Za sebe se stydí náměstek předsedy vlády České republiky a ministr financí Babiš, stydí se expremiér Fischer, europoslanec Telička, europoslanec Štětina, stydí se exministr a europoslanec Füle, jsou jich snad desetitisíce, v široširé čarokrásné České republice.
Na obrysy této republiky od Aše po Jablunkov nechává ak. soch. David Černý čůrat své sochy na pražské Kampě – dva kinetické nahé chlápky!
I oni se snad při tomto platonickém aktu na veřejnosti a všichni další, živoucí – stydí, že ve své době byli členy KSČ nebo KSS. Někteří dokonce byli v očistných prověrkových komisích po 21. srpnu 1968 a jiné, ne sebe, odhodlaně vylučovali z komunistické strany.
Zdá se, že od Prahy a dále již vzplanul krutý předvolební třídní boj, nikdo si nebere servítky; dneska vyjel předseda vlády Bohuslav Sobotka na svého náměstka Andreje Babiše. Odpověděl na jeho útok dělovou ranou, že by Sobotka chtěl po volbách vládnout i s komunisty. Sobotka nelenil: Vždyť já jednoho komunistu již ve své vládě mám, je to právě Andrej Babiš, který byl v normalizační KSČ. A o kterém se rozvířilo dokonce podezření, že byl spolupracovníkem StB.
Takové špinavé prádlo perou i lidé, kteří se zasloužili v duchu tzv. Bohumínského usnesení o zákaz, aby ČSSD spolupracovala s KSČM a sbratřili se s těmi, kteří odhodili členské legitimace KSČ a střemhlav se i s nimi chopili neviditelné pracky trhu.
Příliš jim nevadilo, že jiní často velmi blízcí kradli, loupili, někteří dokonce vraždili, ostouzeli na životě jiné, jenom aby sami zbohatli.
To, že se nyní po převratu, který si nazvali sametovou revolucí, stydí za své členství v komunistické straně, je jenom jejich nestoudná úlitba peklu, z něhož povstali, v jehož jménu lustrovali. Nenáviděli a bili kolem sebe hlava nehlava.
Nad své urousané dlouhé stoly svého vládnutí si zavěsili dokonce i portrét TGM a jeho výrok Nebát se a nekrást. Nebo nic nenamítali proti tomu, že jiný, s ním nesrovnatelný, zcizil a přisvojil si biblický výrok a výrok Mahatmá Gándhího, o tom, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Od počátku však nestoudně zvedají své prašivé hlavy. A bubnují hřmotně na poplach, hlavně proti nenáviděnému Rusku, kteroužto láskou k SSSR se ještě včera zaštiťovali.
Kde a kdy bude těmto farizejům u stříbropěnné Vltavy definitivní konec?
Netroufám to odhadnout, právě jsem se s jedním takovým na ulici potkal… Domnívá se, že stav je trvalý, vytrvalý…
Každá korunka – ale i euro – jsou dobré…
Ilustračné foto: Autor
Kresba autora: Radek Fetters
