Skupina dvacítky států světa (G20) poskládaná pro dialog vyspělých zemí, dále velkých nových ekonomik a také zemí chudých, jednala letos v čínském Chang-čou a byla zajímavá i něčím jiným, než tím, že tam americkému prezidentu Baracku Obamovi nepřistavili k letadlu schody. Tón přestali udávat zastánci „austerity“, rozpočtovým škrtům za každou cenu. Jako měřítko úspěchu má být více používána Wall Streetem přehlížená kvalita života. A novou roli dostává příroda pojatá jako kapitál, o který lze přijít.
Nejedná se o nějaké mihotavé signály, ale o zásadní krok. Ma Jün, hlavní ekonom čínské centrální banky, a Simon Zadek z UNEP, programu Spojených národů pro životní prostředí, zaznamenali už v přípravných jednáních ministrů financí a guvernérů centrálních bank skupiny G20, že nastává posun v myšlení ve prospěch „zelených financí“, směřujících do růstu spojeného s udržitelným přístupem k životnímu prostředí. Píší o tom ve společném článku pro Project Syndicate.
Nejprve upozorňují na rozdíl mezi konvenčním myšlením a pojetím přírodního kapitálu. Konvenční myšlení vnímá ochranu životního prostředí jako něco, co si můžeme dovolit, až si na to vyděláme (Václav Klaus říkal ochraně prostředí „třešnička na dortu“), až to poslední, co přijde na řadu. Jenže příroda je základem našeho života. Její devastace je bezvýchodná, nic jiného nemáme. A protože některé lidi snáze přesvědčí počty cinkajících mincí, začala být přidávána cenovka nejen ke zdrojům, ale také službám, které nám příroda poskytuje. To je ten kapitál.
Koncept přírodního kapitálu je tedy novější, ale dávno není ničím exotickým. V češtině vyšel už roku 2003 překlad práce Natural Capitalism (Přírodní kapitalismus, Mladá fronta), ve které američtí autoři, podnikatel a publicista Paul Hawken a výzkumníci Amory a Hunter Lovinsovi, vysvětlují, jak lze na chápání přírody jako kapitálu postavit silnou ekonomiku s novou průmyslovou revolucí.
Ten kapitál není nadsázka. Tedy u zdrojů je to jasné, kvůli ropě se vedou války. Známe také cenu zateplování. Známe i negativní kapitál odčerpaný podvodem století s cinknutou podporou obnovitelných zdrojů. Ale to hlavní je pomíjeno. Dnes už dokážeme vyčíslit finanční hodnotu ekosystémových služeb. Jinými slovy, služeb přírody jako továrny na kyslík, vodu, chlazení, recyklaci živin a spoustu dalších nezbytných potřeb.
Vysvětlím. Například když strom ve městě odpařováním a transpirací snižuje teplotu okolí, představuje to určitý výkon klimatizační techniky, kterou bychom si museli opatřit, kdybychom strom v nějakém šíleném hnutí mysli – nebo záchvatu hrabivosti – porazili. Náš strom vedle toho produkuje kyslík, který bychom jinak museli získávat třeba elektrolýzou vody. Souvislá vegetace (les) uvádí také do oběhu vláhu, kterou bychom jinak museli přivádět z velké dálky čerpadly a potrubím. Všechny tyto služby fungují trvale, rok co rok, a kdybychom si je měli opatřovat jinak, stálo by to velké peníze. Když se vedl spor o to, zda vykácet kus lesa v Klánovicích a udělat tam golfové hřiště, investor to vzdal, když byly ekosystémové služby jednoho hektaru tamějšího lesa vyčísleny na 50 milionů korun ročně.
I u toho jednotlivého vzrostlého stromu, který poskytuje stín a chládek rozpálené ulici, jde o větší peníze, než je příjem firmy s motorovou pilou, která si vydělá na zbytečné „sanaci“ a dá dřevo starostovi do krbu.
