Je smutné, že se kvůli záplavě vysloveně nesoudných a ignorantských komentářů jak na sociálních sítích, tak v českém tisku, nemohu dostat k samotné kritice některých názorů Noama Chomskyho, jež je potřebná stejně jako v případě každého významného společenského kritika.
V českých mediálních kruzích pravděpodobně „vede“ příspěvek jakéhosi Jandourka v bulvárním časopise Reflex, jenž Chomskyho nazval „breptou a žvanilem, který možná rozumí nějakým písmenkům“ ZDE.
Řada neinformovaných hlasů opakuje nařčení zkrachovalého politika a stoupence extrémní republikánské kliky ve Spojených státech Alexandra Vondry o tom, že profesor Chomsky na svět nahlíží z „bostonských kaváren“ či jinak z „tepla své kanceláře na MIT“. Někteří diskutující na sociálních sítích pak přirovnali Chomskyho politické postoje k extremním politickým stanoviskům Václava Klause, třeba Jindřich Šídlo: „Hezký je, že Chomsky říká vlastně totéž, co Václav Klaus”, další pak navrhovali, aby americkému filosofovi, když začne hovořit o filosofii a politice, svázali ruce a dali pásku přes ústa.
Pražský kavárenský novinář Petr Weiss pro změnu Chomskyho nazval „americkým Petrem Hájkem“ (ano tím Hájkem, který coby silný kuřák tvrdí, že kouření není zdraví škodlivé, a který na svém konspiračním webu poskytuje prostor zuřivému antisemitovi Adamu B. Bartošovi) a jeho vyjádření o disidentech označil za variaci na prohlášení ministryně Válkové o tom, že za protektorátu se tu nikomu nic moc nestalo ZDE,
Weiss navíc Chomskyho lživě obviňuje z „popírání zvěrstev polpotovského režimu v Kambodži“. To ovšem bylo dávno spolehlivě a do písmene vyvráceno s tím, že Chomsky byl zpočátku skeptický vůči zprávám západních médií o zločinech Rudých Khmérů proti vlastní populaci – nicméně mezi prvními psal o svědectví kambodžských uprchlíků ZDE. Chce to jen překonat intelektuální lenost a ovládat angličtinu.
Postrádám dále kritické zhodnocení postoje českých médií k Chomskyho názorům. Ta jeho v podstatě nevinný výrok o „protěžování“ východoevropských disidentů překroutila, včetně „veřejnoprávní“ České televize, jejíž příspěvek do mediálního mlýna nese silně zavádějící název „Chomsky v Česku. Odmítl školné a zpochybnil disent“ ZDE. Naopak – americký akademik strádání českého disentu v rozhovoru pro internetový server A2arm uznal ZDE.
Zohlednil tedy někdo špatnou práci českých sdělovacích prostředků s Českou televizí v popředí, z níž pocházela munice na chatrné útoky proti americkému disidentovi? Nezdá se.
Člověk se doopravdy nestačí divit. Tito lidé, včetně intelektuálů a vzdělaných osob, bezmyšlenkovitě opakují typicky česky zápecnickou tezi o tom, že u nás ani v jiném z komunistických režimů ve východní Evropě Chomsky nežil, a měl by se proto držet svého kopyta, tj. lingvistiky (ó, jak typicky česky nízké – on cizák tu v těch časech nebyl, tak tomu za mák nerozumí, ale my ano, tak ať drží pysk!).
Noam Chomsky, jenž je židovského původu, vyrůstal v antisemitském prostředí irské a německé komunity ZDE . Vzpomínal, jak po něm děti křesťanské víry házely kameny, když chodil do školy. Prožil dětství v de facto proletářském prostředí, byl ovlivněn anarchistickým okruhem okolo svého strýce, a anarchistické myšlenky přijal už ve dvanácti letech za své. Zároveň se mladý Chomsky kriticky stavěl k marxismu-leninismu, ostatně tak činí po celý svůj život.
V roce 1940 se ve čtvrti, kde Chomsky žil, konaly oslavující pivní večírky, když Hitler na jaře téhož roku dobyl Paříž. Chomsky si sám dobře pamatuje Hitlerovy fanatické a nenávistné projevy, i když řečenému nerozuměl, jak uvedl v Olomouci. Zároveň se v době, kdy byl jakýkoliv nesouhlas s americkou genocidní kampaní proti Jižnímu Vietnamu považován za protistátní ikonoklasmus, zapojil do aktivního odporu proti válce ve Vietnamu.
V roce 1968 jemu a několika dalším jeho kolegům hrozilo dlouholeté odnětí svobody. Zachránila ho ofenziva Tet, která předznamenala zásadní obrat v konfliktu a nakonec přispěla ke stažení amerických jednotek z Vietnamu. Čeští ukřičení „kritici“ Chomskyho by měli znát alespoň základní fakta o životních peripetiích objektu své nesnášenlivosti a netolerance, a teprve pak vynášet soudy o profesorově „žití v bavlnce“ apod.
