Zestátňování železnic, zrušení privatizace pošt, obnova studijních stipendií a podpory bydlení pro mladé, to všechno jsou témata, která labouristům přivádějí voliče. Sbližování preferencí hlavních volebních rivalů nemusí zabrzdit ani teroristický útok v Londýně, přestože lidé pak spíše stojí za vládou. Jenže kabinet Mayové čelí odhalení, že chtěl zamlčet informace o pokračujícím přílivu saúdských financí pro džihád v Británii.
Jeremy Corbyn na archívnej snímke.
Foto: Global Justice Now / Flickr
Největším překvapením nadcházejících britských parlamentních voleb je nepochybně reakce voličů na autentický levicový program, kterým labouristé pod vedením Jeremyho Corbyna nahradili dosavadní „střední cestu“. Ne všem se to líbí, někteří staří straníci se prý od labouristů odklánějí, ale je více než dost mladých, kteří je nahrazují.
Po další vlně londýnských atentátů se pozornost pochopitelně přesunula k tématům bezpečnosti. Pokusy premiérky Theresy Mayové zmocnit se tématu prohlášeními, že „teď už toho bylo dost“ a je třeba proti teroristům přitvrdit, však vyzněly jako šlápnutí na hrábě. Corbyn připomněl, že během pěti let, kdy Mayová vedla ministerstvo vnitra, snížila stavy policie o 20 tisíc osob a vysmívala se bezpečnostním profesionálům, že planě straší.
Ještě hůř pak vyznívá čerstvé zjištění listu Guardian, že vláda zakrývá, kde je skutečný zdroj terorismu. Vláda ještě za premiéra Camerona zadala šetření, z jakých zahraničních zdrojů jsou financovány džihádistické skupiny v Británii. Dalo se však tušit, jak to dopadne. Když začalo lézt ven, že v pozadí jsou saúdskoarabské zdroje, postup studie se zastavil a zjištění jsou utajována.
Corbyn premiérce připomněl její prohlášení po předchozím teroristickém útoku na London Bridge, že boj proti teroru „bude vyžadovat velice obtížné a často zahanbující rozhovory“. Radí proto začít se Saúdskou Arábií a dalšími státy Zálivu, které financují a rozdmychávají extrémistickou ideologii. Nebo to premiérka nemyslí vážně s utnutím financí pro teroristické sítě ISIS a další? S tím už si nelze zahrávat. Je toho dost na odstoupení.
Vraťme se ale k předchozímu trendu posilování voličského zájmu o labouristy. Kde se vzal? List Guardian v komentáři Johna Craceho píše: „Corbynova Labour party zjistila, že moudra nashromážděná za posledních 15 let jsou k ničemu a že řeč bez kliček, o morálce a s ryze socialistickým přístupem k fundamentálnímu hodnocení stavu země, nemusí skončit politickou katastrofou.“
Co tedy volební manifest Labour party nabízí?
Mladé lidi si získal hlavně návrhem na odstranění školného na univerzitách a na obnovení státních sociálních stipendií, které konzervativní vláda právě zrušila. Další stipendia by měla být nabídnuta juniorům (16 – 18 let) z horšího sociálního prostředí, pokud si chtějí doplnit vzdělání. A všem školákům obědy zdarma (aspoň ve škole ať si jsou všichni rovni).
Přímo do ohně volebního boje míří zásada, že v politice zaměstnanosti musí mít přednost hospodářský růst, pracovní místa a prosperita před „falešnými hesly omezené imigrace“. Británie musí i nadále ctít ducha přijatých mezinárodních smluv a morální závazek přijmout spravedlivý díl uprchlíků. Studenti musí být v každém případě vyňati z imigračních limitů, ale udeřit je třeba na falešné vysoké školy. Nicméně pro pracovní imigraci je zmiňována i sada regulačních nástrojů, jako je souhlas pro zaměstnavatele, pracovní povolení a vízum.
Pro příjmy pod 80 tisíc liber ročně (100 tisíc korun měsíčně) nevzrostou daně z příjmu, DPH či platby na zdravotní pojištění. Lze to číst i tak, že nad touto hranici bude třeba přitlačit. Valorizace penzí zachová „trojitý zámek“, tedy podle inflace, růstu mezd nebo aspoň o 2,5 procenta ročně. Po korporacích se bude chtít „trochu víc“, ale britská daň z příjmu organizací bude i nadále patřit k těm nejnižšími mezi vyspělými ekonomikami.
V oblasti veřejných financí přichází Corbyn se zajímavým manévrem, a sice s praktickým rozlišením běžných a investičních výdajů státního rozpočtu. Zatímco u běžných výdajů je stoupencem vyrovnaného hospodaření v horizontu pěti let (konzervativci odsouvají vyrovnaný rozpočet nejméně o dva roky dál), k investičním výdajům je třeba přistupovat jinak. Měla by se do nich zapojit nová státní investiční banka, která by překlenula neochotné úvěrování komerčních bank a poskytovala dlouhodobé financování projektů s vysokým zapojením vědy a výzkumu.
Práci by mohly přinést také velké investiční programy jako je výstavba milionu bytů ročně, z toho 100 tisíc městských a obecních, aby se vyřešila bytová krize vzniklá za konzervativců. Nabyvatelé prvního bydlení by měli nárok na státní podporu. Přírůstky soukromého nájemného se mají omezit. Nelze prodávat obecní byty, dokud není náhrada za sociální bydlení. Vrátit by se měly výhody pro bydlení nejmladších (18 – 21), které zrušila konzervativní vláda.
Program labouristů dále počítá s plněním přijatých klimatických cílů a přechodem na nízko-uhlíkovou ekonomii. Zakáže frakování ropy a plynu, soustředí se na obnovitelné zdroje, zpřísní kontrolu znečišťování ovzduší.
Někde Corbyn ustoupil. Volební program slibuje i podporu dalších jaderných zdrojů. Obsahuje také závazek dávat 2 procenta HDP na obranu a modernizovat za to jaderné rakety Trident. V debatě však Corbyn odmítal představu, že by jednou musel to jaderné tlačítko zmáčknout, takže jde jen o taktický ústup.
Zestátňování je v programu také. První na řadě jsou železniční společnosti, jejichž privatizace byla jasná chyba. Jízdné má být zastropováno. Zvrátit je třeba i nesmyslnou privatizaci poštovní služby. Také energetický systém by se měl připravit na přechod do veřejného vlastnictví.
Na zdravotnictví musí připlatit ti bohatší, proto je třeba zrušit horní limit pojistného pro Národní zdravotní službu. Analýza listu Guardian uvádí, že by se to týkalo jen 5 procent osob s nejvyššími příjmy, a klade si otázku, zda by to stačilo na potřebné doplnění rozpočtu. Ať už to dopadne jakkoliv, první, komu by to mělo podle labouristů pomoci, jsou praktičtí lékaři.
Klíčová otázka Brexitu je v mlhách, proti nedávno schválenému plánu premiérky Mayové pochopitelně zatím nemohlo nic vzniknout. Ale je tu jasný rozdíl mezi názorem premiérky, že „než špatná smlouva, raději žádná smlouva“ a názorem šéfa opozice, že „žádná smlouva je nejhorší smlouva“. Labouristé považují za prioritu zachovat přístup na společný trh a celní unii. Požadují také garanci existujících práv osob z EU v Británii a Britů v EU. Proto stávající „bílou knihu“ dojednaných jednacích priorit odmítají a vytvořili by novou.
Uverejnené v spolupráci s českým názorovým portálom Vaševěc.cz
