Článok k výročiu úmrtia Rudolfa Fabryho (8. 2. 1915 – 11. 2. 1982), ktorý vyšiel v českom časopise Literatura * Umění * Kultura – LUK č. 13/2017 – 29. března 2017.
Je to již 35 let , kdy zemřela jedna z významných osobností slovenského kulturního života. Rudolf Fabry byl nejen autor, který se věnoval literatuře a výtvarnému umění, stejně tak i jejich reflexi, umělecké kritice, ale také organizační práci.
Rudolf Fabry: Uťaté ruky
Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2004, 128 strán
Když jsem se s Rudolfem Fabrym poprvé setkala v Bratislavě na počátku 70. let, v redakci časopisu Výtvarný život, byla jsem poněkud konsternovaná. Má představa o tom, jak má vypadat básník, jehož sbírka Uťaté ruky, byla doslova uctívána, se poněkud neslučovala s podobou muže sedícího za šéfovským stolem. Nějaká vize o subtilním duchovnu byla naprosto pryč. Jednak se v místnosti rozprostíral silný odér, který vyvolával ohromný kus tlačenky a několik oloupaných cibulí. Pracovně vévodila postava připomínající v českých poměrech Sašu Rašilova, která měla jednu nohu na nějakém štokrleti a druhou pak položenou na okraji psacího stolu. V ruce tento kulatý muž držel lovecký nůž. Než jsme se dostali k debatě na téma, které by se aspoň nějak vázalo k výtvarné problematice, byla mi nabídnutá tlačenka. Možná, že jsem si jej právě tehdy získala tím, že jsem si hned vzala a dokonce taky i tu cibuli.
Tato tlačenková velkorysost se promítala i do celkové koncepce časopisu. Ve své době měl Výtvarný život jedinečnou úroveň. Sdružoval kolem sebe řadu přispěvatelů, kteří na počátku 70. let těžko hledali uplatnění, a tím myslím především v českém prostředí. Byli to autoři, kteří nejen o umění psali, ale i výtvarníci, jejichž tvorba se v časopise prezentovala.
Šéfovství Rudolfa Fabryho ve Výtvarném životě byla jen jedna z mnohých epizod v jeho bohatém životě. Jen vyjmenovat všechna jeho působiště, jeho profese, by zabralo mnoho řádek. Mimo to, že byl excelentní básník, který přivedl do slovenské poezie surrealismus, ve slovenském pojetí nadrealismus, byl také prozaik, novinář, redaktor, scenárista, publicista, překladatel, výtvarník, grafik.
Narodil se 8. února v Budmericích, mimo jiné studoval také v Praze a od roku 1938 žil v Bratislavě. Pracoval na různých postech, jako úředník, také v Československém státním filmu, na Poverenictvu pro informace. Především jej zaujala novinařina. Působil v mnoha periodikách, v některých jako šéfredaktor. Například to byl deník Práca, časopisu Nedeľa, Život, Film a divadlo, Kultúrny život a již vzpomínaný Výtvarný život.
Fabryho básnická tvorba byla celoživotně spjatá s nadrealismem, který v kontextu slovenského kulturního života neměl tak snadné postavení. Tak to bylo například na konci 30. let, kdy se rozmáhala fašistická ideologie i na Slovensku. Básníci tehdy velmi citlivě reagovali na tuto společenskou situaci.
Tak se koncem února 1939 konal v Bratislavě Básnický večer nadrealistů. Mezi jinými zde přednesl i Rudolf Fabry svou báseň nazvanou Záhrada ukrutností. Na rozdíl od mnoha jiných Fabryho souputníků není jeho báseň ve svých důsledcích tak pesimistická.
Vedení neurčitým zmyslom pre spravodlivosť
Dosiahnu onoho bodu
Kde vystúpi čistá krv divo chrčiaca
Bozkávajúca bledú sfingu luny
Tam vysoko nad puklou oblohou
Kde nieto stopy po minulých časoch
Ktoré zbesile zatrepotali svojimi prívlastkami
Sbohom bolehlave ťakých večerov
Sbohom noci s posledným pomazaním
Sme tu
Po práci
Rovní svojej slze
Rovní svojej budúcnosti
Rozsah tvůrčího ducha Rudolfa Fabryho byl téměř bezbřehý. Za svého života vydal jedenáct básnických sbírek, cestopisy, reportáže, soubory povídek, texty pro děti, rozhlasové hry. Také to byly publikace zabývající se například monografickým zpracováním významných lidových tvůrců, jako byl Ferdiš Kostka nebo Ignác Bizmayer, ale také věnované Bratislavě či Myjavě. Sám také výtvarně tvořil, byly to zvláště koláže, které často spojoval s poezií.
Rudolf Fabry patřil k těm osobnostem kulturního života, které jedinečně ovlivňovaly, inspirovaly svou dobu, své okolí a staly se vzorem, nejen v rámci slovenského prostředí, ale jsou jistou inspirací chápání kultury a umění v mnohem širších souvislostech. Na jeho tvorbu a celkový význam by neměla zapomenout ani česká kulturní veřejnost.