V průběhu dalších let byl „kontroverzní“ akademik konstantně napadán všelijakými hochštaplery a intelektuály jak zprava (Dershowitz), tak zleva (Monbiot). Byl například lživě obviňován z popírání holocaustu ZDE a krveprolití v Srebrenici. List The Guardian se mu dokonce veřejně omluvil za očerňování jeho osoby kvůli údajnému zpochybňování masakru v Srebrenici ZDE . Chomsky ještě stále navštěvuje různé kouty světa a podíval se i do oblastí, o nichž píše v souvislosti s kritikou americké a izraelské politiky – do Laosu, Vietnamu, rurální Kolumbie, Turecka, Gazy atd.
V jeho případě proto není férové mluvit o salónním levičáctví. Kdyby existovala skutečně svobodná společnost (analogicky se svobodným tiskem, jak o tom Chomsky hovořil v Olomouci), dávno by získal Nobelovu cenu za mír. V reálném světě ji však dostávají neusvědčení váleční zločinci, jako jsou Henry Kissinger a Barack Obama.
Je to naprosto jednoduché, ale čeští milovníci pochybných mravních autorit, za niž považuji bývalého prezidenta Václava Havla, tyto záležitosti nikdy nemůžou pochopit. Místo toho, aby se upřímně zděsili nad tím, co Václav Havel na začátku roku 1990 přednesl v americkém Kongresu, kde chválil Spojené státy coby zvěstovatele svobody, zatímco jimi řízené národní gardy a eskadry smrti masakrovaly tisíce civilistů, pokrytecky kamenují Noama Chomskyho za naprosto precizně formulovaný výrok, kterým mnohým z nich doslova zašlápl kuří oko.
Ano, americký akademik se totiž dopustil trestuhodného kacířství, když s disentem zasáhl i svatou krávu národa, o níž se nesmí nahlas pochybovat – Václava Havla a jeho morální nízkost. To vskutku nemohlo zůstat bez hysterické odezvy.
Chomsky v reakci na Havlovo vystoupení v Kongresu v roce 1990 v otevřeném dopise použil srovnání, že jsme si tu ve srovnání s americkými „doménami“ ve Střední Americe, na Středním Východě a na východě Asie, pod Rusy žili „prakticky v ráji“ ZDE . Havlovo vystoupení před tleskajícími kongresmany pak Chomsky označil za „trapně hloupé“, „morálně odpudivé“ a „ostudné“, nicméně u nás se Havlově výstupu dodnes s nostalgickou slzou v oku aplauduje. Téměř nikomu ale jaksi nedochází, že exprezident tímto cynicky popřel brutální utrpení svých latinskoamerických kolegů. A hromadný odsudek Havlova pokrytectví a cynismu nikde, protože do svatých se nekope.
Hororová latinskoamerická disidentská zkušenost, která představovala uřezané hlavy na kůlech, rozpáraná břicha těhotných žen, jimž byla současně uřezána prsa, masakry dětí, jejichž tělíčka hrdlořezi, které prezident Reagan nazval „obhájci svobody“ a přirovnal je k otcům zakladatelům, házeli do řeky a dětské trupy pak „zaplavovaly“ koryta řek, je nesrovnatelně horší než cokoliv, co se po roce 1960 událo ve východoevropských satelitech SSSR ZDE.
Jak je možné, že tyto hrůzy většina tuzemských hašteřivců, kteří normalizační režim naopak svou pasivitou udržovali v chodu, nepodrobila zdrcující kritice? Cožpak mají břevno v očích a jejich rozhled končí kousek za Rozvadovem?
Martin Weiss, aniž by si zjistil fakta, také na obranu své „filipiky“ proti Chomskymu za příklad strádání československého disentu za normalizace zmiňuje osud známého disidenta Petra Uhla. Když se Michal Uhl svého otce zeptal, zda se cítí být dotčen Chomskyho výrokem, že předlistopadové utrpení východoevropských disidentů nebylo „největší z největších“, jeho otec odpověděl, že se dotčen necítí, naopak s tímto soudem zcela souhlasí.
Petr Uhl za normalizace strávil devět let ve vězení, mnohem déle než Václav Havel a ostatní disidenti, jeho hlas má proto skutečnou váhu – na rozdíl od chvástání štětinů a dalších opožděných „bojovníků“ s husákovskou normalizací. Navíc Uhlův kriminál nebyl zdaleka tak fešácký jako Havlův. Václav Havel sám, a to mu budiž připsáno k dobru, připustil, že ve vězení zdaleka tak netrpěl jako ostatní věznění Husákovým režimem. To samé jako Uhl v souvislosti s diskutovaným Chomskyho výrokem nyní potvrdil i Jan Ruml.
