Kampaň za vykroužkování povedených politických ptáčků byla před třemi lety jakýmsi souputníkem do nekonečna jdoucí iluzivní vize, že nové zboží rovná se lepší zboží. Jenom ale tentokráte v politické rovině, kde infantilita přemnoha občanů bohužel potvrdila (a už brzy zase potvrdí) poučky z marketingu, že prací prášek, motorová pila nebo partajní program jsou pouhopouhé zboží. Stejná linka. Trh.
Z uvažování, jež nepřesahuje „pěnu dní“, se zrodila nikoliv Venuše, nýbrž VéVéčka a nová česká vlna – politického, ekonomického a sociálního – marasmu. Marasmu postaveného na strašlivé nezralosti naší občanské pospolitosti a dovezeného na nosiči pravicové „trojkolky“.
Nejspíše dobře míněný, originální, ovšem značně přeceňovaný plán kroužkovat nominanty z ocasů kandidátek proměnil složení bezmála čtvrtiny Sněmovny a odrovnal asi šestinu předáků. Tudíž se stala územ vznosná slova o kroužkovací revoluci. Leč daný záměr zaprvé obsahoval něco vnitřně blízkého „meditacím“ o novosti coby záruce mravnosti, zadruhé k ozdravení veřejného života skrze „ty slušnější“ zjevně nedošlo. Nemohlo dojít.
Buďme však spravedliví: dolní komoru aspoň opustili lidé morální a intelektuální úrovně Ivana Langera. Druhdy „Prince ODS“, nyní nekandidujícího, byť nápadně (i když typicky „sofistikovaně“) mediálně aktivního. Činného skoro jako Mirek Topolánek, jenž onehdy zatoužil vyrazit s Václavem Klausem alias „Dědkem“ na barikády…
Jenže to je asi tak dohromady všecko. Vanutí dechu jednoduchých řešení přivedlo totiž na scénu také „holky z kalendáře“. Do Sněmovní ulice přicházely na inzerát, možná na telefon…
Paměťovou stopu oněch již bohužel opět zapomínaných okolností řádných voleb právě oživuje z voleb předčasných smrtelně bledá, léta hodně partokratická ódéeska. Systematický nepřítel veškerých druhů individualismu, co se jí nehodily do krámu. Její činovníci se momentálně rvou o pár posledních míst při dost možná „poslední štaci“ partaje a volají občany do zbraně.
Tlachají o obraně demokracie, žvaní o střední třídě, zajímavě toliko o kroužkování. Kroužkování pro domo sua, rozumí se. Na prvním místě pak excelují uchazeči z nevolitelných míst, jimž chtěli ostatní zákonodárci v kuloárech Sněmovny vybudovat kolébku z korintského mramoru, aby se nezapomnělo, kdože je místní dobrý rodák.
Na tohle všechno mě upomněl požadavek jistého periodika, abych napsal článek, v němž stručně čtenářům objasním, k čemu je kroužkování vlastně vhodné a jak se „všelék“ aplikuje. Vpravuje do nemocného státního organismu. Shodou okolností se mě na to skoro v totožné chvíli ptali i další voliči. Takže pro všechny, kteří by v tom chtěli mít konečně jasno, sděluji, co jsem nosného našel ke kroužkování:
„Kroužkování je pomocná specializovaná vědecká činnost, jíž lze jednoduše popsat jako evidenční značkování ptáků (týká se ptáků žijících divoce i chovaných v zajetí buď v zoologických zahradách, nebo i hospodářsky) a letounů. Tato činnost pak slouží zoologům, a z nich zejména ornitologům, k podrobnému výzkumu života jednotlivých ptačích druhů. Byly to právě ornitologické kroužky, které v minulosti vědcům objasnily systém pravidelné ptačí migrace a další nejasnosti z jejich života.“
Pouhý odlehčený příměr, ale vcelku sedí, ne?
Článek vyšel v Britských listech
