Minulý týden jsem v zajímavé diskusi s kolegou z jedné partnerské vysoké školy popsal své osobní politické přesvědčení jako liberální. Reakce ctihodného kolegy (nyní, v listopadu 2021) byla asi stejná, jako kdybych se v listopadu 1989 popsal jako přesvědčený komunista. Po pár dalších větách jsem ale pochopil, proč se na mě začal dívat podezíravě. Skuteční liberálové totiž dnes ve střední Evropě prakticky neexistují a nálepkou liberál se sami označují ti, kterým dnes tato značka přijde moderní a aktuálně politicky výhodná. Ve společnosti těch, kteří toto slovo jen účelově využívají pro svůj politický zisk, se opravdu necítím moc dobře, zvlášť, když příznivci jiných, než liberálních hodnot se svobodou ohánějí na každém kroku. Potom uznávám, že když někomu řeknu, že pro mě je hlavní politickou hodnotou svoboda, zhrozí se, přemýšlejí, proč zrovna já, protože mě až do vyslovení pojmu liberalismus měli za normálního či alespoň slušného člověka.
Tedy postupně. Jsem liberál, protože považuji svobodu za hlavní hodnotu svého života. Jsem vděčný, že těsně před vstupem do dospělosti jsem zažil listopadové události, díky kterým jsem mohl vystudovat obor, který mě baví (a který jako jediný nelze bez existence svobody vystudovat) a můžu se mu věnovat i profesně. Jsem rád, že můžu žít v místě, které si sám vyberu, cestovat tam, kam mě napadne, číst knížky, které si přečíst chci a jít na pivo jen s přáteli a lidmi, o které stojím. Sám nesu odpovědnost za své chyby a omyly, kterých jistě není málo, ale udělal jsem je dobrovolně, svobodně a pokud se ukáže, že některé mé rozhodnutí nebylo správné, vinu kladu jen své svobodné vůli. Zároveň jsem přesvědčený, že každý člověk má mít možnost žít svobodně a se svojí svobodou nakládat přesně tak, jak to definovali klasikové liberálního myšlení, tedy že jediným omezením mé svobody je svoboda jiných.
Kresba: Ľubomír Kotrha
Po roce 1989 to nějaký čas vypadlo, že většině politických lídrů i všech občanů svoboda vyhovuje. Dnes mám dojem (ale rád bych se mýlil), že svoboda nevyhovuje téměř nikomu. Mezi předsedy českých parlamentních politických stran a hnutí a těch volebních stran, které získaly alespoň 1 % hlasů, není ani jeden jediný liberální politik či politička. Petr Fiala je konzervativec a vždy byl. Těžko může být liberálním politikem agent StB Andrej Babiš, zakládající své podnikaní na podpoře ze strany státu a nadnárodních dotacích. Nemůže být liberálním politikem Vít Rakušan, jehož hlavním prostředkem, který mu pomohl uspět v komunální politice, byla degradace názorových soupeřů a pokus o jejich politickou likvidaci za pomoci státního aparátu. A tak bychom pokračovali kus od kusu… a skutečný liberál stále nikde.
A právě v tom vidím problém i dnešní vypjaté doby. Většina společnosti přestala respektovat svobodu těch druhých. Mezi liberální hodnoty patří rovněž tolerance k odlišnostem. Agresivita neliberálních očkovaných je shodná s agresivitou neliberálních neočkovaných. Netolerantní očkovaní by nejraději zavedli povinnou vakcinaci pod trestem doživotního vězení, a nejvíce ti, kteří se dříve nikdy proti chřipce očkovat nedali. Netolerantní neočkovaní by zase nejraději zavřeli každého živnostníka, který ve snaze přežít letošní zimu slušně požádá při vstupu do jeho restaurace o potvrzení o očkování.
Diskuse zastánců a odpůrců očkování přesahují mírou své agresivity a razance dosud všechny dosavadní politické diskuse – diskuse o očkování jsou totiž diskusemi politickými, nikoliv odbornými. Agresivita a útočnost se snahou totálně zdiskreditovat názorového oponenta rozděluje rodiny, sousedy, přátele, kolegy. Jsi očkovaný = jen jsi uvěřil vládní propagandě, dopadneš jako Židé během holocaustu. Jsi neočkovaný = jsi manipulovatelný chudák, a právě Ty bys měl skončit na JIPce, abys konečně pochopil zjevenou pravdu (a to se ve slovníku a argumentech obou stran ještě krotím). Nevedeme válku s viry (a nikdy jsme ji nevedli, protože ji nelze vyhrát), ale momentálně vedeme studenou válku občanskou. Bojujeme proti jiným názorům často bez jediného argumentu. Nahrazujeme vědu vírou a důvěru ve stát důvěrou v imaginární čísla a facebookové názory.
Můj pohled liberála je sice trochu staromódní, ale pořád si myslím, že se nejvíce osvědčil. Je věcí každého člověka, zda se nechá nebo nenechá očkovat. Nechme na zodpovědnosti všech, jak se zachovají. Zdravý třicátník po prodělaném covidu s lehkým průběhem nemá důvod se nechat očkovat, když nechce. Chronicky nemocný osmdesátník, kterého už před pěti lety málem chřipka zabila, nemá naopak asi jediný důvod se neočkovat. Je snad někdo z nich lepším člověkem? Když se nemocný osmdesátník nenechá očkovat, asi dobře ví, proč to dělá, stejně tak se asi z nějakého důvodu rozhodl očkovat i zdravý třicátník. Mám mít nějaký důvod, abych někoho z nich kritizoval nebo naopak nekriticky adoroval? Ne, nemám, nic mi do jejich rozhodnutí není, protože je to jen jejich volba.
Nemáme liberální politiky. Kdybychom je měli, apelovali by od začátku pandemie na občany, aby se rozhodli svobodně. Na Maltě je proočkováno 100 % seniorů – ano, nespletl jsem se, 100 %. Všichni dobrovolně. Proč? Protože politici nejednali s občany jako s nesvéprávnými pitomci, seznámili je se všemi riziky očkování a na příkladech ukázali, pro koho může být očkování výhodné. Žádná agresivita vůči neočkovaným mladým a zdravým lidem, žádné srdcervoucí hysterické obhajoby jednoho či druhého názoru. Svobodná vůle dokázala přimět k očkování více lidí než netolerantní výhrůžky a vydírání.
Co mám ale teď jako liberál, žijící v neliberální zemi, dělat? V České republice dnes mohou paradoxně vrátit část svobod do politiky konzervativci. Ti, kterým přijde moderní se za konzervativce označit, ale skrytě vyznávají liberální hodnoty. Pro ně mám jeden důležitý vzkaz: být dnes skutečným liberálem je přece tak konzervativní!
(Status na FB 27. novembra 2021)
