V článku o Davosu jsem uvedla, že k nejzajímavějším vystoupením na Světovém ekonomickém fóru letos patřila diskuse tzv. rentiérskému kapitalismu. Je překvapivé, že téma bylo vůbec zařazeno, i když – pravda – bylo v programu umístěno tak, aby paralelně běžel očekávaný hlavní projev indického premiéra Naréndry Modiho.
Celý záznam z panelu je možno shlédnout zde, za pozornost stojí především britský ekonom Guy Standing. Pokusím se ukázat, že jeho závěry týkající se dominujícího znaku renty v „kapitalismu“ máme zachyceny se spoluautorem Miroslavem Tejklem také v naší nové knize Kapitalismus, socialismus a budoucnost, které familiárně přezdíváme (z dobrých důvodů, protože postava kocoura je v knize stěžejní) „náš Mikeš.“
Standing rozšíření renty spojil s neoliberálním kapitalismem. Konkrétně uvedl otázky duševních práv a monopolní cenové politiky, tj. takové politiky, kde se netřeba obávat konkurence při stanovení cen.
Zdůraznil, že současný systém je charakterizován tím, že výnosy ze soukromých vlastnických práv převyšují výnosy z výroby. Což znamená, že čím dál větší část příjmů je tvořena rentou, platí to i u příjmů z práce. (Což uvádí také Mezinárodní organizace práce, viz odměňování manažerů, které má typicky charakter renty.)
Kapitalismus je „prodáván“ jako systém, v němž je úsilí spojeno s odměnou – to je v krystalické podobě onen americký sen, resp. mýtus selfmademana, „když budeš hodně pracovat, uspěješ“. Jenže systém založený na rentě se s tímto vylučuje. Systém založený na rentě je systém založený na faktorech neelastické nabídky (tj. nabídka, která je z nějakého důvodu omezená, typickým příkladem, který se učí studenti ve škole, je půda. Proto se také hovoří o půdní rentě. Dokud byla právě půda klíčovým faktorem, pak definujícím znakem takového systému byla renta – jednalo se o feudalismus).
V „Mikešovi“ jsme napsali:
„Současná pozdněkapitalistická mutace systému má už velmi oslabenou zpětnou vzájemnostní vazbu zhodnocovacího procesu a mechanismu… Zatímco neprivilegovaná společenská většina (včetně většiny podnikatelů) je podrobena „tržnímu biči“ víc než dřív a zejména u té méně zámožné části společenské většiny, zcela závislé na práci, sílí pocit, že „dobře už bylo“, u „vyvolených“ sílí role zhodnocování a realizace mocenských pozic a tím i role jejího výsledku, moderní renty, která jako forma přebytku začíná v systému dominovat místo standardního zisku.
Příjemci moderní renty přitom nemusí svou aktivitou a svými výdaji výrazněji přispívat k „roztáčení“ symbiotického mechanismus, ke společenskému rozhodování veřejných rozpočtů – a to i kdyby ta jejich vlastní moderní renta byla sebevíc utkána z výdajů právě těchto veřejných rozpočtů.“
V současném systému jde stále o půdu a její vlastnictví, neboť té je omezené množství. Jde ale také o vlastnictví určité exkluzivní struktury (případně o to, zařídit si to tak, aby ta struktura byla exkluzivní, tj. měla neelastickou nabídku). Týká se to pak právě standardizovaných systémů à la Microsoft, zaznělo také na davoské debatě.
Standing uvedl řadu případů, které vedly k posílení renty v systému. Například dohoda TRIPS (dohoda Trade Related Aspects of Intellectual Property Rights, tedy dohoda o obchodních vazbách práv duševního vlastnictví), která přispěla k enormnímu nárůstu patentů, které jsou spojeny s monopolní silou. Což znamená možnost využívat tuto monopolní sílu při stanovení ceny. Velmi dobře je působení této „ochrany“ vidět v případě farmaceutického průmyslu. Dalším prvkem zajištění renty jsou obchodní a investiční dohody, především pak doložka ISDS, kterou Standing vnímá jako vrcholně nedemokratickou (jedná se o doložku, která umožňuje nadnárodním firmám žalovat vlády, pokud se změní podmínky pro jejich podnikatelskou činnost. Jednalo se o nejkontroverznější část v projednávané dohodě TTIP).
Standing navíc uvedl další případy, kdy nadnárodní korporace kupovala konkurenci, kterou následně zavřela – nešlo jim totiž o zisky z výroby (míra zisku podle všeho klesá!), ale právě o ty patenty.
V knize Kapitalismus, socialismus a budoucnost jsme napsali:
„Vrcholem dobývání renty jsou ovšem arbitrážní doložky investor – stát (ISDS), které umožňují zahraničním (obvykle nadnárodním) firmám žalovat stát, pokud změnou svou hospodářskou politiku tak, že tím může ohrožovat jejich budoucí zisky….
Pokud jde o dobývání renty, nelze vynechat ani finanční sektor… Dalším mohutným zdrojem dobývání renty je ochrana práv k duševnímu vlastnictví. .. Firmy tlačí především na rozšíření práv a jejich zařazení do dohod o volném obchodu.“
Britský ekonom Standing zde připomněl, že vědci naopak chtějí, aby se jejich články/ideje šířily co možná nejvíce. Pak se totiž můžeme ptát, jaká je vazba patentů k technologickému pokroku?
Kromě toho si tyto vlivné skupiny jsou přes politiky schopné zajistit hospodářské politiky na míru tak, aby jim umožňovaly čerpání renty a hlavně, aby nadále udržovaly jejich privilegia. Jak škrty pro velké firmy, tak především všudypřítomné dotace slouží jako obrovský zdroje dobývání renty. Nejde jen o obohacení, jde o udržení privilegované pozice, zničení konkurentů a potvrzení parazitického cyklu mezi dobývačem renty a politickou sférou.
Standing se domnívá, že nerovnost je na vzestupu právě z velké části kvůli rentě. V provozu jsou politiky konkurenceschopnosti, fungující na základě metody „ožebrač svého souseda“, jen daně korporací se v posledních letech snížily na polovinu. Zato mzdy, zdůraznil Standing, stagnují ve vyspělých zemích už třicet let.
Standing zmínil na závěr zhruba tři hlavní opatření (jeho kolega v debatě, mainstreamový ekonom se omezil jen na vyšší zdanění půdy, která „nikam neuteče.“). První dle Standinga je vyhlášení války dotacím (podepisuji s vykřičníkem). Další je péče o commons (zhruba řečeno veřejné statky) a nový systém distribuce příjmů.
Na závěr „našeho Mikeše“ jsme napsali:
„Vážený čtenář, který s námi došel cestu až sem, už ví, že lobbing, přetahování, rvačka o dotace, o granty – to vše je důsledkem situace dobývání renty těmi, kdo mají moc a vliv, a ne těmi, kdo nejvíce pomáhají a přispívají.
Ví také, že takováto situace je charakteristická pro dnešní kapitalismus, který nabyl své parazitické podoby – nikoliv jakousi „náhodou“, ale zákonitým vývojem. Privilegia a výhody dnes znamenají možnosti podílet se i z titulu moci a vlivu na společenském zhodnocování způsobem, který není legitimní. … Vše ale zapadá do historické logiky vývoje systému. Kapitál je ze své podstaty brutální mechanismus, ale byla období, kdy kapitalismus měl systémovou legitimitu…“
píšte na slovo@noveslovo.sk
