Poslanec Pavel Kováčik (KSČM) dostal za vyučenou od bezradného moderátora v pořadu ČT 24. Dovolil si překročit stanovený limit v hodnocení nynějšího stavu domácího zemědělství. A odvážil se jej srovnat s minulým. Ať bylo, jak bylo, poznamenal poslanec, v mnohém stav toho československého rolničení, v naprosté většině družstevního, předčil svou úrovní nynější úroveň.
Především v dosažené soběstačnosti a v požadavcích na kvalitu surovin i potravin. I když nebylo banánů.
Jedno je teď nezvratitelné, české zemědělství chřadne a jeho produkce rapidně klesá. Hrubá zemědělská produkce poklesla jenom od roku 1990 do roku 2010 o 36 procent. Během uplynulých sledovaných dvaceti let se snížily stavy skotu o 61, 5 %, stavy prasat o 60, 1 %, ovcí o 54, 2 %.
Českou populaci v současné době živí zhruba z poloviny zahraniční zemědělci. Markantní poklesy nastaly u nás také v produkci brambor, cukrovky, pícnin na orné půdě a také chmele.
Polistopadový mesiáš v památném, velmi emotivním bouřlivém projevu z budovy pražského Špalíčku v dolní části Václavského náměstí odsoudil slušovické „estébácké nitky“ Agropodniku JZD Slušovice. V čele s Františkem Čubou. Přivolával ďábly čerty na schopného podnikatele. Jásající dav bouřil a odsuzoval slušovickou výrobu petlahví. S televizním humbukem se dramatik vypravil v gumových holínkách k soukromému zemědělci. Dal okatě najevo, jak příště a jakým směrem půjde československé zemědělství a jak se bude jeho panování starat o nás všechny – i těch v „králíkárnách“ pražského Jižního Města.
Ještě federální ministr zemědělství Bohumil Kubát veřejně u Myslbekovy sochy svatého Václava prohlásil, že navždy odzvonilo českému i slovenskému zemědělství. Plně dostačující bude dovoz potravinářských produktů z celého širého světa. V Čeladné na severní Moravě jsem se při novinářském zájezdu dozvěděl, že někdejší obdělávané a spásané plochy státních statků budou přeměněny v jedno jediné nebo v několik golfových hřišť.
V Bítovčicích na Českomoravské vysočině vyrazil soukromý sedlák se synem a s dvěma kravkami, zapřaženými do „čerta“ na vyorávku raných brambor, aby demonstroval tendenci, jakou se má zdevastované československé, české a moravské a slezské zemědělství, napříště dát.
Od rozjásaných regionálních novinářů se mu dostalo obdivuhodné až srdceryvné satisfakce. Fakta jsou nemilosrdná. Zachytil jsem tento relikt „posametové“ – popřevratové doby na dobovou fotografii roku 1992. V Řehořově vykoupil bohatý cizák veškerý družstevní hovězí a vepřový dobytek a ve Vysokých Studnicích se změnila dávná a tradiční ovocnářská školka s ovocnými stromky pro vysokohorské podmínky na úpravnu dřeva pro domácí otop. Hrušky a jablka, švestky a ryngle, třešně a višně, rybíz a angrešt nám přiveze až na místo kanadský zprostředkovatel. Bude nám hej. Budeme mít chléb a hry.
Evropská unie byla ještě odvážnější. Určila podmínky dalšího rozvoje tradičního a po staletí školeného českého zemědělství. Začala vyplácet dotace těm, kdož půdu už desetiletí neobdělávají, pouze půdu udržují. A tento imperativ přísně kontroluje. Poskytuje podporu zemědělství určeného pro bioplynky, pro osévání úrodné půdy kukuřicí a řepkou olejkou. K průmyslovému zneužití. A také k vývozu za humna českého státu. Po vstupu do EU byl zrušen zákon o ochraně zemědělské půdy. Je masově přeměňována na stavební parcely a také pozemky s nejlepší půdní bonitou byly obětovány pro výstavbu montoven, hal a skladů zahraničních a domácích firem. Patříme k evropským zemím s největším úbytkem zemědělské půdy. Vyčleněná půda jenom letos už představuje vcelku kolem dvou set tisíc hektarů. Spotřebitelský trh s potravinami postupně ovládly zahraniční, obvykle nadnárodní obchodní řetězce, jejichž profesionalita a ekonomická síla, podpořená vstřícností odpovědných a hamižných českých politiků a funkcionářů vedla k faktickému zániku českého maloobchodu s potravinami. S požehnáním střídajících se vlád a ministrů zemědělství, (s výjimkou ministrů Josefa Luxe a Jana Fencla) rozhodovali jiní, mnohdy bez jakékoliv odborné kvalifikace.
Jedině tak se mohli v těchto funkcích českých ministrů zemědělství objevit například Petr Bendl a Petr Gandalovič.
Ubývá vody, ubývá půdy pro zemědělské využití. Nepatří nám už všechny přírodní zdroje
Moderátor České televize má svatou povinnost – do výše své lokajské odměny – umravnit každého rebela nebo kohokoliv, kdo má jiné mínění na stav věci. Naposledy tak učinil s chutí a s gustem vůči poslanci Pavlu Kováčikovi. Bylo tomu ve čtvrtečním pořadu ČT 24, odvysílaném po 22, 00 hodině 24. srpna 2017.
Poznámka a dotaz moderátora na vyslýchaného respondenta, jestli snad máme v České republice vyrábět i ponorky – to si přemýšlející divák jistě přebere sám a bez komentáře.
Srážka s blbci, jejichž počet roste geometrickou řadou i v České televizi, bolí stejně, jako bolí všude jinde. Snad úlevou může být, že toto stejné mínění skoro po právu sdílí i mladí lidé, někteří dokonce i s tričkem a s nápisem „Fuck of KSČM“, kteří to vše zásluhou výchovy, které se jim dostalo – už nemají na koho jiného všechno svést.
Svádějí to všechno jenom na bolševika. Na tendenčně zvolený synonym veškerého zla a zločinu. Báchorkám už tolik lidí dneska jako včera nevěří.
Strůjci změnili identitu, jsou všude, kam nohou šlápneme, oblečení ve zcela novém převleku. A nynější pachatel, výjimkou nebývá ani někdejší „ukomunista“ nebo jeho potomek, nemá (ani dříve neměl) pokaždé na čele vypálenou hvězdu s kladivem a srpem.
Na koho to ale přece jiného svést?
Na vině je tak pořád jenom a jenom bolševik, komouš, komanč!
Národ se nevyměnil. Kariéristé v nových maskách nezmizeli. Ani jejich počet se nezmenšil. Všeho do času. Pokrok se ani v nynější době nezastavil. Jde jenom o to, kdo se v daný moment plácá do břicha a prohlašuje, že se nám dneska žije jako nikdy předtím. Život přece není, jak bychom mohli říct v novodobé frazeologii, jenom o výjezdních doložkách, lustracích, bezpečnostních prověrkách či o největší svobodě, jaká nám odněkud spadla do klína.
Jak komu!
Foto: Emil Polák
