Kdo kreslí svět, ten vládne: Proč USA odmítly novou mapu OSN

Mapa: Equal Earth Projection; Strebe, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Historička a publicistka Veronika Sušová-Salminen píše o tom, proč je změna zobrazení mapy světa odrazem změn v současném, stále více multipolárním, světě.

Valné shromáždění OSN přijalo minulý týden rezoluci, která podporuje používání mapového zobrazení Equal Earth (česky Rovná Země) namísto tradiční Mercatorovy projekce. Na první pohled jde o poměrně kuriózní téma. OSN má řešit války, bezpečnost, klimatickou změnu nebo rozvoj a nyní se zabývá tím, jak má vypadat mapa světa.

Svět přepisuje mapu. OSN podpořila zobrazení ukazující skutečnou velikost Afriky

Přesto není tento spor tak marginální, jak by se mohlo zdát. Debata o mapě je totiž také debatou o tom, jakým způsobem svět zobrazujeme, co v něm považujeme za důležité a odkud se na něj díváme. Mapy jsou určitými reprezentacemi, které rozhodně neodpovídají jenom technickým nástrojům. A v tomto smyslu má překvapivě mnoho společného s dnešní debatou o změně mezinárodního řádu.

Mercatorova projekce pochází z roku 1569. Vytvořil ji vlámský kartograf Gerardus Mercator a jejím původním účelem byla především námořní navigace. Její zásadní výhodou bylo zachování úhlů a směrů, takže námořníci mohli na mapě jednoduše plánovat kurs. Mercator tedy mapu nevytvořil proto, aby cíleně opticky zvětšil Evropu nebo aby primárně sloužila kolonialismu. Nicméně s ohledem na to, jakou výraznou roli hrála mořská plavba a navigace pro evropský kolonialismus, je celkem pochopitelné, že se tato mapa s kolonialismem spojuje.

Mercatorova projekce výrazně zvětšuje území směrem k pólům. Grónsko proto na běžné mapě působí přibližně stejně velké jako Afrika, přestože Afrika je ve skutečnosti asi čtrnáctkrát větší. Podobně jsou opticky zvětšeny Kanada, Rusko a další oblasti severní polokoule, zatímco území kolem rovníku jsou relativně zmenšena.

Sama o sobě to samozřejmě není politický problém. Každá projekce Země do roviny něco deformuje. Mercator správně zachovává úhly, Equal Earth se naopak snaží zachovat poměry ploch. Neexistuje tedy „pravdivá mapa“ a „nepravdivá mapa“.

Mercatorova mapa se postupně stala jedním ze standardních způsobů zobrazování světa. Evropané přitom současně vytvářeli globální systém založený na koloniální expanzi. Evropa byla centrem tohoto systému nejen ekonomicky a politicky, ale také symbolicky a intelektuálně. Nebylo proto bez významu, že svět, který byl zobrazován v učebnicích, atlasech a později v médiích, měl podobu, v níž severské a evropské prostory zabíraly nepoměrně velkou část mapy.

Mercator sám kolonialismus nevytvořil. Ale dlouhodobé používání jeho mapy se odehrávalo uvnitř světa, který utvářel ekonomicky, politicky s ideově kolonialismus. Geograf James M. Blaut způsob uvažování spojený s kolonialismem popsal prostřednictvím koncepce „koloniálního modelu světa“. Podle něj evropská dominance nebyla založena pouze na vojenské a ekonomické převaze, ale také na představě, že Evropa představuje přirozené centrum dějin, modernity a pokroku, zatímco ostatní části světa jsou zobrazovány jako zaostalé periferie, které se mají evropskému vzoru přiblížit. Mapy přitom nebyly jen pasivním odrazem tohoto uspořádání. Pomáhaly ho také reprodukovat tím, že některým regionům přisuzovaly větší význam a jiné odsouvaly na okraj.

Právě na tyto mocenské aspekty upozornilo Togo, které se stalo jedním z hlavních iniciátorů rezoluce OSN. Pro Togo nejde primárně o kartografickou techniku. Jde o způsob, jakým je Afrika zobrazována a jakým způsobem se na ni dívá zbytek světa. Afrika je na běžných mapách nejen politicky a ekonomicky často vnímána jako periferie, ale její fyzická velikost je navíc opticky výrazně podhodnocena. Může se zdát, že jde jenom o symbolickou maličkou. V určitém smyslu ale právě symbolické věci hrají v mezinárodní politice důležitou roli. Moc totiž nespočívá pouze ve schopnosti prosazovat vlastní zájmy. Spočívá také ve schopnosti určovat kategorie, podle nichž svět chápeme.