Mohli bychom jít dále. Co západní podpora československého disentu, opilecké dýchánky „za dohledu“ StB atd.? Nevypovídalo to o jeho výlučnosti, přestože si řada osob z disentu skutečně užila své? Kolik disidentů vlastně normalizační režim popotahoval a skutečně jim ubližoval vězněním a týráním? Několik desítek. V tu samou dobu třeba v Guatemale byla americkým daňovým poplatníkem volky nevolky financována a vyzbrojována guatemalskou junta, která vyhladila stovky vesnic, usmrtila desítky tisíc lidí, další mučila a vypudila z domovů, a to jen na počátku 80. let minulého století ZDE .
Tato zvěrstva se u nás neděla ani za protektorátu, naposledy možná ve středověku za třicetileté války, a není vinou obětí, že o dění ve Střední Americe v 80. letech 20. století naše nepříliš vzdělaná novinářská a politická věrchuška ani intelektuální podzámčí nevědí zhola nic. Dopouštějí se tak zásadních lapsů a zároveň ošklivé bagatelizace utrpení Salvadorců, Guatemalců či Nikaragujců, přičemž spousta dnešních bojovníků proti komunismu trávila nerušenou dovolenou na Balatonu nebo v Jugoslávii u Jaderského moře a doma chodila spořádaně k volbám.
Vyskytly se samozřejmě i soudné ohlasy na Chomskyho vystoupení u nás a hysterický rumraj, který následně vypukl. Prorektor Univerzity Paleckého a spoluorganizátor olomoucké debaty s Noamem Chomskym Petr Bilík na Facebooku napsal: „Chomsky ostré názory oponentů dokonce vyžadoval. Formát diskuze (a z technických důvodů nemohl být jiný) neumožňoval „fight“ v přímém přenosu. Ona ostrá kontroverze vznikla až Chomskeho kritikou českého zápecnictví na tiskové konferenci, kde pouze zopakoval svůj názor z 90. let na Havlovo vystoupení v americkém Kongresu. Prudká reakce Jandourka, Šídla, Kamberského, Peňáse, Breziny, ale třeba i Ivana Langera dokládá, že měl Chomsky pravdu.
Nejenže si hájíme pouze svůj prostor a jeho mýty a ikony, ale nikdo ze jmenovaných evidentně neměl ano potuchy o tom, že jde o prastarý Chomskeho názor, který teď ve třech větách bez kontextu tlumočil krajánek z ČTK. To české novinářské elitě stačí. Obtěžovat se čtením nebo snad přítomností na přednášce se nehodlá. A navíc – do článků leckde podle našich informací zasahovalo vedení tisku. Nemluvil právě o tom Chomsky v Metropolu?“
Na stránkách Deníku Referendum vyšel pozoruhodný článek Otakara Bureše ZDE , v němž se autor, který se oprostil od mediálního humbuku okolo návštěvy amerického akademika, do detailu a s hlubokým vhledem věnuje především Chomskyho pohledu na anarchismus a anarchosyndikalismus, možné uspořádaní anarchistické společnosti, jejíž nastolení vyžaduje překonání kapitalistického systému. Bureš odkazuje také na modelové příklady „utopického“ uspořádání společnosti na anarchistických principech a jak by taková společnost mohla fungovat i v jiných regionech: Mondragon, Marinaleda, různá hnutí ve Spojených státech nebo v Argentině, kde zaměstnanci převzali správu neefektivně řízených továren do svých rukou atd.
Z velice podnětného textu vyjímám: „Chomsky se hlásí k odkazu německého meziválečného anarchosyndikalisty Rudolfa Rockera. Toho lze připočítat k velké, ve střední Evropě pozapomenuté, tradicí rad pracujících. Takováto sdružení vytváří sami jednotlivci ve svém zájmu ke sdílené práci. Fungovat by měly na federativním, decentralizovaném základě. V minulosti rostly jako houby po dešti na konci první světové války a po ní. Kromě sovětských sovětů, které ovšem brzy ztratily svůj samosprávný charakter, fungovaly prakticky po celé Evropě.“
Osobně se domnívám, že „vizita“ věhlasného vědce v české kotlině na kost obnažila mnohé: nepříliš připravenou AV ČR, jejíž někteří členové nedokážou formulovat smysluplnou otázku v cizím jazyce, absolutně nechápající a nevzdělanou novinářskou a politickou obec, jež stále podřimuje snad někde v roce 1984, bojuje dávno vyhrané bitvy a nepříliš chápe dění za českými hranicemi, ani zcela jasné výroky; dále pak malou českou ublíženost a sebelítost, jež si monopolizují právo na výjimečnost – a zároveň hýčkanou ignoranci, která nedokáže překročit práh české kotliny. Je to děsivá vizitka.
Vyšlo na: Britské listy, 8. 6. 2014
