Nikdo lépe nezná vlastní historii země, než ji znají její občané, kteří ji obývají.
Platí to i o Polácích, kteří o svou půdu pod nohama již několikrát ve svých dějinách přišli.
Prezident USA Donald Trump při své nynější návštěvě Varšavy prohlásil, že Polsko je srdce Evropy a Poláci jsou její duší.
Opakoval doslova a do písmene to stejné, co prohlásil u pražské sochy svatého Václava v roce 1990 prezident USA George Bush starší, když nad malou lucerničkou připomněl, že Československo je srdcí Evropy a Češi a Slováci jsou její duší, duší celé Evropy.
Podobné před nimi hodně dávno prohlásil i Bismark.
Po něm prorokoval zastupující říšský protektor Reynhard Heydrich, že česká smějící se bestie musí zmizet z povrchu země.
Málem se stalo.
SSSR, Stalin a Rudá armáda to prohráli s odstupem událostí na celé čáře. Nechali utopit v krvi Varšavské povstání. Málem stejné se stalo s Pražským povstáním. Nebýt chrabré a nezpochybnitelné role českých povstalců a role osvobozenecké armády generála Vlasova, dopadlo by to prý stejně.
Podle letošních oslav v Plzni, ale konečně i v celé České republice o všem v konečném hlavně rozhodl hrdinný pochod armády USA, které velel generál Patton.
Varšava při setkání k uvítání amerického prezidenta na Náměstí Varšavského povstání volala jednohlasně a mávala praporky Polska a USA – Donald Trump, Praha dávno předtím na Václavském náměstí volala jednohlasně a zvonila klíči – Václav Havel.
Tehdy i dneska byla jedné i druhé zemi přislíbena velkorysá pomoc největší světové velmoci, jakou Spojené státy bezesporu byly a dosud jsou. Trump slíbil Polsku nejdokonalejší zbraňové systémy, Varšava ujistila Trumpa o věrnosti nad věrnost. Bush slíbil Československu velkorysou technologickou pomoc a podporu. Havel slíbil likvidaci zbrojařského průmyslu – všude, kde se rozkládal tento tradiční průmysl od Aše až po Čiernu nad Tisou.
Obě země stále častěji brázdí po souši a ve vzduchu kontingenty americké armády, směřující z Německa do Pobaltí a do Rumunska a Bulharska – k odstrašení Ruska.
Sympatie Poláků vůči USA jsou bezesporu hřejivější, než je tomu v Česku.
Donald Trump ve svém nynějším projevu ve Varšavě přehledně prošel polskými dějinami a společnými boji Američanů a Poláků za nezávislost USA. Ukázal na zmizení Polska, o něž se nerozdílně postaraly Německo a Sovětský svaz.
Roli USA a jiných velmocí v čachrech války a po jejím skončení však zcela pominul.
Ukázal na hlavní viníky dramatických kapitol Polska a občas nebyl daleko od pravdy.
Jeho dávnější předchůdce se v Praze holedbal před více než dvěma desetiletími podobně.
Ani Poláci, ani Češi a Slováci nejsou v poměřování národního charakteru jiní.
Ale Polsko a Poláci jsou v nynějším hodnocení nového prezidenta USA určitě o několik stupínků výše. Jsou, alespoň ve verbálním hodnocení americké strany mnohem výše než jiní.
Po boku USA bojují Poláci chrabře – jakoby výlučně – v Afghánistánu a Iráku.
Ale platit na NATO musíme všichni stejně. Má dáti dál.
V tom není a nesmí být žádného rozdílu.
V čase rozmarného letošního léta dýchám vesnickou kulturu. Je jiná – než je ve městě. Selský rozum káže, že je dobře, že po nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu, se přece jenom za oceánem pohnuly ledy. Má více odpůrců než jich měli jiní američtí prezidenti. Zdaleka ne ve všech městech USA provolávají stejné, co při jeho přivítání a projevu ve Varšavě nadšeně provolávali účastníci setkání s prezidentem USA a s jeho manželkou.
Trump i u nás sklízí – byť u jednotlivců – vřelé sympatie těch, kdo nenechávají na USA v ničem dopustit. Kladou otázky: proč všichni běží jenom do USA a ne zpátky do Evropy? Mezi takovými jsou Poláci, Češi, Slováci.
Tam je přece záruka stability, svobody a demokracie.
Proč nikdo neprchá z Evropy do Ruska, ani z těch, kdo volají – Vladimír Putin?
Je prý tedy jediná cesta – s Donaldem Trumpem a nikdy jinak.
Prý nebude lépe.
Tož uvidíme!
