Pustošíme Zemi, a víme to. Na nejvyšší úrovni okázale jednáme o oteplování Země, ale pokračujeme v útočné adaptivní strategii. Vyrábíme stále více osobních automobilů, zbraní a letadel. Víme, že Zemi musíme chránit před nenasytnou globální kulturou, že potřebuje ústavu, která by ji přiznala faktickou i právní subjektivitu. Když se však filosofický návrh Ústavy Země objeví, intelektuální veřejnost zarytě mlčí. Čeho se bojí, proč se nepřidává, koho zájmy dnes hájí?
V básni Země mluví Viktor Dyk už téměř před sto lety napsal:
„Jak možno kletý čin provésti vědomky?
Sebe jsi zradit moh. Ale své potomky?
Dokavád dýchal jsi, proč ses vzdal?
Čeho ses bál?“
Děsíme se terorismu, migrace lidí a národů, ale zbrojíme na světovou válku, dál vedeme předem prohranou válku se Zemí. Děsíme se zastavení ekonomického růstu, ale neděsíme se hrozby, že lidská kulturní epopej může skončit. Jsme nedostatečně vzdělaní, nepřemýšlíme, bojíme se jen toho, co nám namlouvají služebná média.
Poslední klimatický summit v Paříži alespoň naznačil, že téma přírody se stává předmětem globálních politických úvah. Také hlava katolické církve papež František, riskující všeobecné nepochopení, vyzval v encyklice Laudato Sí k péči nás lidí o společný planetární domov. A to nikoli jen na základě víry, ale v plném souladu s poznatky vědy.
Je ještě čas? Změnu predátorského paradigmatu na paradigma biofilní musíme zahájit okamžitě. Nepůjde totiž o hledání nového sociálně politického uspořádání, tj. např. toho, co bude po kapitalismu. Sociálně spravedlivé společenské systémy a novou etiku mohlo lidstvo hledat v období, kdy nebylo existenciálně ohroženo. Na zpustošené a ohřívající se Zemi dnes potřebujeme zajistit naše biologické přežití. Čeká nás bolestivý sebezáchovný obrat jak v lidském vzdělání, tak v adaptivní strategii našeho biologického druhu.
Pyšníme-li se vyspělou racionalitou, měli bychom pochopit, že nemáme jinou Zemi než tu, kterou nám přirozená vesmírná evoluce uchystala. Své biologické nastavení, které nás kdysi učinilo lidmi, změnit pochopitelně nemůžeme. Ale můžeme a musíme zachránit svůj domov, obyvatelnou planetu. Musíme se zbavit kdysi přijaté protipřírodní orientace kultury a přijmout nejvyšší zákon respektující subjektivitu Země.
Filosofický koncept Ústavy Země, který byl před rokem uveřejněn, vyzývá vědce, právníky, politiky i všechny odpovědné lidi k uznání práv a ničím nepodmíněné hodnoty naší planety. Vyzývá nás k tomu, abychom prozřeli, pochopili širší souvislosti, vědomě neničili domov našim potomkům.
Viktor Dyk výše citovanou báseň uzavírá varovnými slovy:
„Opustíš-li mne, nezahynu.
Opustíš-li mne, zahyneš!“
Filosofický návrh Ústavy Země je dostupný na webových stránkách www.ustavazeme.czwww.earthconstitution.eu
SÚVISIACE:
Filosofický koncept Ústavy Země Ústava Země Důvodová zpráva
Josef Šmajs vydal Ústavu Země. Vojtěch Vomáčka: Země jako subjekt práv?
Ústava Zeme – vyjadrenie osobností
Ďalšie články: JOSEF ŠMAJS
