JINÁ ZEMĚ, JINÉ VOLBY

Nedělní parlamentní volby na Ukrajině budou důležitější než ty předešlé. O tom, kdo bude premiérem, rozhodnou poprvé poslanci, a ne prezident. Těžko bychom si dokázali představit, že by byl v předvečer červnových voleb slovenských poslanců vyvěšen na pódiu předsednictva Národní rady obrovský transparent na podporu jedné politické strany. V případě ukrajinské Nejvyšší rady tomu tak je. Ne každému se to líbí: protože transparent podporuje blok bývalé premiérky Julie Tymošenkové, poprali se o něj před kamerami dva poslanci. Ten druhý patřil ke straně Naše Ukrajina, tedy straně prezidenta Viktora Juščenka. Což symbolicky ukazuje, jak rozpolcená je oranžová koalice, která před rokem zvítězila v prezidentských volbách. Rozpory v oranžovém táboře V oranžovém táboře od počátku neexistovala jednotná představa, jak naložit s vítězstvím. Expremiérka sepsala seznam 3,5 tisíce podniků, které měly být reprivatizovány. Juščenkova skupina měla jiný názor: do současné doby bylo vráceno Fondu národního majetku – což je eufemismus označující přípravu na privatizaci do jiných, přátelštějších rukou – 190 podniků. Rozpory v oranžovém táboře však nelze chápat jen jako otázku sporu o privatizaci. Prestiž oranžových byla nalomena celým výkonem vlády. V zásadě středová Strana regionů – tedy modrých – poraženého prezidentského kandidáta Viktora Janukovyče, má velmi výhodné postavení. Více než dvanáctiprocentní růst HDP se loni smrskl na 2,6 procenta. Devítiprocentní růst v zemědělství spadl na nulu. Minulý týden ministerstvo ekonomiky ohlásilo, že pro letošek očekává růst 2,8 % a inflaci 11,6 %. Hned po volbách, od 1. dubna, se očekává zdražení plynu o 50 %, začátkem září o dalších 30 – 45 %. A Turkmenistán hrozí zastavením dodávek plynu, protože Ukrajina neplatí. Na 10. dubna plánují horníci z uhelných šachet stávku. Není divu, že v nedělních volbách by podle výzkumů volebních preferencí, které nabízí přiložená tabulka, měla zvítězit právě Strana regionů. Nedělní hlasování Přípravě voleb je věnována velká domácí i zahraniční péče. Kandiduje 45 stran, které zaregistrovaly celkem 7 639 kandidátů. Z nich 1 459 (19,1 %) představují ženy. Rozpočet na volby je 700 milionů hryven (hryvna je necelých pět korun). Ze zahraničí je očekáváno 2665 pozorovatelů, a to jak ze západních zemí, tak i ze Společenství nezávislých států a dalších. Dá se očekávat, že postoje přizvaných expertů budou hodně odlišné. Už teď se nahlas mluví o některých tazích, které by se mohly na výsledcích podepsat. Nedělní hlasování skrývá i objektivní problémy. Volební lístek do Nejvyšší rady je jednoduchý – obsahuje pouze jména stran, nikoli kandidátů. Jenže lístků je více: poprvé půjde o všeobecné volby, tedy nejen o volby poslanců do ústředního parlamentu, ale i do místních zastupitelských orgánů či volbu starosty Kyjeva. Experiment ukázal, že vyplnění hlasovacích lístků bude trvat nejméně 15 minut. Protože se pokusu účastnili studenti vysokých škol, lze u většiny voličů očekávat větší časové nároky – a tedy i fronty před volebními místnostmi. To by mohlo leckoho odradit a snížit tak slibovanou devadesátiprocentní účast. Slibovaná účast i ostrost kampaně naznačují, že se bude rozhodovat o mnohém. Kompromis před třetím kolem prezidentských voleb, který vynesl k moci Juščenka, změnil prezidentskou republiku na parlamentní: poslanci vyberou vůbec poprvé premiéra, na něhož (a na parlament) se přesune celá řada pravomocí, které má v současnosti prezident. Však také Juščenko dává najevo, že by si přál novu ústavu, která by mu pravomoci vrátila. Nic nenasvědčuje tomu, že by mu sílu k této změně mohl dodat v neděli zvolený parlament. A tak veřejně uvažuje o možnosti vypsání referenda. Možné koalice Poslanec Taras Černovin, syn zakladatele ukrajinské nacionalistické organizace Ruch, kandiduje za Stranu regionů, tedy modré. Podle jeho slov probíhají jednání o povolební koalici mezi všemi stranami. Ovšem nikoli na nejvyšší úrovni, protože vedení stran se v předvolební kampani nemohou kompromitovat. Za nejpravděpodobnější pokládá vznik centristické koalice vedené modrými na čele s Janukovyčem. Na druhém místě pravděpodobnosti je prý vznik velké koalice modré Strany regionů a bloku oranžových Naše Ukrajina s premiérem Aleksejem Jacenjukem, současným ministrem ekonomiky. Nevýhodou velké koalice by bylo, že by neměla jednotnou koncepci ekonomického rozvoje. Výhoda by spočívala v tom, že by nvzniklo jinak očekávané napětí mezi prezidentem a parlamentem. Zároveň by pravděpodobně prezident zmírnil své útoky na ústavu. Poslanec Oleksandr Zadorožnij připomíná, že ať dopadnou volby jakkoliv, ukrajinská opozice bude mít zájem na ekonomickém úspěchu – „všichni poslanci jsou přece podnikatelé“. Referendum o změně ústavy pokládá za nesmysl. Za nejpravděpodobnější pokládá vytvoření levicové koalice vedené modrými. Podle expremiérky Julie Tymošenkové existují tři témata, která údajně štěpí Stranu regionů a její blok: status ruštiny, vstup do NATO a vztahy s Ruskem. „Naše politické síly se liší něčím zcela odlišným – osm let se snažím rozdělit siamská dvojčata – kapitál a moc. Strana regionů, to je klasický příklad korporace se svou infrastrukturou a s miniarmádou!