Před osmdesáti lety se dne 17. prosince 1936 v Buenos Aires narodil Jorge Mario Bergoglio, současný papež František (latinsky Franciscus). Jako vůbec první papež v dějinách církve si zvolil své jméno na počest ochránce chudých sv. Františka z Assisi s tím, že si nepřeje být papež František I., ale pouze František.
Konkláve římskokatolické církve jej zvolilo relativně rychle, již druhý den zasedání 13. března 2013, a to v pátém kole tajné volby výraznou většinou 90 ze 115 hlasujících kardinálů. Stal se 266. papežem římskokatolické církve, prvním papežem z řad Tovaryšstva Ježíšova, jak se jezuitský řád oficiálně nazývá, a také prvním neevropským papežem od 8. století, kdy církev vedl Řehoř III., původem ze Sýrie. Není to zdaleka takové překvapení, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Foto: Gabriel Andrés Trujillo Escobedo / Flickr
I když je hlasování přísně tajné a volitelé jsou vázáni mlčenlivostí, přece jen prosákly neoficiální informace o tom, že kardinál Bergoglio byl již při volbě předchozího papeže hlavním protikandidátem Josefa Ratzingera, zvoleného nakonec pod přijatým jménem Benedikt XVI. Tehdy údajně získal přes 40 volitelských hlasů, ale dalšího kola se nezúčastnil, aby neblokoval vytváření následné většiny. Tímto krokem si však možná vytvořil lepší výchozí pozici pro svou vlastní pozdější volbu papežem. Podle mého názoru to svědčí minimálně o dvou věcech. Za prvé o strategickém uvažování elity katolické církve, jejíž část vsadila na mimoevropského kandidáta a opustila tzv. evropocentrismus. Zatímco v Evropě církev věřící vytrvale ztrácí, katolíků neubývá či někde dokonce přibývá v jiných oblastech a kontinentech, především v Asii, Africe a Latinské Americe. A za druhé to svědčí o vysloveně dlouhodobém vlivu kardinála Bergoglia ve vysokém kléru a nikoli o volbě z úleku či nouze. Jinak by si volitelé mohli vybrat jiného kandidáta z Asie, Afriky či Latinské Ameriky než Bergoglia.
Když nahlédneme do Bergogliova životopisu, zjistíme, že se narodil italským emigrantům jako nejstarší z pěti dětí a pocházel z chudých poměrů. Jeho otec odešel před nastupujícím fašismem z Itálie v roce 1928 do Argentiny, kde pracoval jako železniční dělník. Jorge v mládí žil normálním životem, později sám uvedl, že rád tančil tango a že pracoval mj. i jako vyhazovač. Dodnes je nadšeným fandou argentinského fotbalového klubu, za nějž hrával jeho otec. Jelikož však Jorgeho platonická láska k vyvolené dívce nemohla být naplněna pro odpor jejích rodičů, rozhodl se stát knězem, i když původně vystudoval střední školu chemicko-průmyslovou.
Myslím, že pro pochopení jeho osobnosti je klíčové, že v roce 1958 ve svých 21 letech vstoupil do jezuitského řádu. Zapsal se na teologickou fakultu v Buenos Aires, kde studoval několik oborů, mj. i sociální vědy. Jedním z jeho učitelů byl Lucio Gera, jeden z otců tzv. teologie osvobození. Z ní také vycházeli tzv. dělničtí kněží, kteří normálně pracovali a kněžské povolání vykonávali po své práci. Tím byli přirozeně spjati s pracujícími, s jejich myšlením a pocity. My Češi máme jezuitský řád často spojen s historickými resentimenty, především s působením pověstného jezuity Koniáše a násilnou rekatolizací. Bylo by však velkým omylem a zjednodušením se na ně takto dívat. Jezuité vykonali také mnoho obdivuhodných a dobrých věcí (pravda je, že spíše mimo Evropu).
Chtěl bych připomenout málo známou skutečnost, že v povodí řeky Paraná, tj. na území dnešní Paraguaye, části Brazílie a Argentiny existoval v letech 1649-1767 jezuitský indiánský stát, překvapivě v mnohém podobný komunistickému ideálu. Uvnitř svého státu jezuité dokonce zrušili peníze (které nejen podle jejich názoru kazí lidi) s tím, že peníze se používaly pouze v obchodním styku navenek. Všichni svobodní indiáni pracovali podle svých možností, jídlo, oblečení a další životně důležité statky se rozdělovaly podle potřeb. Je nasnadě, že pokrokový jezuitský stát byl trnem v okolním otrokářům, kterým se nakonec podařilo jezuitskou republiku vojensky zničit.
Chudé poměry a jezuitská tradice osobní skromnosti nepochybně Jorge Bergoglia velice ovlivnily a dodnes se projevují v jeho životě. Ani jako arcibiskup Buenos Aires neměl služku, žil ve dvoupokojovém bytě, sám si vařil a do úřadu jezdil autobusem. Také jako papež odmítl bydlet v papežské rezidenci a bydlí v malém bytě mimo hlavní areál. Nedávno také prohlásil, že zruší letní sídlo papežů v Castel Gandolfo, protože je nepotřebuje, a udělá z něho muzeum. Svou upřímnou a nehranou skromností nastavuje papež zpanštělé části katolické církve nepříjemné zrcadlo a má proto v jejích řadách mnoho nepřátel. Nedávno proti němu a jeho novotám dokonce otevřeně protestovala část tradičně velmi konzervativní polské církve. Je otázka, zda bude mít František dost času a sil realizovat všechny reformy, které si předsevzal. Sám naznačil, že hodlá setrvat ve své funkci dva až pět let a nehodlá v ní zemřít. Ví se také, že mu po operaci v mládí chybí část pravé plíce.
Svou misi však začal papež František poměrně razantně. Za husarský kousek lze považovat především odstavení státního tajemníka kardinála Tarcisia Bertoneho, kterého donutil k rezignaci. Přitom bylo známo, že právě Bertone a nikoli Benedikt XVI. byl jako „premiér“ skutečný vládce Vatikánu a hlavní žába na prameni, která držela ochrannou ruku nad Vatikánskou bankou, kde se dlouhou dobu praly špinavé peníze. S odvahou a v církvi s nebývalou razancí vystoupil papež František také proti pedofilnímu zneužívání dětí kněžími. Nejenže se veřejně omluvil všem obětem tohoto zneužívání a přiznal, že pedofilních kněží jsou 2 % na všech stupních církevní struktury, ale učinil již i řadu opatření k nápravě.
Římskokatolická církev je mohutný organismus s tradicí téměř dvou tisíc let. Lze ji přirovnat k obrovskému tankeru se značně velkým poloměrem otáčení. Nevíme, jaké všechny změny papež hodlá provést. Jistě však nechce změnit samu podstatu katolické církve a jako jezuita rozhodně není heretik, z čehož jej někteří podezírají. V každém případě však pootáčí církevní tanker zpět směrem k původnímu křesťanství, k pokoře, skromnosti, opravdovosti, lásce, vlídnosti a ke ztracené jednotě slov a činů v duchu Ježíšových slov: „Podle skutků poznáte je!“
(Uverejnené v spolupráci s českým názorovým portálom Vaševěc.cz)
