vždy dislokován z jiných mobiliářů.
Všetečně se dotazuji velmi malého počtu zájemců o placenou návštěvu zámku, zda vědí, kdo z prezidentů na zámku v Náměšti nad Oslavou pobýval.
Unisono se dozvídám, že to byl určitě prezident Václav Havel.
Ten tu přitom nikdy nebyl.
Haugwitzové však nezapomněli. Postavili si ve městě i vlastní hrobku, na opravě objektu se v posledním dvacetiletí finančně podílel jeden z příslušníků hraběcího rodu Karel Antonín Haugwitz. Ten zde byl jako poslední v roce 1995 pohřben
Usedám v zahrádce na Masarykově náměstí, je zcela sobotně vylidněno, neustále tu brouzdá z jednoho na druhý konec jeden bezdomovec. Zakrátko přijímám pozvání svolavatelů na malé, víkendové oslavy k 50. letému jubileu přistání amerických astronautů na Měsíci.
Nablízku je k tomu vybráno, uprostřed soukromých zahrad místo s kosmickým modulem. Nechybějí tu česká (kdysi československá), americká a ruská vlajka. Bavím se s několika dětmi a se svými blízkými, pak sledujeme skvělý, sice malý, ale vysoce kvalitně moderovaný pořad.
Bylo mi jenom líto, že vše proběhlo za převažujícího nezájmu obyvatel krásného města.
To město se jmenuje Náměšť nad Oslavou.
Fotoilustrace: Autor
