Zablokování účtů Donalda Trumpa, digitální oligopol, hackování lidských bytostí a digitální kolonialismus naznačují nebezpečí digitální dystopie, píše Veronika Sušová-Salminen.
V poslední době se objevilo hned několik zpráv, které posilují přinejmenším digitální skepticismus ohledně asi ne moc daleké budoucnosti. Zablokování odcházejícího prezidenta Donalda Trumpa na Twitteru, na Facebooku i na YouTube je první zprávou z řady nevěštící nic moc optimistického. Trumpovy účty byly zablokovány soukromými korporacemi, které se schovaly za veřejný zájem, ale fakticky na sebe vzaly úlohu cenzurního úřadu. Nejde tu o Trumpa, jde o obecnější zásady. Na politickou neutralitu těchto firem a prostoru sociálních sítí tedy už zcela oficiálně zapomeňte. Kromě toho, že sociální sítě dělají v rámci svých aktivit na prvním místě a hlavně byznys, dělají dnes už i oficiálně politiku. Zablokování Trumpa na sociálních sítích nelze vnímat jako krok k demokracii, ale spíše jako prohloubení právě se formující korporatokracie, vlády korporací. Donald Trump přitom už nyní (paradoxně) může litovat toho, že v USA zakazoval čínskou platformu TikTok v rámci snahy udržet prvenství amerických digitálních gigantů v jejich závodech s Čínou.
Ilustračné foto: Pixabay.com
Toto prvenství má velmi konkrétní obrysy. Na Facebooku, YouTube, Whatsappu, Facebook Messengeru, Instagramu a Twitteru bylo v říjnu 2020 zaregistrováno celkem asi 9,5 miliardy uživatelů. Naproti tomu na nezápadní alternativy, jakými jsou Telegram, TikTok, WeChat, Sina Weibo, Douyin či Kuaishou (QQ a QZone) připadlo jenom 4,5 miliardy uživatelů. Jinak řečeno, na sociálních sítích se (díky tomu, že řada uživatelů jich využívá několik najednou) dnes ocitá větší počet uživatelů, než je lidí na planetě. To je pro technologické firmy prostor nikoliv snad pro charitu, nekomerční aktivity nebo osvětu, ale především pro další generování zisků.
Internet – další oligopolní trh
Internet a digitalizace se postupně převracejí v první ozvěny velmi reálné dystopie. Ty tam jsou prvotní sny o demokratizačním využití internetu. Internet změnil za posledních dvacet let mnohé: způsoby, jak komunikujeme a vnímáme svět, jak cestujeme a využíváme služby i způsoby, jak pracujeme. Proměnil (či zlikvidoval) také technologie či média, jako jsou fotografie, psaná média/noviny, knihy, hudba a film. Změnil pojetí reklamy a otevřel nové prostory konkurence, které rozbily etablované praxe (například žurnalistiku) a otřásly autoritami i západním univerzalismem. Místo emancipace a demokracie (stále ještě živými na ostrůvcích internetu) se ale internet velmi očividně stává místem oligopolů, soukromé (případně státní) cenzury a rostoucí polarizace celých společností uprostřed sílící bitvy o udržení západní nadvlády. Je paradoxní, kolik hranic, omezení a příkopů už dnes virtuální svět ve skutečnosti a navzdory příslibům vytvořil.
Internet se stal dalším mechanismem generování soukromých zisků ve v podstatě oligopolním prostředí velké pětky: Amazonu, Googlu, Apple, Facebooku a Microsoftu (někdy se uvádí i Twitter). Tak například firma Amazon podle posledních informací ovládla 89 % trhu s anglickojazyčnými publikacemi, což vedlo – nepřekvapivě – k růstu ceny digitálních knih o 20 %. Nedávná žaloba vydavatelů firmu viní, že „si bere vysokou provizi a ukládá jim reklamní služby, bez nichž bude obtížné jejich knihy na stránkách najít. Díky tomu je maloobchodní cena elektronických knih vysoká.“ Nutno dodat, že k tomu došlo na základě dohody Amazonu s pěti velkými nakladatelstvími. To všechno za zvuku ohraných ód na volný a nejvolnější trh, záruku naší svobody.