Togská iniciativa je proto součástí širšího požadavku zemí globálního Jihu na revizi některých pravidel a představ, které vznikly v době evropské dominance. Stejný požadavek vidíme v debatách o reformě Rady bezpečnosti OSN, mezinárodních finančních institucí, systému rozvojové pomoci nebo o reprezentaci globálního Jihu v mezinárodních organizacích. Ukazuje se tím, že současný svět se výrazně mění.

Ještě zajímavější, než samotné přijetí rezoluce je výsledek hlasování. Pro návrh se vyslovilo 164 zemí, což je naprostá většina (a kupodivu rezoluci podpořilo i Česko). Spojené státy byly jedinou zemí, která hlasovala proti; dalších šest států (Ukrajina, Estonsko, Moldavsko, Litva, Gruzie a Srbsko) se v hlasování zdrželo.

Washington argumentoval tím, že jde o ideologicky motivovanou iniciativu a že OSN by se měla soustředit na skutečné problémy, nikoli na to, jakou mapovou projekci budou používat školy a instituce.

Americký hlas proti politicky zajímavý především ve vztahu ke strukturálním změnám v mezinárodním pořádku, které stále více naznačují přechod k multipolárnímu světu. Spojené státy se ocitly v téměř úplné izolaci. Ne proto, že by ostatní státy považovaly Equal Earth za nějaký zásadní nástroj zahraniční politiky. Spíše proto, že většina z nich přijala argument, že způsob, jakým svět zobrazujeme, může být také součástí historického mocenského vztahu.

Americká pozice přitom dobře odpovídá širšímu postoji Washingtonu k části agendy dekolonizace. Spojené státy jsou stále hlavní mocností současného mezinárodního systému a mají pochopitelný zájem na tom, aby se debata o jeho změně neproměnila v rozsáhlé zpochybňování institucí a norem, které v minulosti spoluvytvářely právě západní státy. A především potom právě Spojené státy.

Z perspektivy globálního Jihu ale tato argumentace může působit poněkud jinak. To, co Spojené státy považují za technickou nebo symbolickou otázku, může být pro jiné státy součástí širšího problému nerovného postavení v mezinárodním systému.

Nejde o to, zda máme používat Mercatorovu, nebo Equal Earth projekci. Ani změna mapy samozřejmě nezmění rozložení ekonomické a politické moci ve světě. Afrika bude mít stejnou rozlohu bez ohledu na to, jak ji na jakékoliv mapě nakreslíme. Jde spíše o to, kdo má právo rozhodovat, co je považováno za neutrální a univerzální.

Po několik staletí byla velká část světa popisována především z evropské perspektivy. Dnes se tato perspektiva postupně stává pouze jednou z několika. Země globálního Jihu mají větší ekonomickou a politickou váhu a zároveň stále otevřeněji zpochybňují představu, že západní normy a instituce představují přirozený standard pro celý svět. Spor o Mercatorovu projekci je v tomto smyslu malou, ale poměrně názornou ukázkou tohoto stále výraznějšího procesu.

Možná právě proto je zajímavé, že Spojené státy byly proti téměř samy. Ostatní západní země s koloniální minulostí změnu podpořily mimo jiné proto, že hlasování nevnímaly jako přímé ohrožení svých současných zájmů. Rezoluce není právně závazná, nezakazuje používání Mercatorovy projekce a nevyžaduje žádnou zásadní změnu zahraniční politiky. Podpora nové mapy tak pro ně mohla být relativně snadným způsobem, jak uznat kritiku eurocentrického zobrazování světa, aniž by musely přijmout konkrétní a nákladné závazky týkající se reparací, rozdělení moci v mezinárodních institucích nebo odpovědnosti za koloniální minulost.

Spojené státy ale nemají stejný vztah ke kolonialismu jako evropské mocnosti. Přestože jejich vlastní dějiny zahrnují koloniální expanzi, podrobení původních obyvatel a rasovou hierarchii, nejsou v této konkrétní debatě vnímány především jako bývalé koloniální centrum v Africe nebo Asii. Washington proto mohl rezoluci chápat méně jako symbolické gesto smíření a více jako součást ideologické agendy kritizovaného „pokrokářství“ a „levičáctví“.

Nová rezoluce OSN nezmění mapu světa. Může ale být jedním z další řady příznaků toho, že se současný svět a mocenské vztahy, které mapa reprezentuje, pomalu ale jistě mění.

(Uverejnené na českom webovom časopise !Argument)

(Celkovo 164 pozretí, 21 dnes)
Facebook
Telegram
Twitter
Email

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Dĺžka komentára nesmie byť dlhšia ako 1800 znakov.

Účet Klubu Nového slova – IBAN: SK8211000000002624852008
variabilný symbol pre Slovo 52525