Historička umenia Věra Beranová píše v !Argumente 7. 3. 2021 o tom, ako pandémia mení umenie a ako umenie reflektuje pandémiu.
Je až k nevíře, jaké možné formy se v oblasti kultury a umění vyrojily, snad aby zachránily, co se zachránit dá. Každý druh umění má svou jedinečnou podobu a to ani nemluvíme o takových projevech, kde se kumulují různé druhy umění, což je pro poslední období stále typičtější. Už jsme zvyklí, že se zpívá a tančí, ale, že ten kdo zpívá a k tomu netančí v podstatě již neexistuje, a když mu to samotnému moc nejde, tak aspoň kolem něj rejdí celá eskadra pohledných tanečnic. Hledat společný klíč pro prezentaci tak rozdílných „uměleckých“ projevů je nesnadné a v podstatě také zbytečné v rámci záchrany toho, co ještě zbylo, ale na straně druhé, se otevírají dveře nového chápání a prezentování umění, doufejme v budoucnu.
V současnosti jsou na tom snad nejhůř, a to přes všechny možné dotace, tzv. živá umění, tedy ta, která jsou přímo, a to v tradičním slova smyslu, závislá na publiku. Dnešní svět, ale vůbec není tradiční, a tak tedy i publikum není v přímém kontaktu, ale v různých formách online. A tak si jistě mnozí kladou otázky: jsou to jen náhražky, nebo snad nové formy, které budou naprosto dominantní i v době, kdy to nebude nutností? Samozřejmě tuto skutečnost neobjevila pandemie, ale svým způsobem ji umocnila a možná právě na ni dramaticky poukázala. Těch různých forem, online, záznamů, specifických forem snažících se o zatraktivnění, o jiné vtažení publika, je mnoho. Tuto skutečnost si snad nejvíce uvědomují divadelníci.
Ilustrácia: Argument
Nabízí se zde především využití různých forem přenosu, jak v živém vysílání, tak prostřednictvím záznamu. O velkoformátové vystoupení se minulou sobotu, tedy 27. února pokusil projekt online nazvaný: Národ sobě, kultura tobě, který se uskutečnil v prostorách Národního divadla. Již podle názvu měl asi evokovat hrdinský náboj naší první scény. Představili se zde různí umělci různých žánrů, které měla spojovat snaha vyrovnat se a nerezignovat na současnou situaci. Recenzí a zamyšlení nad touto akcí bylo mnoho a v podstatě dost rozporuplných. Od poznámek, které poukazovaly na to, že ČT vysílala jen malou část celého programu, tedy asi dramaturgie nevěřila ve sledovanost tohoto programu, až po kritiku moderátorské dvojice.
V tomto případě se objevil i další problém takových akcí, a tím je spojení, či propojení odlišných druhů umění, žánrů, interpretů a v neposlední řadě mnohdy i úrovně. Pamětníci si jistě vzpomenou v této souvislosti na pořady Vladimíra Menšíka, Vladimíra Dvořáka, Jiřiny Bohdalové a dalších. Kritika se tedy snesla především na celkovou dramaturgii, nepromyšlenost, délku přenosu, který se realizoval na ČT art. Tento přenos v reálném čase se měl stát doslova vlajkovou lodí, demonstrací kulturní fronty v naší současné situaci, o čemž tak halasně do světa troubilo heslo Národ sobě, kultura tobě. S menší publicitou vyrukoval program ND Moravskoslezského u příležitosti 10 let muzikálu v Ostravě. Přímý přenos, který se uskutečnil také prostřednictvím České televize, nehledal za každou cenu nové formy a snad právě proto se setkal s velkým ohlasem.
Divadla tedy nemohou fungovat v pravém slova smyslu, bohužel se stále u jejich programu vyskytuje „nehraje se“ s dodatkem, že se neví, jak bude dál. Objevují se staronové formy, tak například divadlo na Vinohradech oprašuje „Vinohradské poslouchadlo“ čtení textů – Večery bez líčidel. Divadla se také jistě zamýšlí nad svou dramaturgií. Tak například Švandovo divadlo na pražském Smíchově uvádí hru s názvem, Když robot píše hru. Je výsledkem spolupráce nejen divadelníků, ale také MFF UK (Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy) a DAMU, kdy autorem textu, podle divadelníků, je asi z 90 % umělá inteligence.