“ To jsou věty političky, nazývané ,,plynová princezna“ – s narážkou na to, jak vznikl majetek nejbohatší ženy na Ukrajině. Výběr mezi východní a západní orientací Na konferenci o povolební koalici a zahraniční politice, kterou pořádal minulý čtvrtek ukrajinský Ústav zahraniční politiky a Diplomatická akademie Ukrajiny, byly volby chápany jako výběr mezi východní a západní orientací Ukrajiny. Přičemž řečníci jednoznačně upřednostňovali západní vektor, tedy vstup do NATO a EU. Z úst ředitelů nejrůznějších ústavů strategického výzkumu padaly návrhy na zestátnění ruského Lukoilu, tvrdá slova o ruské koloniální politice v případě konfliktu kolem prodeje mléka, o ruském vydírání v době jednání o ceně plynu a podobně. Navíc si řečníci stěžovali, že politické strany ve volebních kampaních neprosazují vstup do NATO. Sami však připomínali výzkumy, podle nichž je více než 60 % Ukrajinců v této otázce proti. Pro je mírně přes 30 %. Na konferenci byl patrný jev známý z USA: společenskovědní pracovníci byli plni emocí, návrhů na ideologicky jednoznačná řešení, kdežto kádroví diplomaté vyzývali k opatrnosti a ke kompromisům. Symbolem zápasu o zahraničněpolitickou orientaci je spor o ruštinu. Podle slov Grigoreije Perepelici, ředitele kyjevského Ústavu zahraniční politiky, je zcela nepřípustné ,,quebecké“ řešení ukrajinského problému – dvojjazyčnost kanadského typu by znamenala překlad hymny do ruštiny a ohrozila by celistvost země. Ne zcela přesná představa Představa, že je snad Ukrajina rozdělená na dvě části, na Rusy a Ukrajince, není zcela přesná. Na Ukrajině lze z hlediska etnicko-jazykového nalézt tři skupiny lidí. Ukrajince hovořící pouze či převážně ukrajinsky, Rusy hovořící pouze rusky a Ukrajince hovořící převážně rusky. Výsledkem této směsice je, že běžně můžete vidět v ukrajinské televizi rozhovor s politikem, umělcem či sportovcem, kdy moderátor důsledně klade otázky v ukrajinštině a tázaný odpovídá rusky. A ruské kanály, přijímané v Kyjevě, mají program rusky a reklamu ukrajinsky. Na Chresčatiku, ústředním bulváru Kyjeva, se minulou sobotu konal mítink kandidáta na kyjevského primátora Vitalije Klička. Tento populární bývalý mistr světa v boxu patřil k architektům Juščenkova vítězství v zápase s modrými. V předvolební brožurce najdete jeho fotografii s Juščenkem, Billem Clintonem, Muhamadem Alim a podobně. Jakýkoli snímek s ruským politikem či sportovcem chybí. Předvolební Kličkovo vystoupení bylo bojovné: pětina Ukrajinců pracuje v zahraničí, nikdo nechce přijít na stůl hladového chirurga, který bere měsíčně pouze 800 hryven, tajný městský rozpočet skrývá jak oficiální, tak stejně velké peníze v šedé zóně, korupce je všudypřítomná. Kličko mluví bez papíru a se zápalem. Prostě lev v ulicích. A mluví rusky. Největší omyl ukrajinské politiky je hledání čistého, konečného řešení jazykové a zahraničněpolitické orientace. Usilovat o jednosměrnou politiku pro zemi, která hraničí s Evropskou unii a zároveň má více než 1 500 kilometrů hranic s Ruskem, je nesmysl. Hranici, která bývala administrativní a umělá: není zlovůlí ukrajinských Rusů, že jsou Rusy. Vždyť Krym byl připojen k Ukrajině až v polovině 50. let minulého století. Tedy v době, kdy generálním tajemníkem komunistické strany byl Ukrajinec Nikita Chruščov. Romano Prodi ještě ve funkci předsedy Evropské komise v jednom z projevů připomněl, že ,,genius zakladatelů (unie) spočíval v přetváření mimořádně vypjatých politických ambicí (…) do celé řady konkrétnějších, téměř technických rozhodnutí“. Kdyby dnes v Bruselu seděly osobnosti formátu zakladatelů unie, jistě by kyjevské vyjednavače upozornily, že snaha o členství v EU vyžaduje, aby se také snažili o něco podobného. A to především v politice vnitřní. V geografické poloze i dvojjazyčnosti Ukrajiny je nutné hledat výhodu, ne důvod sváru. Autor je spolupracovníkom týždenníka Slovo