Varovných náznaků je už celá řada. Sociální sítě se staly nástrojem ke shromažďování a zpeněžování soukromých dat a informací o uživatelích, které se dají využívat dále – nejen ke komerčním účelům, jako je například cílení reklam, nýbrž i k politickým (a fakticky velmi manipulativním) cílům. Nedávný skandál firmy Cambridge Analytica ukázal na rozsah (a potenciál) takových aktivit. Každého by měla přinejmenším znervóznit informace, že dnes je možné na základě pouhých 300 lajků na Facebooku „předpovídat osobnostní profil s přesností životního partnera“. Je příznačné, že obrovské byznysové aktivity velkých technologických firem doposud nepodléhají řádnému zdanění a za udržení statu quo se tyto firmy zasazovaly například prostřednictvím lobbování v EU. Stav kolem digitálních daní, ale i dalších regulací, ukazuje, že technologické firmy jsou o krok před vládami národních států. Ostatně, roční výnosy společnosti Facebook Inc (nemluvě o Microsoftu nebo Amazonu) už převyšují HDP (v PPP) některých (menších) členských zemí EU.
Nové ohrožení svobody má jméno algoritmus
Bubliny sociálních sítí dnes naprosto deformují představu o světě i o ostatních, a to na základě nejméně dvou faktorů. Prvním je skutečnost, že všichni máme tendenci vylučovat/ignorovat odlišné (nepohodlné, nepříjemné či nevítané) názory a informace. Tím druhým jsou algoritmové manipulace tím, co vlastně za stálého sledování našich aktivit na sociálních sítích vidíme (obojí za pomoci umělé inteligence v podobě botů a dalších). Spolehnout se na svět podle Twitteru nebo Facebooku (ovšemže i Googlu) dnes v podstatě znamená nechat se skrytě manipulovat a fakticky rovněž reprodukovat patologické chování.
Izraelský historik Yuval Noah Harari na Světovém ekonomickém fóru v minulém roce varoval před „hackováním lidských bytostí“, které podle něj povede k narušení toho, co rozumíme pod slovem svoboda. Harari varoval i před umělou inteligencí a využíváním algoritmů: „Spoléhání se v rozhodování na umělou inteligenci může vést k tomu, že za nás budou rozhodovat algoritmy. V budoucnu by to mohlo znamenat, že algoritmus rozhodne o tom, kde budeme pracovat, koho si vezmeme nebo zda dostaneme od banky půjčku.“ Vedle toho je tu ještě další rozměr problému, kterým je oblast biotechnologií, jenž podle Harariho může vést k narušení lidské biologie. Zdá se, že filmová trilogie (která by měla brzy dostat čtvrté pokračování) Matrix od sester (bratrů) Wachovských nenápadně dostává reálné, a nikoliv jen filmové obrysy. Harari ale také poznamenal, že k takovému vývoji může dojít velmi nerovnoměrně – s důsledky jako je například vznik datových kolonií, a tedy nových prostorů nadvlády a závislosti.
Poslední příklad dává určitou naději a ukazuje, že komerční zneužívání dat, šmírování a nabourávání se do soukromí vadí stále více lidem. Společnost Facebook musela pozastavit (pozor, jen pozastavit) svůj záměr sdílet data z aplikace (a konverzací) WhatsApp, protože čelila masovému exodu uživatelů na jiné, alternativní platformy s lepší politikou ochrany dat a konverzací. Pasivní přístup nás všech k užívání internetu či spoléhání se na „prolobbované“ vlády a EU (které mají mimochodem svůj vlastní apetit na cenzuru), je za současného stavu věcí receptem na ne moc hezkou budoucnost digitální korporatokracie, ve které nás budou cenzurovat, sledovat a rozhodovat za nás multibilionové soukromé korporace, které budou vesele generovat zisky z našich stále více virtuálních životů. Znovu se tak potvrdilo, že potřeba alternativ je v dnešním světě obrovská. A to platí nejen v digitální oblasti…
(Text uverejňujeme v spolupráci s českým webovým časopisom !Argument)
