Ač již nemáme téměř dvě desetiletí jakoukoliv bojeschopnou armádu, přesto ji v místech nahrazují, zvláště při slavnostech či pohřbech, dobrovolné i stálé hasičské sbory v čele s generalitou. Před očima se šikují nejrůznější seskupení aktivních vojenských záloh. Máme bezpočet nejrůznějších militarklubů z protichůdných stran – v průsečíku století. Ke cti k našim předkům uchováváme skvělou vojenskou techniku, nebo již dokonce konáme početné rytířské souboje (ve všední dny i o víkendu za vstupné), a to již i na blízké louce, hraničící s pražskou Thomayerovou nemocnicí.
Poslední sovětskou soldatesku – dočasně umístěnou na našem území – jsme vyprovodili s Kocábovým Pražským výběrem z Milovíc a z okolí. Ač na tom tento umělec neměl zhola žádnou zásluhu. Žili jsme v blahé naději, že stejně s námi, se stejnou vervou s mírotvorci světa – po jednání G. Bushe a M. Gorbačova na Maltě – se pustí do díla i s americkou soldateskou, stejně jakož i my, mírumilovný západní svět. A hle, bulíky, bulíky, houbelec – bum bác. Nic takového se nestalo a asi brzy se nestane: přes území mé rodné vlasti znovu projíždějí – tentokrát hodně hlasitě – vojenské kolony trvale usazené v Německu. A co je nejpotupnější skutečností, že se takové přemísťování příslušníků 2. jízdního pluku armády USA děje s rukou třesením dvou českých nevojáků, kteří jeden v ruzyňských kasárnách v doprovodu profesionálního armádního generála povídá o nutnosti, že si musíme kvůli hrozbě na spadnutí pomáhat. A druhý se zase omlouvá u vyškovského garnizónu, že silnice České republiky – Tschechie, nejsou naší silnou stránkou. Aby oběma potentátům příštích možných válek, tentokrát na evropském kolbišti a válčišti, každému i dohromady, huba neupadla. A od plukovníka armády USA Derecka Holbrooka se všem dostává českého zadostiučení: „Naším cvičením chceme především odradit všechny nepřátele Severoatlantické aliance, ať jsou už odkudkoliv.“
Všichni se od nás – z Česka, ne z Německa – odpíchli na cestu do Pobaltí, ve směru na Estonsko, na velké manévry, kde se spojí s dalšími útvary třinácti armád NATO. Úkol je jasný, odstrašit především Rusko, zajistit prý bezpečí střední a východní Evropy.
Málokdo již uvažuje, že to vše se přece koná v hlubokém rozporu nebo na hraně zákona č. 310/190 Sb., který rigorózně hovoří o pobytu cizích vojsk na našem území.
Bezpečnostní expert Jaroslav Štefec tuto aktuální událost na našem území nazval příhodně „klanění tří králů“, když poznamenal: „ Nevím, jak na většinu společnosti působí fakt, že po příjezdu konvoje do Prahy se jde představit veliteli konvoje osobně ministr Stropnický v doprovodu náčelníka generálního štábu. Do Vyškova se přijede veliteli konvoje poklonit dokonce sám premiér (česky předseda vlády – pozn. Z. H). Tato vazalská scéna, jak vystřižená z historie indického kontinentu v období britské nadvlády – když přijel do domorodé vesnice oblastní náčelník policajtů nebo nějaký představitel okresní moci, všichni náčelníci a nejproslulejší bojovníci se mu spěchali poklonit.“
Kdo byl v Indii, jistě přizná, že tento zvyk poklon tam v mnoha ohledech trvá dodneška. Samozřejmě – již ve zcela jiných situacích. Indie už dávno není banánovou republikou.
Psáno pro Novou republiku, Slovo a LUK
Foto: Autor; karikatura autora: Radek Fetters
Ďalšie články: ZDENĚK HRABICA
