Kdyby hloupost nadnášela, létal by slovenský ministr zahraničních věcí jako holubička, je celý titulok článku Jiřího Vyvadila, na úvodnej snímke, ktorý vyšiel na na Vaševěc.cz 23. 2. 2020. Poučné čítanie.
Na Slovensku je zřejmě ideologicky nejbigotnější vláda od vzniku samostatného Slovenska. Výroky jejich ministra zahraničních věcí Ivana Korčoka, vášnivého rusofóba, že je pro Slovensko potřeba opustit V4 a dělat více proevropskou politiku, mě přivedlo k zamyšlení, jaké rozložení politických sil je ve třech nejsilnějších evropských zemích, které jsou zároveň státy západoevropskými a kdo vlastně je echt proevropský.
V Německu je aktuální stav preferencí stranického rozložení dle Polls of Poll následující:
CDU/CSU 35%
Zelení 19%
SPD 16%
AFD 9%
FDP 8%
Linke 8%
Jak známo správný probruselských čili evropský pohled je podle mnohých a zřejmě i jmenovaného slovenského ministra ortodoxně euroatlantický, protiruský a protičínský.
No, řekl bych, že Německo Angely Merkelové je momentálně kritizováno jak předchozím prezidentem Trumpem, tak současným prezidentem Bidenem, tak i Kongresem za to, že odmítá odsouhlasit zrušení dostavby ropovodu Nord Stream II. Stejně tak tento postup jako ohrožování „Západu“ kritizuje Polsko a země Pobaltí. Angela Merkelová rovněž pevně podporuje hospodářskou spolupráci s Čínou a byla jednou z hlavních tváří podporující investiční dohodu mezi EU a Čínou. A přes různé dílčí názory tyto pohledy sdílí většina německé politické scény. Takže asi tak.
Francii čekají příští rok prezidentské volby. Stav preferencí jednotlivých prezidenských kandidátů pro 1. kolo je následující:
Le Penová Národní shromáždění 26%
Macron Republika v pohybu 24%
Berhand Republikáni 15%
Melanchon Nepokořená Francie 10%
Hidalgová Socialisté 8%
A pro druhé kolo to vypadá na účast Macrona a Le Penové a podle zatímních předběžných výsledků by druhé kolo se ziskem přes 30 % vyhrál Macron nad Le Penovou.
Z hlediska přísných kritérií slovenského ministra zahraničí je Francie ještě méně proevropskou a dokonce euroatlanticky skeptickou. Spolupráci s Ruskem a dialog opakovaně požaduje Macron a kdyby zvítězila vlastenka Le Penová, pak její hnutí má dokonce podepsánu spolupráci s Putinovým Jednotným Ruskem. Totéž se týká spolupráce s Čínou, kterou Macron společně s Merkelovou podporuje, a to nejen v oblasti ekonomiky, ale i v klimatických otázkách. A to nemluvím o tom, že na nedávné Mnichovské konferenci opět volal po převzetí odpovědnosti Evropy s cílem větší samostatnosti na USA.
Ještě zajímavější je situace v Itálii. Jak známo nově zvolený italský premiér Mario Draghi jako bývalý šéf Ev ropské centrální banky je nepochybně v ekonomickém slova smyslu jednoznačně proevropský. Potud by slovenský ministr zahraničních věcí mohl jásat. Problém je v tom, že zrovna Itálie nikdy našimi bruselany nebyla pokládána za příklad protiruského a protičínského evropanství a snad ještě závažnější fakt je, že vláda je podporována jak euroskeptickým Hnutím 5. hvězd, tak tvrdě protimigrantskou a nacionální stranou – Salviniho Ligou.
A podíváme-li se na aktuální stranické preference, je z nich patrný jeden důsledek. Spojuje je touha po rozdělení velkého balíku 200 mld. euro, který Itálie získá, ale společnost ideí je prakticky nulová.
Čili :
Liga 24%
Demokratická strana 19%
Bratři Itálie 17 %
Hnutí 5. hvězd 14%
Vzhůru Itálie 8%
Jedině Bratři Itálie nejsou součástí koalice, ale naznačené trendy ukazují, že pokud by se konaly předčasné volby, nastane klasický parlamentní boj každý proti každému.
Takže nevím, kde by slovenský ministr zahraničních věcí chtěl nalézt tu pravou proevropskou zemi.
Mně naopak se docela líbí, že Evropa dostává rozum a klíčové země chtějí věci posuzovat více nezávisle na USA…
Trochu to trvalo.