Tento projekt vznikl k výročí 100 let od premiéry RUR Karla Čapka. Má tedy odpovědět na otázku, jestli umělá inteligence dovede napsat hru. Prezentace, jak jinak, může být online i s ambicí mezinárodní, kdy je připraven simultánní anglický překlad. Jistě je to zajímavý projekt, který bezesporu přispěje k atraktivnosti dramatického umění. V Galerie DOX má proběhnout 12. března diskuse, rozšiřující toto téma o otázky možného využití nebo také zneužití umělé inteligence. Otevírají se otázky, co se změní, do jakých oblastí se umělá inteligence promítne. V této souvislosti: Co na to umění? Co autoři, interpreti? Bude to znamenat rozšíření smyslu a poslání umění? Jak se projeví tento nový fenomén v rámci různých druhů umění?
V rámci svého výstavního programu představuje tato galerie bohužel zatím nepřístupnou výstavu nazvanou Vanitas. Jedná se v podstatě o staronové téma. Smrt, umírání, jak se odráží v současném výtvarném umění. Toto téma mělo v dějinách umění vždy své místo, tak jako v životě našich předků. Náš dnešní svět se mu však vyhýbá, vytěsňuje jej z našeho života. Bezesporu i toto téma má svou estetickou podobu. Výstava v Galerii DOX tak představuje téma, které bohužel, právě dnes, má svou aktuální podobu.
V oblasti hudební je naše současná situace zvlášť jedinečná. V rámci vážné hudby jsme se mohli setkat například z koncertem z obyváku, přenosu z netradičního prostředí jako je například pražské Technické muzeum, dokonce koncertování renomovaných umělců ve veřejném prostoru. Jde tedy o hledání forem nového zpřístupnění v podstatě zatraktivnění, zapojení vnímatelů, posluchačů. Jistě to není snadné u velkých těles, jako je například Moravská filharmonie Olomouc. Tady organizátoři volí v podstatě staronovou formu, jak jít posluchačům vstříc. Pořádají koncert na přání. Posluchači tedy v jistém předstihu vyberou z nabídky 9 skladeb 3, které jsou pak v určitém termínu přenášeny na webu, Facebooku.
Možná, že si mnozí (ty nejstarší ročníky) vzpomenout na některé programy v rozhlase, na kterých se podíleli posluchači, kteří vybírali skladby z různých hudebních žánrů. V rámci vážné hudby to byla řada koncertů na přání, od vážné hudby programu Anny Hostomské, až v poslední době se oživujících pořadů složených z narozeninových přání.
Proměny prezentace jsou také ve výtvarném umění, obecně ve výstavnictví. Dokonce se setkáváme s názorem že „výstava je historický formát“. Myslí se samozřejmě její klasické pojetí. Tedy vystavené exponáty, umělecká díla v určitém prostoru. V této souvislosti nejde jen o ty exponáty, ale o celkové prostředí, které vytváří celkovou atmosféru se smyslem podtrhnout jisté myšlenky/záměry vyplývající z vystavených exponátů.
Československé výstavnictví bývalo velmi úspěšné, především proto, že se již od druhé poloviny 50. let chápalo nejen jako prezentace vystavených exponátů, ale jako celková estetická výpověď. Vzpomeňme jen naše úspěchy na světových mezinárodních výstavách, jako byl Brusel, také to byla původní instalace Národní galerie a další. Bohužel je to dnes už jen historie. Můžeme se tedy ptát, jak se tradiční pojetí výstavnictví bude dále vyvíjet. U současné prezentace výstav, myšleno ve smyslu jejich přenosu online, nehraje svou úlohu jen technika, v podstatě ani ne tak prostředí, protože bohužel, přenos nemůže simulovat osobní kontakt. Může však jedinečně působit v online přenosech výklad doprovázející vystavené exponáty. Zvlášť, když se jedná o autorské komentované prohlídky.
Pod tlakem okolností se také mění prostředí využívané k prezentaci. Jistým nápadem je například využití prázdných oken kaváren, které mohou být oživeny především výtvarnou tvorbou, pod příznačným heslem: „Když nemůžete za uměním, musí umění za vámi“.
Se změnou počasí se otevírají i další možnosti. Umění ve veřejném prostoru, v ulicích, náměstích, zahradách. Tak například Museum Kampa otevírá své nádvoří návštěvníkům i kolemjdoucím. Je zde připravena výstava Petra Orieška a Kryštofa Hoška. K vidění je však pouze Hoškova monumentální plastika zobrazující ruku kostlivce se zdviženým ukazováčkem.
Poukázali jsme na proměňující se formy v prezentaci a reprezentaci různých druhů umění. Nejde však jen o formu, ale objevuje se také nová problematika, aktuálně reagující na současný stav, která má až existenciální podobu. Z dějin umění známe právě tyto situace, kdy umění svým způsobem reagovalo na drama své doby, bohužel se před tím našim současným uměním otevírá právě tato etapa.
(Text uverejňujeme v spolupráci s českým webovým časopisom !Argument)