Na globální úrovni jde také o zvyšování hladiny oceánu v důsledku oteplování, které odtává pevninský led a k tomu ještě zvyšuje objem vod tepelnou dilatací. I když pohled na čoudící komíny elektráren spalujících uhlí něco takového neprozradí, tyto emise nakonec ohrozí pobřeží s nejvýznamnějšími světovými městy. Kdo bude ochoten uhradit škodu?
Nebo ničení pralesů, třeba kvůli dřevní hmotě na celulózu nebo v honbě za půdou pro třtinu či olejné palmy, které mění koloběh vody. Narůstá tak plocha vyprahlých území, ze kterých musí lidé odejít. Že nám to může být jedno, protože je to někde daleko? Jen z počátku. Také v Sýrii předcházelo válce a migraci několik let katastrofálního sucha.
Vraťme se k výkladu zmíněných autorů, kteří sáhli po jiném vyjádření. Skleníkové plyny zahřívají atmosféru takovým tempem, jako kdyby každou sekundu vybuchly čtyři jadrné pumy. Od roku 2008 přírodní katastrofy vyhánějí z domova 26,4 milionu lidí ročně. Třetina světové orné půdy je ohrožena degradací, což způsobuje škodu 6,3 – 10,6 biliónu dolarů ročně. Pro srovnání – horní okraj tohoto odhadu přesahuje polovinu HDP USA.
Ústup od „třešničky na dortu“ je pak dokladován na příkladu Číny. Její ekonomická strategie je nyní nasměrována na „nový normál“, který není charakterizován jen makroekonomicky, ale začíná zahrnovat i kvality života. Také v Číně se dlouho argumentovalo tím, že země musí ještě nějaký čas bohatnout, než se někdo začne zabývat tím, že ve městech se nedá dýchat. Toto pořadí kroků tedy padlo, začne se s tím něco dělat hned, a nikoliv jen flikovat, ale napravovat velkoryse a systematicky.
Zhruba 600 milionů dolarů ročně bude podle autorů potřeba investovat nejen do nápravy škod a ochrany prostředí, ale také do obnovitelných zdrojů, zvyšování energetické účinnosti a zlepšování dopravního systému, třeba rozšiřováním vysokorychlostních železnic.
Jedná se tedy o velké peníze srovnatelné se čtyřnásobkem českého HDP. Přitom daňové příjmy Číny porostou pomaleji nejen v důsledku zmírňování hospodářského růstu, ale chystá se také snižování daňových sazeb. Novým zdrojem proto bude dluh, s předkladem, že výnos z investice bude vyšší než náklady dluhu. A aby se peníze nepromrhaly na něco s pouhou zelenou nálepkou, byla zpracována směrnice pro vytvoření systému zelených financí, která definuje potřebné nástroje.
Vznikne řada specializovaných institucí. Zelený úvěr, zelené rozvojové fondy, zelené dluhopisy, indexové fondy pro zelené akcie, zelené pojištění a nakonec i trh s emisními limity. Současně bude zavedena řada nových politik a regulačních nástrojů. Zapojí se i centrální banka, která otevře zvláštní okénko pro zelené repo, tedy krátkodobé financování proti zeleným dluhopisům s nižšími sazbami, nebo úrokové dotace a záruky. Celostátní Zelený rozvojový fond bude zřízen podle zkušeností britské Zelené investiční banky.
Nová průmyslová revoluce dostává v Číně doslova zelenou. Řeší se tím problém, ale vzniká také další perspektivní exportní obor. Podobné zprávy, byť ne tak systematické, přicházejí i z jiných zemí. Dá se to shrnout slovy – má to grády. Kdyby někdo něco podobného předpověděl před deseti lety, strávil by zbývající dobu v ochranné léčbě. Takhle prudký obrat by nám rozhodně neměl uniknout.
Autor, na úvodnej snímke, je žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom
Uverejnené v spolupráci s českým názorovým portálom Vaševěc.cz
Ďalšie články: ZBYNĚK FIALA
