Podobné propagandistické perly vypudil nedávno ze své myšlenkové ulity Datažurnál Seznamu.cz. pod titulkem „Bylo za komunistů líp? Zjistili jsme překvapivá fakta a čísla“. Aby mě nikdo nemohl obvinit z překrucování tvrzení publikovaných pro jistotu v rubrice Zprávy, která neumožňuje čtenářské diskuse (což považuji za správné, protože kdo chce diskutovat, měl by být schopen napsat polemický článek a ne jenom pár výkřiků do virtuální tmy), uvádím jednotlivá tvrzení kurzívou jako citace:
– Většina potravin a zboží je dnes podle našeho přepočtu levnější a dostupnější. Levněji kupujeme i spotřební zboží. Zdražily naopak některé služby (lístek do MHD či svoz odpadu).
Potraviny a spotřební zboží jsou při prostém přepočtu skutečně mnohdy levnější. Obyčejný rohlík stával třicet haléřů a dnes obvykle 1,50, tedy jen pětkrát více, zatímco průměrné platy jsou desetkrát vyšší. Výběrové máslo stávalo deset korun, zatímco dnes se blíží k 50 Kč. I to je jen pětkrát dražší, takže pro člověka s průměrným příjmem vlastně levnější. Horší je to už s hovězí svíčkovou, která dnes stojí plus minus destkrát tolik než za komunistů. Zato se dobře shání, protože spusta lidí na průměrný příjem nedosáhne – a tudíž ani na svíčkovou… Nekvalitní oblečení vyjde i po přepočtu přibližně stejně. Kvalitní mnohem dráž. Stejné je to u bot, aut nebo elektroniky. Ta je ovšem mnohem lepší a dostupnější, než bývala za tzv. reálného socialismu (Komunismus u nás nikdy nebyl, ani reálný, ani nereálný, to už dnes málokdo ví. Komunismus, coby beztřídní společnost, ve které nebudou existovat peníze, se už naší generaci jevil jako pouhá utopie.) A aby ty automobily nebo elektronika nebyly po třiceti letech lepší! A že zdražily některé služby? Všechny! Od prádelen a čistíren přes taxíky až po ten svoz odpadků. A elektřina, plyn, vodné a stočné podražily v absolutních cenách až o 100 %, po přepočtu tedy až dvakrát.
– Jsme vzdělanější společnost. Ubylo lidí se základním vzděláním a přibylo lidí s vysokoškolským titulem. Stále více lidí se dokáže dorozumět cizími jazyky.
Pane bože, to je objev! Za první republiky bylo lepší školství než za Rakouska a za reálného socialismu byli lidé v mnoha směrech vzdělanější naž za první republiky. Zejména v technických disciplinách a přírodních vědách. V oblasti humanitních disciplin to bylo složitější, protože jejich výuka byla deformovaná politickými požadavky. Takže ano, dnes se naprostá většina mladších lidí domluví anglicky. Horší už to je s němčinou, francouzštinou a španělštinou – o ruštině ani nemluvě. Mladí také získávají tzv. druhou gramotnost – umí to s informačními technologiemi. Ale pokud jde o dějepis, zeměpis, literaturu či výtvarné umění a architekturu, tak co si nevygooglují, neznají. Neumí číst, čímž nemyslím, že jsou negramotní, ale většinou jim při čtení dělá problém chápat náročnější text a čím dál častěji neumí číst nahlas. O schopnosti používat spisovnou češčtinu ať už v mluveném či psaném projevu raději pomlčím. A že ubylo lidí se základním a přibylo lidí s vysokoškolským vzděláním? Ono to není jen o počtu, ale také o kvalitě. Stačí se podívat na televizní vědomostní soutěže, aby člověk zjistil, že mnohý mašinfíra či truhlář v důchodu si co do všeobecných znalostí s mnohým dnešním vysokoškolákem – dámy prominou – může vytřít zadek.
– Stavíme méně bytů. Žijeme na větším prostoru a snižuje se počet lidí, kteří bydlí v jednom bytě.
To je pravda. Ale také je pravda, že nové byty či domy se kupují hlavně na hypotéku a že mladí lidé se tak většinou zadluží na celý život. A pak stačí nějaká životní katastrofa, jako je dlouhotrvající nemoc, nebo ztráta zaměstnání či životního partnera, a postižený často přijde o nemovitost i o peníze a v extrémním případě končí jako bezdonovec. (Což bylo mimochodem za komunistů nemyslitelné.)
– Zvyšuje se věk, ve kterém se vdáváme (ženíme) a pořizujeme první dítě. Manželství vydrží méně než před rokem 1989.
Což není dobré. A pak se divíme, že se k nám hrnou imigranti s vysokou porodností – od přizpůsobivých, pracovitých a tedy vítaných až po ty nepřizpůsobivé a nevítané.
– Prodlužuje se věk dožití a přibývá lidí v důchodovém věku.
A to je dobře, nebo špatně? Pro seniory jistě dobře, ale pro společnost, která se o ně mnohdy nedovede odpovídajícím způsobem postarat, nepochybně špatně. Za socialismu se důchody pohybovaly kolem 60 % platu, dnes kolem 40 %. A doplatky za léky, které důchodce udržují při životě, bývají nejen vysoké, a leckdy až neúnosné. Za komunistů nebyly žádné.
– Kouříme více cigaret a pijeme o něco více alkoholu.
Musím se zase ptát – to se chlubíme, nebo si stěžujeme? Je vyšší spotřeba cigaret projevem vyšší životní úrovně, nebo pseudořešením neuspokojivé životní situace kuřáků a pijáků? Na to neumím odpovědět, ale jedno vím jistě, že jde o dost tristní výsledek nejrůznějších antikuřáckých a protipijáckých kampaní a opatření, které zbytečně spolykaly spoustu peněz z veřejných rozpočtů.
Takže kdy bylo líp? Za komunistů, nebo za kapitalistů? Jak kdy a jak komu, říkám já. A dodávám, že podle mého názoru je celková bilance téměř třiceti let budování kapitalismu v Čechách a na Moravě dosti bídná. Nebo alespoň neuspokojivá. Tedy až na výrazné zlepšení v oblasti lidských práv. Skrytá cenzura sice stále existuje a BiS leckomu odposlouchává telefony, ale z politických důvodů se už nikdo nezavírá. Což je jistě super. Ale má nám to stačit?
Já si myslím, že ne.
Má vlast je dosti zvláštní země.
Máloco se v ní utají.
Propaganda ji léčí zevně,
člověk se jí však nenají.
